Professor s hlavou Hadrem ovázanou

Vzpomínka k výročí narození (7. 3. 1850) T. G. Masaryka

V roce 1898 měl TGM poprvé přijet do Rychnova: Zamýšleli ho pozvati zdejší akademikové, ale mezi zdejšími lživlastenci roznítila se veliká bouře a „Posel z podhoří“ přinesl lokálku ,,Co to na nás leze“? Akademické mládeži spíláno nevlastencův, vlastizrádcův, a prof. Masarykovi hrozeno i fysickým násilím. (Professor dr. T. G. Masaryk v Rychnově nad Kněžnou; Osvěta lidu 23. února 1909)

1907 - opětně vynořila se myšlénka povolati k nám prof. Masaryka ve Vzdělávacím sboru; návrh byl ve výborové schůzi většinou hlasů přijat, což mělo za následek, že předseda gymnasiální professor Hruška se vzdal funkce. K přednášce Masarykově nedošlo, jelikož týž byl zaneprázdněn. Mezi tím však pokrokové hnutí v Rychnově nad Kn. sledováno s větší pozorností a objektivněji, pokrokový tisk rozlišován a obecenstvo seznamováno s programem pokrokovým ne na velikých schůzích, nýbrž stykem od osoby k osobě a v důvěrných debatách. Hlavní vliv na rozvoj pokrokového hnutí v Rychnově n. Kn. měla secese ,,Osvěty lidu“ a splynutí této s bývalou stranou realistickou v českou stranu pokrokovou. Krajinského sjezdu konaného v Pardubicích na jaře r. 1907 súčastnilo se již několik živnostníků rychnovských, kteří vrátili se z Pardubic opravdově nadšeni prof. Masarykem. Od té doby vymizela hrůza před realisty a následující na to kandidatura Drtinova byla zakončením doby přípravné, načež se přikročilo k organizaci strany a promyšlené práci. (Z orlického podhoří)

1909 - první dokument Obchodního gremia došlo pozvání sl. politického klubu pokrokového ku veřejné schůzi lidu dne 21. t. m. v sále Národního domu o 6. hodině večerní pořádané, na níž promluví říšský poslanec a univ. prof. p. Dr. T.G. Masaryk o politické situaci, kteréž pozvání obchodní gremium svým pp. členům na vědomí uvádí.

1909 - druhý dokument Dnes 21. února na veřejné schůzi v Rychnově má mluviti ku programu: ,,Polit. situace“ prof. Masaryk. Svolavatel ,,Pokrokový klub“ vydal letáky, které jsou jednak zneužitím prof. Masaryka, jednak ve své snaze, dostati všechno pod jeden klobouk, útokem na zdravý rozum. Některé úryvky: Založili jsme ,,Politický klub pokrokový“. Klub tento není orgánem jedné politické strany, nýbrž všeho pokrokového občanstva bez rozdílu politického. Proto přistupte všichni. Dále: Všichni, bez rozdílu přesvědčení, dohromady! Jinak střední stav bude rozemlet mezi kapitalismem na straně jedné a organisovaným dělnictvem na straně druhé atd. Podepsán mezi jinými dr. Štemberka a dále fedrovatel ,,Schulvereinu“ jistý Rotter. Uveřejňujeme bez poznámky.

1909  - třetí dokument (Na adresu ,,Práva Lidu“) Před schůzí Masarykovou, jež konána byla u nás dne 21. t. m., vrhly se na nás krajinské listy různých směrů. Poslední přispěchalo ,,Právo Lidu“, jež v dopise z Rychnova n. Kn. bojuje proti nám lžemi. Tvrdí se totiž v dopise onom, že „Pokrokový klub“ vydal letáky, které jsou zneužitím prof. Masaryka, a ve své snaze, dostati všechno pod jeden klobouk, útokem na zdravý rozum. Podotýkáme, že dotyčná provolání „Pokrokového klubu“ nejsou v žádném vztahu ke schůzi Masarykově a že v celém provolání není o prof. Masarykovi ani zmínky. Dále se v dopise praví, že v provolání onom stojí: ,,Všichni bez rozdílu přesvědčení dohromady!“ Také to jest nepravdou a to vědomou. Pisatel měl se súčastniti schůze Masarykovy a byl by vyslechl, že mezi slušnými politickými stranami především platí: nelhat! Konečně přichází tam třetí lež, že člen výboru ,,Pokrokového klubu“ p. Ant. Rotter je fedrovatelem Schulvereinu. Týž je nejen členem výboru ,,Pokrokového klubu“, nýbrž i členem místní organisace české strany pokrokové, a přejímáme za něho plnou zodpovědnost. Pan Rotter je typem samorostlého člověka, jenž soustavným sebevzděláváním nabyl takové intelligence, že i málo který studovaný intelligent co do všeobecného vzdělání se mu vyrovnati může. Pravdou je, že pochází z německé rodiny rokytnické. Ve svém mládí dostal do ruky spisy Havlíčkovy a jimi se u něho probudilo české vědomí. Od té doby hlásí se věrně k českému národu, sleduje náš kulturní vývoj i život politický, a ačkoliv dosáhl let stařeckých, udržuje přátelské styky s mladší pokrokovou generací. To všechno je p. pisateli dobře známo. Našim sociálním demokratům jest ovšem zdejší pokroková organizace trnem v oku. Jako nám svého času zazlívali kandidaturu Drtinovu, tak nyní zazlívají nám, že chceme organisovati střední městský stav inteligenci s živnostnictvem. Tato organizace není zatím možna v rámci české strany pokrokové. Za členy této jsou přijímáni pouze rozhodní stoupenci. Nepřejeme si ani, abychom rychle rostli, poněvadž takový vzrůst nebyl by zdravý ani trvalý. Je však na čase organisovati u nás všecky pokrokové lidi z tábora nedělnického vůbec a proto jsme založili ,, Politický klub pokrokový“, jehož členy mohou se státi i pokrokoví lidé jiných politických stran. Nemyslíme, že bychom měli patent na pokrokovost; připouštíme, že pokrokoví lidé mohou býti i ve straně mladočeské a radikální, o stranách dělnických nemluvě. Kdybychom organisaci těchto lidí chtěli odkládati do té doby, až v nich vychováme přísné straníky, znamenalo by to ponechávati volné pole demagogii, jež rozestírá své sítě mezi živnostnictvem. Přiznáváme se, že s této strany jsme útoku nečekali; přišel přece a je dokladem, že sociální demokracie jenom organizaci svou pokládá za samospasitelnou. Máme nyní jasno na všecky strany. – (Z místní organizace české strany pokrokové v Rychnově n. K.)

1909 - čtvrtý dokument Tu přišla již chvíle, kdy schůze Masarykova nebyla odvislou od nálady zdejšího občanstva, nýbrž od prof. Masaryka samého. Když došlo konečně k jejímu ohlášení, bylo vidno, jak mezi tím vývoj značně pokročil. Mladočeši, radikálové, klerikalové i sociální demokraté zabývali se ve svém tisku projektovanou schůzí, českou pokrokovou stranou vůbec a naším místním snažením zvláště. Bylo zjeveno, že o pokrokovou stranu jeví se opravdový zájem; i ti, kteří ji potírali, - o klerikálech nemluvě – činili tak celkem slušně. Bylo z předu patrno, že odpůrcové půjdou na schůzi a klidně prof. Masaryka vyslechnou. Tak se stalo, že schůze nedělní byla velikou manifestací pokrokového lidu z Rychnova n. Kn. i dalekého okolí, že na 800 přátel i odpůrců Masarykových naplnilo prostorný sál Národního Domu již před početím schůze. Potlesk, kterým prof. Masaryk při zahájení schůze byl uvítán, byl spontanním, a ještě bouřlivější byl souhlas, jenž propukl mezi řečí Masarykovou a po jejím skončení. I odpůrcové cítili, že tu mluví muž rozhledu světového. Neuspokojil prof. Masaryk zajisté všech, nebylo to ani jeho úmyslem, ani by to nebylo dobrým znamením; všem účastníkům však podal látku k přemýšlení na dlouhou dobu a ve mnohé hlavě vzbudil přímo revoluci. Schůze Masarykova, jak jsme předvídali, byla událostí dne, její dojem byl přímo elementární. Obsah řeči prof. Masaryka jest asi takovýto: Chci promluvit o politické situaci ve Vídni, v Praze na sněmu a doma, jak to vypadá mezi námi samými. (Z orlického podhoří)

1909 - pátý dokument Jsme zdejšímu pokrokovému klubu pokrokovému povděčni, že v neděli dne 21. t. m. (února 1909, pozn. kr) uspořádal veřejnou schůzi, na niž pozval zakladatele filosofie a politiky realistické univ. prof. Dra. Masaryka. Poznali jsme aspoň, že mnozí z našich pokrokovců, ba i z jejich vůdců, buď zcela zásad svého mistra nepochopili nebo je hlásají kuse a polovičatě. Zvědavost způsobila, že do schůze nepřišli jenom realisté, nýbrž stoupenci snad všech politických stran. A nebyli mezi nimi jen účastníci z Rychnova, nýbrž i z Kostelce, Vamberka, Týniště, Opočna a okolí. Proto také moudře na konci schůze nebyla navržena obvyklá resoluce. Řeč pana professora o nynější politické situaci byla vyslechnuta s pozorností. V nejedné příčině osvětlila věc málo jasnou, opírajíc se o statistiku a vlastní zkušenost přesvědčovala a až do konce poutala. Bylať to také v nynější těžké době látka nemálo lákavá. Pan professor a říšský poslanec zmíniv se, že nemáme u nás vlády vpravdě parlamentní, nýbrž jen zparlamentarizované, i když v ní žádný úřední nezasedá, zabýval se nejprve jazykovými předlohami. Dokazoval, že nám třeba jazykových zákonů, poněvadž všeobecný paragraf v dosavadních zákonech o rovnoprávnosti řečí nestačí. Výtka, že mladočeši neměli spokojovati se s ministerským nařízením, ovšem dnes po smutných zkušenostech snadno se činí, ač jest též uvážiti, bylo-li kdy možno dosáhnouti nám příznivého jazykového zákona. Předlohy jazykové lze projednati jednak na říšské radě jednak na sněmích, avšak nejen na sněmě slezském a moravském nýbrž také na českém není situace nejpříznivější. Než otázce jazykové, v níž budeme musiti hleděti dosíci aspoň takového zákona, který by nedusil našeho rozvoje, věnuje se pozornost příliš veliká, ačkoliv jest prý jen částí otázky hospodářské a sociální. Za našich poměrů, při úsilovné snaze Němců, vnutiti jazyk svůj všem národům neněmeckým, jest přec otázka jazyková neodbytná; ostatně vyčetl-li p. doktor, že mladočeši neměli se spokojovati s pouhým nařízením, tvrdí vlastně, že se ve věci té dělalo ještě málo. Jest se obrátiti, p. poslanec pokračoval, hlavně k otázce hospodářské, abychom mohutněli. Také nesluší se zřetele pouštěti otázku uherskou, jež dosud rozřešena není, zvláště úprava bankovnictví pro nás jest velmi důležita. Při jednání o annexi Bosny a Hercegoviny bylo lépe zachovati reservu, nestavěti se kvůli jižním Slovanům proti, ani zadarmo pro. Ke konci p. říšský poslanec uznal za dobré promluviti k intelligenci, ne k intelligenci klerikální, nýbrž k pokrokové. S důrazem k nim volal: „Nelžete!“ a odsuzoval novinářské nadávky. Dále napomínal, aby všichni intelligenti dál se vzdělávali a nikdy se nedomnívali, že jejich rozum jest patentován. Obchodník, řemeslník, rolník a dělník nabývají prací, zkušeností a sebevzděláním mnohdy většího rozhledu, než ho intelligent získal z knih. Každý má užívati svého rozumu, má svobodně kritisovati a hodně pracovati. Všechen tento výzev, zvláště pak slova poslední vedou nás k těmto řádkům. Nechceme lháti ani sobě, ani komu jinému a proto otevřeně pravíme, kdyby byl předseda zemský poslanec p. Dr. Štemberka skončil schůzi po řeči p. Dra. Masaryka, dvě hodiny trvající, nejlépe by byl učinil. Schůze zanechala by dojem mohutný i povznesený. Ale za dalších dotazů a odpovědí dojem stále více klesal a se kalil. Byl podávány dotazy většinou samých realistů o věcech nepatrných i vzdálených s průhledným úmyslem., aby p. professoru byla dána příležitost proti novinářským výtkám se očistiti a omluviti. Proč mluvil p. Formánek z Kostelce n.O., nemůžeme pochopiti, nerozuměli jsme ani jedinému slovu. Nebyl šťastný dotaz p. Koláčka z Týniště, ježto výtka (jak mohl dobře věděti), kterou se obracel proti p. Dru. Masarykovi byla adressována osobám nám trochu bližším. Nebyla však šťastna odpověď na jeho dotaz, zda pravdou, že p. doktor jinak pohlíží na katolíky nežli evangelíky a židy. Ten kdo chce vždy zůstati na základě reálním, ukáže nejen stránku bílou, ale také černou. Panu professoru jest spravedlivě odporno, když někdo vpředu proti židu bouří a vzadu ho potají žádá o půjčku. Tu neměl p. professor zapomenouti upamatovati se na to, že v lidu našem židé sami podivnou politikou svou vzbudili nedůvěru, když právě oni byli největšími germanizátory a když dosud jsou největšími sloupy Němectva a nepřáteli našimi v Praze, v Moravě i jinde. Židé v našem městě arci chovají se tak, že bouřiti proti nim není třeba, nevztahují se proto na ně slova pana říš. poslance ani naše poznámka, ale chce-li se mluviti upřímně, pak se musí říci pravda celá, již pan poslanec každému tolik doporučoval. Podivná byla i první otázka p. Dra. Vaníčka, proč se p. poslanec nezúčastnil kterési manifestace studentské, i druhá, zda-li je pravdou, že kazí (jako Sokrates?) mládež; první svou vzdáleností, druhá nejasností. Odpověď musila vypadnouti podle toho. Velice nešťastná byla též odpověď na dotaz, proč p. poslanec hlasoval pro Wolfův návrh na zřízení německé akademie v Praze. Pan professor líčil věc, jakoby Wolf dal návrh na rozdělení utrakvistické akademie, což přece pravda není. Myslícímu, kritizujícímu při tom volno nebylo, zvláště pak ona justamentní připověď, že by se nerozpakoval pro Wolfovu resoluci hlasovati po druhé. Nešťastná také, možná, že v očích lidu a cizích hostí nejnešťastnější byla odpověď na dotaz o onom divně a náboženstvím spleteném pozdravu „u vrbiček“. Sesměšnění tazatele bylo přece ve velikém odporu s dřívějšími slovy proslovenými k intelligenci. Tyto odpovědi byly nám tím smutnější, čím více jsme přesvědčeni, že právě tato slova volně pronesená svědčí o opravdovém smýšlení každého člověka stokráte více nežli slova předem promyšlená a nastrojená. V nich byla pravda nefalšovaná, v nich nebylo farizejství. (Professor Dr. Masaryk v Rychnově nad Kněžnou, Posel z podhoří 1909 č. 9; autorem kreseb Franta Hlavica)

1918 - 30. října byl T. G. Masaryk zvolen čestným občanem Rychnova nad Kněžnou.

1925 - 27. září slavnostně otevřena Masarykova chata na Šerlichu v tehdy převážně německém prostředí. Na její výzdobě se podíleli sochaři bratři Josef a Leoš Kubíčkovi. Dřevořezby Josefa Kubíčka zdobí v jídelně masivní sloup, na němž je z jedné strany znak Hradce Králové a z druhé strany Strom života se znakem KČST. Busta T. G. Masaryka, dílo Leoše Kubíčka na pylonu před chatou, měla pohnutý osud. Poprvé byla odhalena 8. září 1935, za války ji odstranili nacisté a po ní nebyla nalezena. Leoš Kubíček ji tedy odlil 1949 znovu, ale umístit na sloup ji musel sám se skupinou dělníků a bez jakékoli slávy. Tam vydržela pět let a poté byla uložena v kůlně nedaleko Masarykovy chaty. O její zachování se tehdy zasloužil Josef Synek, nájemce chaty v první polovině 50. let. Ten přemluvil dělníky, kteří bustu odstraňovali, aby nepoškodili ani ji, ani šrouby, jimiž byla upevněna, a potom ji schoval v kůlně blízko polských hranic, uloženou v pilinách a přikrytou dřevem a uhlím. Třetí instalace proběhla 9. května 1968, busta na místě vydržela dva roky a byla uložena v Okresním muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Její čtvrté odhalení proběhlo slavnostně 7. března 1990 za sněhové vánice.

 1926 přijíždí do východních Čech – program:

10. 7. 1926 Chlumec nad Cidlinou, Hořice – návštěva sochařsko-    kamenické   školy, Dvůr Králové, nocleh ve Velichovkách

11. 7. 1926 Josefov – vojenská přehlídka, Jaroměř – výstava, v Úpici nocleh u průmyslníka Morawtze

12. 7. 1926 Český Kostelec, Hronov, Náchod, Nové Město nad Metují – tam hostem na zámku velkoprůmyslníka Josefa Bartoně Dobenína

13. 7. 1926 průjezd Opočnem, Dobruškou a Solnicí do Rychnova nad Kněžnou a letoviska Studánka, poslední zastavení v Kostelci nad Orlicí, odtud vlakem do Prahy (Zájezd pana prezidenta do našeho kraje,10. 7. 1926 Posel z podhoří)

1926 Hronov 12. 7. prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka vítá sedmiletý Zbyšek Středa, v roce 2007 (na snímku) 88letý Rychnovák.

1926 - Bílý Újezd 13. 7. K poctě pana presidenta byla postavena na křižovatce zdejších silnic slávobrána, celá obec ozdobena prapory, květinami a jinak. Žáci zdejší, sousedních škol, jakož i hasičstvo a množství občanů s toužebností očekávali jeho příjezdu. Kol 11. hodiny oznámeno úderem na kostelní zvon, že průvod pana prezidenta přijíždí od Skalky a v nejbližších okamžicích stanul v naší obci, vítán jsa hudbou a bouřlivým provoláváním obecenstva – u slávobrány zastavilo auta pana prezidenta , když podala mu kytici a přednesla báseň Stanislava Chládková, žákyně 1. třídy zdejší školy a za obecenstvo pana presidenta přivítal pan Josef Michl, rolník z Bílého Újezda. Po krátké zastávce, která nebyla ani na programu, po několika dotazech odjížděl pan president dále. (Zápis řídicího učitele Aloise Smoly v Pamětní knize obecné školy v Bílém Újezdě)

1926 - Solnice 13. 7. Tatíčku starý náš, šedivou hlavu máš. Dokud Ty jsi mezi námi, bude vždycky době s námi. Takto prezidenta Masaryka pozdravila 11letá Věra Matějásková (ve světlejším kroji vpravo) z nedalekého Skuhrova nad Bělou; v posledních letech občanka Dobrušky Věra Víšková († 2008).

1926 - Rychnov nad Kněžnou 13. 7. V Rychnově návštěvu T. G. M. připomíná na dolní části Starého náměstí pamětní deska, která byla původně umístěna na průčelí kdysi obecního úřadu (nyní ZŠ Kolowratská). Odtud ale musela zmizet za 2. světové války, pak opět za komunismu a po desce zůstala jen světlá skvrna v omítce. Až půjdete okolo, podívejte se. Připomeňme si zde z této návštěvy proto jen báseň Jindřicha Štemberky:

Čekala na Tebe česká země,
národ, jenž prošel cestou křížovou,
velikých pradědů malé plémě,
sklácené k zemi rukou surovou.

Přece však národ vztýčil šíji…
A v tom jak perlík v rabské řetězy
v duši mu slova Tvá věčně bijí:
„Kupředu! Výše! Pravda vítězí!“

Ukázal´s v dějin tmě pramen živý:
Kostnický plamen, žhnoucí přes věky,
českého bratrství sladké divy,
Petrových vidin obzor daleký.

Jako kdysi ke Kristu v době dávné
pjaly se k Tobě ruce mozolné,
a Ty´s jim poselství hlásal slavné
o lásce k lidstvu vroucí, nezdolné.

Práva a lidskosti svatým jménem,
velká když doba mocně vykřikla,
v zápase ideou posvěceném.
kdy se mdlá duše hrůzou zajikla.

Na prahu stáří
před zraky světa, ději úžasem;
velkému podoben Mesiáši
dovedl´s národ v zaslíbenou zem.

A dnes Tě radostně můžem zdravit
po boji apoštolském, nadlidském,
bratrských poklad kde poklad zavit:
v podhorském kraji luzném Orlickém.

Husova nešla tu noha svatá,
Komenský ve vyhnanství odtud spěl.
Dnes však tu jásají srdce vzňatá:
„Masaryk přišel, Osvoboditel!“

Celý Tvůj život je světlým vzorem,
příslibem slávy, zvonem naděje,
Betlémskou hvězdou, za kterou sborem
vkročit chcem zbožně v Tvé šlépěje.

Tato báseň Jindřicha Štemberky, rychnovského právníka, zakladatele turistiky v Orlických horách, v Poláčkově díle zkarikovaného jako poslanec Fábera, byla uveřejněna před příjezdem T. G. M. v Poslu z podhoří 10. 7. 1926; mj. v této básni naráží na jednotu bratrskou, která v Rychnově měla první sídlo svých biskupů, a na to, že právě tudy odcházel Komenský do exilu (to však není doloženo).
Dovolte drobnou nesouvisející poznámku: Jeho bratr Josef Štemberka byl lidickým farářem, který byl spolu se svými farníky fašisty popraven; o něm na tomto DVD kapitolka Liduška nosí v srdci vykřičník.

1953 - Kostelec nad Orlicí stržena socha TGM. Podle jednoho svědectví si na tom udělali destrukční cvičení okresní milicionáři a oddaní bolševici, oprátka kolem krku, zapřažená za V3S, sochu strhla a odtáhla.Traduje se, že celá akce byla tajně natočena na 8mm film. Podle druhého svědectví socha měla být ukryta a snad přechovávána v dřevěné kastli, která stála na nádvoří zámku v pravém křídle, jak byl Svazarm v RK. V letech 1978 – 80 byl na ní křídou nápis TGM a říkalo se, že tam je Bílkova socha z Kostelce. Jelikož jsem ovšem také slyšela o jejím rozřezání, tak nevím. Já osobně teď věřím už jen svým vlastním očím. Uším ne. – Obě vyjádření jsou z roku 2007.

1975 - na tajně pořízeném snímku z toho roku je vidět prezidentova socha, odvezená z Českého Meziříčí a „uložená“ pak na třetím nádvoří rychnovského zámku s kusy hadrů a s hlavou doslova zakuklenou jedním z nich. Teď je opět v Českém Meziříčí.

1991 - Potštejn 17. 12. Masarykova busta, dílo Vincence Makovského, mj. tvůrce Komenského pomníku v Naardenu, se stala předmětem bombového útoku; nikdy nezjištěný pachatel ji odpálil (fotografie je z policejní dokumentace). Odhalena byla 1938, pak došlo k jejímu sejmutí, v roce 1968 byla znovu instalována, v sedmdesátých letech bylo nařízeno její odstranění a znovuodhalení se uskutečnilo 1990.

2007 - Potštejn 25. 8. byla stejná Masarykova busta ukradena a pachatel zatím nebyl vypátrán.

2007 - Javornice 13. 11. v noci byla Masarykova busta, dílo sochaře Leoše Kubíčka, ukradena, pachatel nevypátrán.

Co závěrem? Rychnov nad Kněžnou o Vánocích 2005 – před pamětní deskou odpadkový koš, vlevo směrovka k veřejným WC, kolem desky s portrétem prezidenta Masaryka blikací řetěz a pod ní obrovský nafukovací Santa Klaus. No comment.
Pan učitel dává na konci kontrolní otázku: Podívali jste se dobře na úvodní kresbu T. G. Masaryka, jak ji vytvořil Pavel Matuška? Cože to má pan prezident místo cvikru? Československou republiku. Slovo republika je latinského původu a znamená res publica, tedy věc veřejná. V češtině to je prostě republika, anglicky republic, španělsky república, francouzsky république, jen Rusové tam nechali aspoň „s“ республика. To třeba Poláci si res publica přeložili přesně: rzecz pospolita = věc veřejná, rzeczpospolita = republika. A můžeme číst od začátku…

Josef Krám

***

Zobrazit všechny články autora