Zlaté ruce a svět na dlani

Říká se, že náhoda je příčinou mnoha dobrých i špatných věcí, dokonce může i za řadu vynálezů. Mně náhoda, podpořená novinářským kolegou přivedla k výjimečnému člověku,který má docela prosté jméno a tituly nehýří. Zato disponuje rukama, kterým přídavné jméno „zlaté" je hodně malé. K rukám se samozřejmě připojuje skvělý rozumový potenciál, manažerské schopnosti a lidský přístup.

Fyzioterapeut Petr KŘÍŽEK.
Narodil se v Hranicích na Moravě v rodině vojáka z povolání jako jeden ze čtyř sourozenců. Od dětství byl posedlý sportem, ať už to byl fotbal, hokej, basketbal, pingpong, atletika. Hodně jej dodnes baví zeměpis a stále sport. V mládí chtěl dokonce studovat medicínu, ale když v roce 1973 odmaturoval, dal se na nástavbové studium rehabilitace, které se věnuje od roku 1973. Moc dobře udělal. Svou pracovní kariéru začal v lázních Teplicích nad Bečvou. Tam přišla také láska a jeho manželka, se kterou šťastně žije od roku 1977, byla půvabnou učitelkou tělocviku. V roce 1977 přišla také zajímavá nabídka: Ostrava - Středisko vrcholového sportu. Potřebovali tam dobrého fyzioterapeuta. K tomu nabídli i byt, takže nebylo co řešit a novomanželé se stěhovali do Ostravy. Ve Vítkovicích na stadionu je jeho působiště dodnes.

„Když jsem nastoupil v Ostravě do tohoto střediska, hned první den jsem dostal do péče a na masážní stůl koulařku Helenu Fibingerovou. Od této chvíle jsem s ní, na její výslovné přání, pracoval 11 let. Byla to dominantní žena a výborná sportovkyně. Stal jsem se tak vlastně prvním rehabilitačním pracovníkem vrcholového sportu..."

Pan Křížek měl stále v hlavě nějaké plány, co ještě zlepšit, co udělat dobrého pro sportovce. Inspirací mu byla určitě i Helena Fibingerová, která ho také "přitáhla" do československé sportovní reprezentace. Snem a přáním bylo vybudovat ve Vítkovicích při atletickém stadionu rehabilitační středisko se vším všudy. S výbornými spolupracovníky se to podařilo. Středisko funguje dodnes.

„V roce 1989 bylo středisko vrcholového sportu zrušeno a pracoviště do roku 1995 fungovalo pod Ústavem sportovní medicíny Praha. Poté jsme se s odborníky a spolupracovníky paní Janou Jiskrovou a Miroslavem Dobešem rozhodli osamostatnit a založili Sdružení DJK."

Mne zajímalo, koho ze slavných sportovců měl Petr Křížek pod svýma zázračnýma rukama. „To by byla strašně dlouhá řada jmen a já bych nerad na někoho zapomněl. Měl jsem v péči vzpěrače Zarembu, skokana na lyžích Jiřího Rašku, atleta Roberta Změlíka, se kterým jsem byl na olympiádě v Barceloně. Pak i Tomáše Dvořáka, Romana Šebrleho. Měl jsem na starosti hodně dalších zajímavých a výborných sportovců, třeba Táňu Kocembovou, Marii Hrachovou, Jana Železného. Z tenistů také řadu zajímavých osobností, samozřejmě Ivana Lendla, ale i Borise Beckera, Rogera Federera, Stefi Grafovou, tenistku Ann Kurnikovovou, která mne chtěla do týmu, ale já zůstal věrný atletice. Pracoval jsem i s Usainem Boltem, P. Astafou a bylo ještě hodně dalších, třeba Kubánec Alberto Chuantoréna….“

Pan Křížek, skvělý fyzioterapeut, působil mezi sportovci na evropských i světových šampionátech, byl na šesti olympiádách v týmu československé a později české reprezentace. Jeho současnou pracovnu zdobí mnoho ocenění a diplomů z mistrovství Evropy i světa. Když jsem se dozvěděla, že mám to štěstí, že tento skvětý fyzioterapeut a masér bude napravovat i mou nemocnou páteř, zatočila se mi hlava.

„V roce 1988 jsem působil v Soulu, v jižní Korei. Pracoval jsem tam už měsíc před olympiádou a musím říci, že Korejci vytvořili báječnou, srdečnou a neopakovatelnou atmosféru. V roce 1992 to byla olympiáda v Barceloně, v roce 1996 v Atlantě, kde jsme oslavili 100 let olympionismu. V roce 2000 jsem byl v Sydney. Tam jsme viděli, jací jsou Australané fanoušci sportu. Tato olympiáda byla z hlediska atmosféry úžasná. Přišel rok 2004 a jeli jsme do Athén, kde jsem se staral hlavně o Romana Šebrleho. Ten se stal v desetiboji před mými zraky olympijským vítězem. To víte, že radost nebrala konce. Kromě olympiád jsem byl s Romanem na hodně závodech ve světě, byli jsme i v Japonsku. Snažím se být i jeho pravou rukou v péči o kondici. Je mezi námi lidský, báječný vztah… V roce 2008 jsme byli v Číně - v Pekingu a jestli pojedu do Londýna v příštím roce, to se ještě uvidí. Rád bych, ale potom se už z vrcholového sportu stáhnu, neboť čas neúprosně běží a blíží se šedesátka.”
Přiznám se, že nikdy v životě jsem nebyla v těsném kontaktu s člověkem, který projel svět křížem krážem a měl tak krásné poslání - sloužit sportu, podílet se na slávě i toho našeho, domácího, poctivou praci, dá se i říci dřinou. Přes všechny úspěchy zůstal skromným a docela nenápadným člověkem, který jenom rád dělá svou práci.

Jste ve výborné kondici. Co budete dělat dál ?
„Chci se věnovat více našemu rehabilitačnímu středisku a také své rodině. Jsem vděčný své ženě, že ten náročný a toulavý život se mnou v pohodě zvládla, za to jí patří můj obdiv. Máme dvě dcery, vnuky, a tak je nejvyšší čas se trochu usadit. Momentálně jen vrcholový sport tohle středisko neuživí, takže sem proudí sportovci z celého kraje, ale i lid nesportovní s pohybovými potížemi. Dvacet zaměstnanců zvládá nápor více než dvou stovek lidí za den a jak vím, klienti jsou spokojeni. Funguje zde vodoléčba, elektroléčba, masáže, cvičení, prostě vše, co je k ozdravení pochroumaného těla zapotřebí.”

A má Petr Křížek ještě čas na nějaké koníčky ?
„Mým koníčkem je skutečně především moje práce, ale jsem tak trochu kutil, „zaujatý“ bydlením. Myslím tím jeho vylepšováním, což je pro mne takový relax. Máme i chalupu ve Vrbně pod Pradědem a tam se můžu jaksepatří realizovat. Také rád trochu projektuji, výsledkem je i toto naše středisko."

Půjde ve Vašich šlépějích i některá z Vašich dcer?
„Asi ta starší, která je rovněž rehabilitační pracovnicí,” usmívá se pan Křížek.

Povídání s ním bylo hodně, hodně zajímavé a určitě by vydalo na knížku. Čtenáři by tak mohli nahlédnout do jednoho neobyčejného, až po okraj naplněného života, který byl pro něj i jeho blízké náročný, ale šťastný. Jsem ráda, že jsem alespoň malými střípky umožnila čtenářům našeho SeniorTipu do něj nahlédnout. Tak hodně sil a zdraví, do dalších úspěšných let a hodně skvělých spolupracovníků i nadějných sportovců!

Hana Kuchařová