Zapomenutý „otec“ Rampušáka

Tvůrce Rampušáka inspirován Poláčkovou Rampepurdou
Aneb s Janem Hégrem nejen o Jiřím Dvořákovi, zapomenutém „otci“ Rampušáka

Rampušák je pojem. Kde jsou jeho prvopočátky?
U novináře Jiřího Dvořáka (1918–2001), ten daleko dřív než s televizí spolupracoval externě s Československým a později Českým rozhlasem. Posluchači pamatují pořady Radiotour, Reginatour a někteří starší jistě i pořad z počátku šedesátých let "Kam na dovolenou". V něm právě on seznamoval posluchače s méně známými místy naší vlasti a těmi byly v té době i Orlické hory. V roce 1962 proto připravoval o nich pořad, ten byl odvysílán poprvé v prosinci a pak několikrát opakován.

Vím, že máte dokonce originální nahrávku.
Máte pravdu. Ten hodinový pořad byl pečlivě sestaven a věcné údaje ideálně vyváženy s pasážemi lyrickými. V něm nejrůznější části spojoval průvodním slovem Rampušák, zbrusu nový duch Orlických hor. Ne že by Jiří Dvořák neznal Kačenku, postavu lidových bájí z podhůří Orlických hor, naopak k ní měl patřičnou úctu, a tak do sportovně i místy humorně laděného pořadu stvořil nového ducha. K němu mu byla inspirací kniha Karla Poláčka Bylo nás pět, kde se mluví o Rampuši, vsi vysoko v horách.

Účast Jiřího Dvořáka na vývoji Rampušáka ale neskončila natočením a odvysíláním rozhlasového pořadu v roce 1962.
O sedmnáct let později byl Jiří Dvořák velmi překvapen, že jeho Rampušák ještě "žije" a vyvolává takřka vášnivé spory, kdo je vlastně tím pravým duchem Orlických hor. Záhy se do věci vložil a svým klidným, věcným způsobem psaní objasnil vztah Kačenky, Rampušáka a loupežníka Ledříčka, který své "řemeslo" provozoval v první polovině 19. století u Klášterce nad Orlicí. Zajímal se o vývoj Rampušáka i v dalších letech a v mnoha dopisech, rozvážně a bez mentorování, navrhoval, co by se mohlo v programu Zimních slavností v Deštném vylepšit nebo čeho se vyvarovat. Ač byl vlastně "Rampušákův otec", neprosazoval krátkozrace jen jeho, ale vítal skutečnost, že se Zimních slavností účastní i Kačenka, a organizátorům doporučoval zvážit, zda by se slavností neměl účastnit i Ledříček.

Uvítal bych přece jen trochu podrobností k oné nahrávce s Josefem Beyvlem, který tehdy Rampušáka ztělesnil.
Rád, takže podrobněji: Postava Rampušáka se poprvé objevila 21. prosince 1962 po 20. hodině v pořadu Československého rozhlasu "Vezměte si vrátičku" v cyklu "Kam na dovolenou". V něm seznamoval veřejnost s Orlickými horami jejich zbrusu nový duch Rampušák. Herec Josef Beyvl příjemným a rozvážným hlasem představil nového obyvatele Orlických hor slovy: "Rampušák je jméno mé, povoláním duch hor. Ještě tak před třiceti lety to mělo velkou vážnost, ale poslední dobou to zní nějak divně, že? Ale je to povolání. Tak něco mezi Státními lesy a Horskou službou." A jeho nezaměnitelný hlas spojoval pak skoro celou hodinu jednotlivé části pořadu. Jeho tvůrci se zmínili o snad všech podstatných zajímavostech v současnosti i historii Orlických hor. Vysvětlovali staré i nové názvy řek, hor i celého pohoří, připomněli zajímavosti z historie Opočna, Kunvaldu a Rokytnice, zmínili se i o pobytu Komenského v podhůří a selských bouřích v 17. století. Pasáž o geologii v oblasti Zemské brány doplnili působivým úryvkem z díla Viléma Mrštíka, věnovaném právě těmto místům. Připomněli tradici krajek ve Vamberku, zmínili se o lidových zvycích, příslovích a tancích. Možnostem rekreace jak v létě, tak v zimě věnovali podstatnou část pořadu. Nevynechali ani historii vzniku Jiráskovy horské stezky a zmínili se o vztahu Aloise Jiráska k Orlickým horám. Podrobně seznámili posluchače s možnostmi lyžování na sjezdovkách i v terénu, se sněhovými poměry, počasím, nebezpečím hor a činností Horské služby, tehdy jenom osmičlenné. Upozornili i na možnost výletů v podhůří a do Orlického Záhoří s tím, že jsou stejně krásné jako ve vlastních horách. Violoncellista František Smetana vyjádřil krásnými slovy svůj vztah k Orlickým horám a přiblížil atmosféru vesnice Říčky, žáci ze ZDŠ Vamberk svými bezprostředními zážitky ze života v přírodě připomněli tehdejší pionýrské tábory. Nechyběla ani zmínka o lesích a zvěři Orlických hor. V rozhlasovém pořadu nám Rampušák poklepem na kouzelnou brašnu přivolával hned toho, hned onoho znalce a milovníka našich hor. Ze starého pásku k nám tak promlouvají turista Hynek Martínek, vedoucí Horské služby Oldřich Hofman, Jiří Vacek - podle Rampušáka okresní sekční lyžař, nebo co, dále pak lesník ze Zdobnice Antonín Flek a vedoucí chaty na Čiháku Jan Kubic. A mezi nimi Josef Beyvl, jeho slovy i jejich přednesem ztělesnění starého poctivého horala.

Jan Hégr, propagátor a organizátor turistiky nejen v Orlických horách a od roku 1996 až do své smrti v srpnu 2006 - bylo mu 64 let - legendární představitel Rampušáka při deštenském Loučení se zimou, zavítal v roce 2005 do Deštného v Orlických horách na Loučení se zimou přesně 40 let po tom, co tato postava přijela 14. března 1965 poprvé na Loučení se zimou. O tom, jak je Rampušák pevně svázán s Horskou službou, svědčí fakta - s výjimkou let 1993 až 1995, kdy se hledala nová podoba Loučení se zimou, Rampušáka vždy představoval aktivní nebo čestný člen Horské služby. První rok to byl Jiří Veselý, další tři Vilém Matyáš, pak následovala osmiletá přestávka, následujích 17 let ho představoval člen Horské služby Josef Pleger, nu a od roku 1996 Jan Hégr, kdysi aktivní a později čestný člen Horské služby. My jen připojíme kuriozitu: Po roce 1935 vyráběla v Rychnově nad Kněžnou firma "DELEKTA - Alois Knypl" likér s názvem Duch Orlických hor.

Josef Krám