Jak se øekne anglicky „Bylo nás pìt“?
A NÌMECKY?
Pøíspìvek pøijmìte ke vèerejšímu výroèí narození (22. bøezna 1892) nejvýznamnìjšího rychnovského rodáka Karla Poláèka († v koncentraèním táboøe Gleiwitz v polských Gliwicích), autora knihy Bylo nás pìt.
Sousoší pìtice klukù z knihy Bylo nás pìt, dílo profesora hoøické kamenickosochaøské školy Michala Moravce, odhalené 28. èervna 2003 za pøítomnosti Karla Smyczka, re¾iséra televizního zpracování stejnojmenné knihy, a pøedstavitelù klukovských rolí, pøipomíná nejslavnìjšího rychnovského rodáka Karla Poláèka. Zleva stojí Josef Zilvar z chudobince, Èenda Jirsák se psem Pajdou, Éda Kemlink, Petr Bajza a Tonda Bejval. K výroèí spisovatelova narození uveïme nìco ménì známého:
Jednoposchoïový dùm, ve kterém se Karel Poláèek narodil, nestojí - na jeho bourání se v dobì pøedlistopadové podíleli sovìtští vojáci. Na jeho místì je nyní èin¾ák asi sto metrù ní¾ pod budovou policie.
Prvním a dosud jediným nositelem Novináøské ceny Karla Poláèka byl brnìnský básník Jan Skácel. Ten toto ocenìní pøevzal 25. øíjna 1967 v rychnovském Domì osvìty z rukou tehdejšího pøedsedy rychnovského mìstského národního výboru Karla Zemana. (Dùm osvìty = Národní dùm.)
Vnuk Karla Poláèka Martin Jelinowicz (*1947) ¾ije od roku 1969 v kanadském Torontu, tam také 1984 vydal ve Škvoreckého nakladatelství Sixty-Eight Publisheres 59stránkové Poláèkovy „Poslední dopisy Doøe“. Zaèátkem 60. let byl ¾ákem Vyšší prùmyslové školy strojnické v Rychnovì nad Knì¾nou. Podle jeho maminky (Jelinowiczovi ¾ili po 2. svìtové válce v Praze) Martina nechtìli v Praze pøijmout na støední školu, a proto¾e rychnovská prùmyslovka mìla povìst svobodomyslné školy, šel studovat sem; plus k tomu pøistupoval fakt, ¾e v Rychnovì nad Knì¾nou se narodil jeho dìdeèek Karel Poláèek.
Nahrávka rozhovoru s ním, poøízená roku 1992 ještì ve starém studiu rozhlasu
Hradec Králové, je zaøazena ve Zlatém fondu Èeského rozhlasu. Další nahrávku s ním nahrálo toto studio v nových prostorách v srpnu 2005.
V roce 2002 vydalo nakladatelství Likaklub 191stránkové Èeské soudnièky aneb Copak je to platný, v nich¾ je zastoupen tøinácti soudnièkami i Karel Poláèek. Škoda, ¾e v úvodní poznámce není uvedeno správné datum Poláèkova úmrtí, potvrzené poláèkovskými sympozii (správnì 21. 1. 1945). Podle pøání Martina Jelinowicze dva výtisky této knihy pøevzal rychnovský mìstský úøad a jeden jeho èeštináø na rychnovské prùmyslovce Josef Krám. Honoráø za Èeské soudnièky ve výši 2 tisíce korun nechal M. J. prostøednictvím svého uèitele poukázat Psímu útulku v Lukavici u Rychnova nad Knì¾nou.
Dceru Karla Poláèka Jiøinu Jelinowiczovou, matku Martina a Tomáše Jelinowiczových, která zemøela v kvìtnu 2001 v kanadském North Yorku, doslova na poslední chvíli po záboru naší republiky 1939 dostala do Anglie dru¾ka Karla Poláèka Dora Vaòáková; ta s ním pak taky šla do koncentraèního tábora. Jiøina Jelinowiczová ¾ila od roku 1969 v Kanadì a byla autorkou pøekladù knihy Never Cry Wolf souèasného nejètenìjšího kanadského spisovatele Farleye Mowata. Ta poprvé u nás vyšla v roce 1968 pod názvem Nedìlejte poplach a podruhé, jazykovì revidovaná, roku 1997 pod názvem Vlci aneb Nedìlejte poplach. Mrzuté bylo, ¾e vydání této knihy provázely nepøíjemnosti: Za první vydání nedostala pøekladatelka zaplaceno a ve druhém vydání bylo její pøíjmení zkomoleno na Jelowiczová. Nìco o tom vím, na její ¾ádost jsem jí pomáhal po 30 letech vymoci honoráø. Neúspìšnì, sorry. A za zkomolení pøíjmení se jí taky nikdo neomluvil. A abychom nezapomnìli, pak tedy anglicky Bylo nás pìt = There were five of us.
A jak ¾e se øekne Bylo nás pìt nìmecky? Dovolte starému panu uèiteli názornì: V Drá¾ïanech ka¾dý rok probíhá tzv. ètení z èeské literatury na velice zvláštních místech podle toho, o kterou knihu se jedná. Napø. Kafkùv Proces èetli v soudní síni, jinou na nádra¾í a další v továrnì. Z Poláèkova Bylo nás pìt se pøedèítalo ve sloním pavilonu drá¾ïanské zoologické zahrady. Dùvodem byl drobný fakt, ¾e Bylo nás pìt bylo do nìmèiny pøelo¾eno pod názvem Wir funf und Jumbo a vyšlo v roce 2001 v nakladatelství Deutsche Verlags-Anstald GmbH Stuttgart-München. A proto¾e Jumbo je jméno slona z této knihy, je nám pak jasné, proè ètení ve sloním pavilonu. Mimochodem - v tirá¾i je peèlivì vytištìno i s háèky a èárkami Die Originalausgabe Bylo nás pìt erschient im Verlag Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1994.
Pøijmìme teï proto s porozumìním to, co jsme si vypsali, jen pro neironické pousmání. Ono pøelo¾it tuto knihu do nìmèiny nebylo ani trochu jednoduché (v pøekladu jsou ponechány u jmen naše èárky i háèky), a tak je tøeba chválit, chválit a chválit. A teï tedy ty pøíklady: Ješiòáci, Habrováci, Dra¾áci Ješiòáks, Habrováks, Dra¾áks, Kozí Kuncka Ziegen-Kuncka. Habrová Habrová-Gebiet, Láò je psaná Lánì, Draha jsou uvedena jako Drahy a Dubinka je tu Dubinec.
P. S. 13. øíjna 2006 svému uèiteli mailoval z Kanady Martin Jelinowicz: Psali mi z Republiky, ze se nekdo zajima o prelozeni 'Bylo' do anglictiny. Jak to hodlali nazvat, nevim, ale domnivam se, ze 'There were five of us' je naprosto spravny a vystihujici preklad nazvu. Mel jsem tehdy malou debatu ohledne tohoto prekladu. Jednalo se o to, ze nektere veci proste prelozit nelze. Nejde jen o prekonani jazykovych prekazek, ktere jsou u Polacka (a u humoristu vubec) znacne. Obecne se jedna o tom, jak predstavit dilo ctenari, jenz vyrostl v uplne jine epose a v naprosto jine civilizaci. Anglosaska civilizace a ceske malomesto Polackova mladi jsou dva svety, ktere se nedaji porovnat a ktere si nikdy nebudou rozumet. Jsou nesoumeritelne. Anglosaske deti jsou, pouzito pocitacoveho nazvoslovi, uplne jinak naprogramovane, nez byly deti ceske, i kdyz vsichni mame od prirody stejne hardware, tj mozky. Domnivam se, ze Polacka a ceske humoristy je vhodne prekladat do slovanskych jazyku. Takhle to citim ja. Pojednani o konkretnich rozdilech v 'naprogramovani' deti anglosaskych 21. stoleti a ceskych na prelomu 19. a 20. stoleti by mohla leckoho zajimat. Zdravi MJ. Toronto.
Josef Krám
* * *
