MALOVÁNÍ - Pojďte si hrát!

11. cvičení
Ilustrace - Velikonoční povídání

Konečně k nám dorazilo jaro a s ním ty nejkrásnější svátky v roce. A stejně jako loni, tak i letos na vás čeká půvabná velikonoční pohádka.  

Proč děti o Velikonocích obdarovává zajíček

Kdysi dávno, za devatero horami, devatero poli a ještě třemi rybníky leželo Zaječí království. Nebylo veliké, tvořila ho jedna rozlehlá paseka. Ale ta paseka, to byl zaječí ráj. Rostla na ní ta nejzelenější, nejšťavnatější a nejsladší tráva na světě. Paseka byla na severu a západě lemována hlubokým smrkovým lesem, avšak na okraji lesa rostlo přesně tolik mladých smrčků, aby si každý zaječí obyvatel mohl pod jejich větvemi vybudovat útulný pelíšek. Východní hranici království tvořil potůček, jehož křišťálově čistá voda skákala a zurčela mezi dohladka omletými kameny. Na jihu království chránil zeleně natřený plaňkový plot. Říkáte si, kde se tady vzal plot? Byl to plot, jímž končila zahrada patřící k hájovně. Obyvatelé bíle omítnuté hájovny s jasně červenou střechou a okny plnými muškátů nebyli pro zaječí říši vůbec nebezpeční, ba právě naopak. Ale k tomu se dostaneme později.

V království spravedlivě vládl král Zub I. se svou ženou Tlapkou. Měli pět dětí, ale čtyři už odrostly a vydaly se do světa na zkušenou. A tak v rodném královském pelíšku zůstal s rodiči už jen nejmladší princ Ouško. Byl ještě malý a nezkušený, a tak mu rodiče při každé příležitosti opakovali: „Ouško, musíš si hrát jen blízko našeho pelíšku, aby na tebe maminka pořád viděla. A ne aby tě napadlo rozběhnout se přes paseku na druhou stranu! Mohl by tě zahlédnout dravý pták nebo dokonce liška a to by byl tvůj konec!“ Ouško přikyvoval a snažil se zákazy neporušovat.

Až jednou! Tatínek se musel vydat za státnickými záležitostmi za hranice království, maminka, která byla trochu nachlazená, si odpoledne zdřímla a Ouško najednou zůstal volný jako pták. Chvíli bojoval se svým svědomím, ale zelený plot na protější straně paseky tolik vábil! Copak asi je za ním? Ouško rychle umlčel slabý hlásek špatného svědomí slibem, že se vrátí dřív, než se maminka probudí, a už uháněl tam, kde probleskovaly za plotem bílé zdi hájovny.

Ouško byl maličký, a tak ho nezastavil ani hustý plot. Přikrčil se, na plotě uvízl chomáč jeho chloupků , ale už byl v zahradě a hned si to metl k bílému domečku. Avšak ouha! Najednou se mu do cesty postavilo strašné stvoření. Mělo také kožíšek, ale bílý s černými skvrnami, dlouhé nohy a neméně dlouhý ocas. A jeho dlouhé uši vůbec nestály, ale plandaly po obou stranách hlavy. Ó hrůzo! Tohle stvoření začalo Ouška očichávat. Ouško už na nic nečekal . Netušil, že to stvoření je štěně, které si jen chtělo hrát. Ouško vyrazil zpět k plotu, ale co to? Zpátky se nemůže dostat, ať dělá, co dělá. Nebezpečný tvor už sice odběhl, ale sluníčko pomalu mizelo za lesem a Ouškovi začalo být zima a každé zašustění ho vyděsilo k smrti. Marně si vyčítal, že neposlechl rodiče. Tolik se mu stýskalo po mamince, že se rozplakal, a plakal tak dlouho, až přikrčený pod rybízovým keřem usnul.

Ráno ho vzbudily hlasy. Opatrně vykoukl a uviděl chlapce a holčičku, jak si hrají s pestrou kulatou věcí. Nevěděl, že se jí říká míč. Najednou jim ta kulatá věc upadla a kutálela se přímo k Ouškovi. Ten se přikrčil, ale nebylo mu to nic platné-chlapec, který se pro míč rozběhl, už zajíčka uviděl. „Alenko,“ zavolal na sestřičku, „pojď se honem podívat, koho jsem našel!“ Holčička chtěla Ouška pohladit, ale Pavlík (tak se chlapec jmenoval) jí připomněl: „Už jsi zapomněla, co nám tatínek říkal? Když najdeme opuštěné mládě, nesmíme se ho dotýkat, aby jeho maminka, když se k němu vrátí, necítila lidský pach a neopustila ho!“ Alenka hned ucukla nataženou ručkou, jako by se spálila. Oba začali přemýšlet, jak Ouškovi pomoci. Ouško tiše čekal, cítil, že mu děti neublíží. Vtom si Pavlík povšiml chomáče zaječích chloupků na spodku jedné plaňky. „Aha! Chudáček! Nemohl se protáhnout zpátky!“ ťukl se do čela a rychle utíkal pro kleště. Zručně vytáhl hřebík, plaňku poodsunul a pobídl Ouška: „Tak utíkej, chlupáčku!“ Ouško dětem na znamení díků zapanáčkoval a už pelášil k domovu.

To bylo radosti, když přiběhl živý a zdravý! Rodiče, kteří už ho oplakávali, mu ani nevyhubovali. Však se dost vytrestal sám. Když jim ale Ouško vyprávěl, kdo ho zachránil, rozhodli se všichni obyvatelé Zaječí říše, že Pavlík i Alenka zaslouží odměnu. Dva nejsilnější zajíci vyhryzali mezi plaňkami plotu otvor, kterým se menší zajíc protáhl, a od toho dne začaly děti v zahradě objevovat drobné dárky-tu pestrou skořápku ptačího vajíčka, tu velkou voňavou šišku, tu krásně vybarvené sojčí pírko. A později, když začaly zrát lesní plody, nacházely děti na lopuchovém listě hromádku jahod nebo malin či krásný hříbek.

A protože děti Ouška zachránily na jaře, zachoval se zvyk obdarovávat děti v době svátků jara , tedy o Velikonocích.
A kdo jiný by jim pestře malovaná vajíčka a drobné dárky schovával v trávě než právě zajíček!

Míla Nová
Ilustrace: práce kurzistů
Na další obrázky se můžete podívat ZDE

Malování s vnoučaty

Jsme moc rádi, že vás obrázky těší a že těm co malují fandíte. 

Malování s vnoučaty je jedním z nápadů jak propojíme svět dospělých se světem dětí. Do kreslení obrázků tedy můžete vtáhnou i vaše vnoučátka. Není nic neobvyklého, že si postesknete, "dnes jsem se k počítači nedostala protože ho obsadil vnouček, který byl u mě na návštěvě". Je pravda, těžko s tím něco uděláte. Ale jisté řešení se zde nabízí. Řekněte jim, aby pro vás namalovali obrázek. Je jedno na jaké téma. Že by si s tím neporadili se vůbec nebojte, protože ve školách jsou již ve výuce tak dobří, že kreslit ve Windows je pro děti úplnou samozřejmostí.

A proč kreslit s vnoučaty?

Když pominu to, že se alespoň na chvíli nenápadně odpoutají od krvavých her, plných útočení a násilí, zahájíte dialog (třeba se budou divit, co babičky umějí). Právě dalším významným momentem je to, že vůbec v poslední době vázne komunikace. A to obecně, ne jen mezi generacemi. Mobilní telefony, počítače atd... zkracují a zestručňují komunikaci. Takže každá maličkost, každý pokus tento trend trochu zjemnit stojí za to!

Pokud pro vás dětičky něco nakreslí tak se s obrázkem pochlubte a vložte jej do Malování. Stačí k tomu jen např. napsat: nakreslila vnučka Pavlínka, vnuk Vojtíšek...

Přes prázdniny bude vyhlášena soutěž a tam se s obrázky vašim prostřednictvím mohou také zapojit (ceny jako jsou kamerka pro Skype, sluchátka, optická myš, flash disky apod. se vždycky hodí).

A ještě jeden dobrý důvod zmíním. Pokud pro vás obrázek nakreslí, sami si jej vložte,  protože je vás hodně, kteří to neumíte nebo se toho bojíte a tímto si také vyzkoušíte další možnosti stránek.

A kdo ví, třeba z toho vašeho společného malování vznikne i zajímavý příběh (kde se také soutěží) - k tématu Mezigenerační vztahy - příspěvek na téma - Jak jsem učil babičku malovat...

A příští téma Malování (16. dubna) bude opět inspirující. Oživíme Bylinář a budeme v něm spolu s vašimi ilustracemi pokračovat.

Rekapitulace úkolů:
-  Další ilustrace k velikonočním svátkům

-  Pro začátečníky - velikonoční vajíčka podle lekce 

-  Kreslení s vnoučaty

-  Jaro ve všech podobách

Ludmila Holubová