Hebrejské jméno Ester pochází z perštiny a znamená hvězda

19. prosince mají svátek Ester a Urban.

Toto hebrejské jméno je přejato z perštiny, kde má základ ve slově sitareh, což znamená hvězda. Ester má tak stejný základ jako pradávná slova astronomie nebo astrologie. Toto jméno nosila také hrdinka biblického příběhu, který vypráví Kniha Ester. Mladá schovanka Žida Mordokaje okouzlovala svou neobyčejnou krásou kdekoho. Není divu, že padla do oka i samotnému perskému králi Achašverovi, panovníkovi, jenž kraloval "nad sto dvaceti krajinami od Indie až po Kúš". Alespoň to o sobě velkohubě tvrdil. Jednoho dne vladař dospěl k názoru, že jednomu je na tom světě smutno, a tak si řekl, že by si měl najít ženu. Celý rok tedy jeho náhončí sháněli mladá děvčata po celé zemi a dávali jim prvotřídní péči. Dívky se denně koupaly v myrhovém oleji, natíraly se drahými balzámy, učily se, jak se mají chovat, aby vzbudily mužovu lásku, a jiné důležité věci vhodné pro manželský život. Jedna po druhé pak předcházely před krále. Když přišla na řadu Ester, král úžasem zcela oněměl. Neváhal ani na okamžik a za manželku si vybral právě ji. To však vadilo jednomu z králových rádců Hamanovi. Namluvil proto Achašverovi, že lid izraelský proti němu neustále osnuje spiknutí a měl by raději být vyhlazen, než aby si z jejich středu vybíral ženy. Král jej však příliš neposlouchal, zabýval se asi něčím důležitějším, a aby měl klid, povolil Hamanovi, aby celou záležitost vyřídil, jak sám uzná za vhodné. Proradný poradce se rozhodl, že všechny Židy usmrtí, a aby byl účinek dokonalý, měly se hromadné popravy konat na různých místech říše v jediném dni. Když se to Ester dověděla, šla ke králi a vše mu s pláčem oznámila. Král se na svého rádce rozlítil (na sebe se totiž vladaři nezlobí nikdy), nechal jej popravit a vydal nařízení, kde oznamoval, že v celé říši musí být národ židovský veleben a uctíván. Na paměť této události slaví všichni Židé pohyblivý svátek Purim. V církevním kalendáři má své jmeniny Urban. Toto jméno má latinský původ (urbanus) a znamená, že jeho nositel byl městským člověkem čili měšťanem. Svátek má však také 25. května a 29. července. Dnes si připomínáme papeže Urbana V., který se občanským jménem nazýval Guillaume Grimoard a říkali mu nejmilejší z avignonských papežů. Narodil se kolem roku 1310 v Grisaku (Francie) a z jeho života toho mnoho nevíme. Více se dovídáme až v okamžiku, kdy vstoupil na papežský stolec. Stalo se tak ke konci takzvaného avignonského papežství, kdy sídlila hlava katolické církve mimo Řím na francouzském území. Po smrti papeže Inocence VI. zvolilo v roce 1362 konkláve Grimoarda a zvolilo ho novým papežem. Přijal jméno Urban V. Již před volbou dával najevo svou nechuť k tomu, aby papežský dvůr zůstával nadále ve Francii, a brzy po svém zvolení oznámil, že se skutečně do "Věčného města" vrátí. V jeho snaze ho podporovaly i tehdejší evropské veličiny, jako například císař Karel IV. nebo Brigita Švédská. Konečně 30. dubna roku 1367 i přes odpor francouzského krále a zdejších kardinálů opustil Urban V. město Avignon a po několikaměsíčním pobytu v papežském paláci ve Viterbu vstoupil za jásotu obyvatel do Říma. Ačkoliv se zdejší obyvatelé na papeže velice těšili a lákali jej do města, zanedlouho zde vypukly nepokoje a bratrovražedný boj. A tak se v roce 1370 Urban opět vrátil do Francie, kde 19. prosince téhož roku zklamaný a znechucený lidskou záští a podlostí zemřel.

Dobromila Novotná