Zatracené počasí

Toto prohodí občas nejeden z nás. Je docela možné, že někdo to vysloví ještě drsněji. Není se co divit, vždyť špatné počasí se odráží na naší náladě i na našem zdraví. Statistiky vliv počasí na fungování lidského organismu jasně dokazují.

Vliv počasí na zdravotní stav zkoumá speciální věda zvaná biometeorologie Vznikla v době, kdy statistické údaje o automobilových haváriích začaly prokazovat souvislost se změnami tlaku vzduchu a jinými povětrnostními vlivy. Souvislost zdravotního stavu a počasí je již delší dobu prokázaná v psychiatrii. Samotná myšlenka o vztahu počasí a zdraví je velice stará, za bernou minci ji považovali už pradávno, kdy na vliv nepříznivého počasí předepisovali léčivé bylinky. Dosavadní vědecký výzkum souvislostí počasí a fungování lidského těla prokazuje souvislost prudkých změn počasí a zvýšeného výskytu zdravotních problémů somatického i psychického rázu.

Je zřejmé, že počasí nás osvěžuje, posiluje, ale i deptá a ničí. Může nás dokonce zabít. Lidé
citliví na počasí reagují velmi vnímavě na aktuální povětrnostní vlivy. Za pěkného počasí mají růžovou náladu, cítí se zdravě a svěží, ale při zatažené obloze a dešti propadají depresivním náladám, jsou nervózní, pociťují bolesti hlavy, ozývají se u nich chronické choroby, říká se, že se cítí pod psa.

Člověk je přizpůsobivý tvor, schopný se adaptovat prakticky na všechny možné klimatické podmínky. Ale neplatí to o všech lidech bez výjimky. Část lidské populace má s adaptací na počasí a klima potíže. Nicméně pokud dochází ke střídání počasí příliš často, nereaguje na tyto změny negativně jen ona část, ale dlouhodobě nestálé počasí začíná komplikovat život mnoha lidem. Lidé mírného klimatického pásma nereagují jen na prudké změny počasí, které namáhají především oběhový systém, ale pokud například letní horké dny trvají příliš dlouho a počasí je stálé, zmocňuje se jich otupělost, zpomalují se motorické reakce. Když konečně přichází studená vlna, která přináší změnu, jakoby ožívají, otupělost a pomalost reakcí mizí. Nejčastěji bývají s citlivostí na změny počasí spojování lidé s chronickou artritidou, tzv. revmatickými chorobami.

Zajímavé je, že ani dlouholeté výzkumy neprokázaly přímou souvislost vzniku akutních stavů u artritid, artróz apod. se špatným počasím. Nicméně téměř polovina takto postižených lidí je schopna předpovídat změny počasí podle změn bolestivosti svých kloubů. Ukázalo se, že pokles tlaku vzduchu výrazně zvyšuje citlivost na bolest, což se projevuje zvýšenou vnímavostí chronických bolestí. Změna vlhkosti vzduchu vyvolává také změnu napětí v kůži, která se podle toho napíná či povoluje. Jde o mikroskopické změny, ale protože kožní jizvy mají odlišnou strukturu ve srovnání se zdravou kůží, reagují jinak, což je zřejmě důvodem, proč jsou najednou staré jizvy citlivé, pobolívají či tahají.
Statistika prokazuje, že na počasí reaguje náš oběhový systém. Horké letní dny, kdy teplota v mírném pásmu překročí třicítku, přinášejí častá drobná i větší selhání krevního oběhu, roste počet infarktů myokardu, mozkových cévních příhod, embolií a trombóz. Stejný vliv má na oběhový systém i silný suchý teplý vítr. Při něm také prudce stoupá počet sebevražd, násilných činů, dopravních nehod a emočních krizí, jako při příchodu silné studené fronty.

Zvláštní kapitolou jsou lidé trpící migrénami. Záchvatů u nich přibývá velmi často třetí den po změně počasí. Část z nich však reaguje na změny tlaku vzduchu mnohem bezprostředněji a bouřlivěji. Také počet astmatických záchvatů při změnách počasí stoupá. Běžně se považuje za nejhorší prudký pokles tlaku vzduchu, provázený zpravidla vzrůstem vzdušné vlhkosti. Poslední výzkumy ukázaly, že rizikovější zejména pro kardiaky jsou drobné výkyvy atmosférického tlaku, které se objevují před bouřkou. Nejen tlak, ale i teplota vzduchu, resp. její prudké změny namáhají oběhový systém. Protože samotná meteorologie je stále přesnější ve svých předpovědích, je v mnoha zemích zařazena mezi údaje v předpovědi počasí i biometerologická předpověď. Počasí na nás tedy působí. Ovšem mechanismus jeho působení zůstává záhadou.

Jiří Kempný