Malování
Písmenkové pohádky

Prvňáci už jsou dávno na prázdninách a já se v klidu vracím k „poslední reportáži“ z naší třídy.

V závěrečném školním týdnu bývají chvilky hektické, kdy nevíte, co dřív a naopak chvíle tzv. plonkové, kdy je času – a zejména na zlobení – až moc. A v jedné takové jsem využila nápadu Ludmily a vtáhla děti do malování písmenkových pohádek.

Převyprávěla jsem dvě z nich – tu o zlobivém písmenku R, které si svými lumpárnami přivodilo „úraz“, zlomilo si nožičku a ke svému velkému žalu pak vypadalo jako P. A ještě jednu- tu o písmenkovém zámku, kde rytíř s vílou vysvětlili všem písmenům, že jsou stejně důležitá, ani jedno nesmí ve slovech chybět.

Děti nejprve hleděly docela nechápavě. Jak namalovat písmenko- rošťáka? Tak jsem jim na tabuli trošinku napověděla. K velké radosti jsem jim předvedla pár písmenek s ručičkami, nožičkami, čepičkou i širokým úsměvem. Sebekriticky přiznávám, nebylo to nic moc, ale k pochopení to stačilo.

Malíři zajásali, rozdělili se do skupin a hurá do díla. Zvědavě jsem sledovala prvotní domluvy. Jen jedna parta zvolila „demokratický“ přístup a o všem se poctivě radila, ostatní tři vybraly vůdce a ten udílel rady, přiděloval „práci“ a měl právo veta.

„On mi poroučí,“ zaslechla jsem stížnost jednoho z „podřízených“. „Kdo si neví rady?“ „Kdo potřebuje pomoct?“ Nepřihlásil se nikdo. Hodina proběhla v pohodě, děti malování evidentně bavilo. Skláněly se nad čtvrtkami, smály se a tvořily.

Na konci sice nastala chvilka dohadování, který obrázek je nejhezčí, ale ujistila jsem aktéry, že všechny výkresy jsou senzační a také jsme všechny vystavili na nástěnku. Některé drobné detaily jsem si nechala vysvětlit a převyprávět, ale pochopila jsem skoro všechno…

Časem to zkusíme určitě znovu, bylo to fajn. Abyste mohli posoudit „kvalitu“ našeho díla, posílám i pár fotografií a všechny malíře Seniortipu moc zdravím.

Eva Procházková

Písmenkové povídání

Deník paní učitelky