Rudla miloval lokomotivy
Rychnovák - Rudolf Rokl, jemu¾ se v Rychnovì øíkalo Rudla a v jejich rodinì Rudlík by 16. prosince 2013 oslavil 72 narozeniny.
Jak krátce a neotøele vystihnout tuto osobnost? Jeho maminku jsem znal jako prodavaèku v obchodu s textilem a koberci na rohu Komenského ulice a Starého námìstí – pardon, tehdy za komunistického re¾imu námìstí Zdeòka Nejedlého. A tatínek? Pøipomeòme aspoò, ¾e zalo¾il v roce 1936 Roklovo klavírní kvarteto. Nu a náš Rudla? Noblesní klavírista, improvizující jazzman, klasicky vzdìlaný konzervatorista, spolehlivý doprovázeè popových hvìzd a nezapomeòme - ¾ák rychnovské profesorky hudby Vìry Jelínkové, jeho¾ ¾ivot skonèil po tì¾ké nemoci 23. záøí 1997.
Televizní divák si vybaví 29. duben 2004, kdy televize dávala 27minutový poøad Potomci slavných, vìnovaný Rudolfu Roklovi a jeho blízkým. Podívejme se na fotografii, kterou jsem kdysi poøídil v pra¾ském Divadle hudby, v nìm¾ se køtilo pøi natáèení Tobogánu jeho CD (gratulovaly mu tam i Helena Vondráèková, Eva Pilarová a Jitka Zelenková) a kde jsem byl jediným Rychnovákem. A proto¾e na ní vidíme Rudolfa Rokla s Karlem Gottem, tak dovolte volnì uvést Gottova slova z jiného poøadu: Bez Rudolfa Rokla by mùj zaèátek vypadal asi úplnì jinak, proto¾e on byl geniální klavírista, vynikající jazzman, aèkoliv vystudoval konzervatoø a akademii, a mohl hrát skvìle klasiku. Rachmaninov byl napøíklad takovým jeho oblíbeným skladatelem, ale hrál piano jako Oscar Peterson. Tento èlovìk neopovrhoval popovým zpìvákem, tenorem, který se smìroval spíš na kantilénu, byl jeden z tìch, který mnì doporuèoval jít na konzervatoø. ®e je sice hezký, ¾e zpíváš jazz, ¾e máme spoleènì rádi jazz, ale já v tobì slyším takovýho zatím utajeného tenora. Takového, ¾e by bylo škoda nepracovat na tom hlase. 
A kdo se chce o Rudolfu Roklovi doèíst nìco jiného, doporuèuji knihu Tomáše Slámy (ostatnì rodáka z nedalekého Kostelce nad Orlicí) „Ze ¾ivota jednoho poøadu“, rozumí se rozhlasového Tobogánu. Tam se mj. píše, ¾e Rudolf Rokl miloval lokomotivy. Aha, vy jste zvìdaví, o èem tam tehdy v Praze byla øeè? Tak tedy citace: Pøímý pøenos se blí¾il ke konci. „Mù¾eš se ještì na nìco tìšit, Rudolfe?“ „Ale ano. Pozítøí jedu na lokomotivì do Košic. Máme tam koncert. Kapela jede autobusem a Karel Gott letí letadlem.“ Karel Gott uslyšel své jméno, vstoupil na pódium, aby svým hlasem pozdravil novì nabytý hlas Rudolfa Rokla.
Ne¾ zaznìlo belcanto, namítám: „Nezlob se, Karle, Rudla se trmácí do Košic na lokomotivì, kluci autobusem a ty letadlem. Není to primadonství?“ „Není,“ odpovìdìl pohotovì Karel Gott, „já letím proto, abych mohl pøivítat Rudlu na nádra¾í, a¾ pøijede na lokomotivì.“
Rudolfu Roklovi – a stejnì tak Jiøímu Šlitrovi – byla slavnostnì odhalena 23. bøezna 2002 busta pøed gymnáziem v parku Legií u pøíle¾itosti 9. roèníku Šlitrova, to za úèasti mj. autora obou artefaktù sochaøe Vladimíra Preclíka a Jiøího Suchého.