Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Milada, dvì Marie a Karel,
aneb sraz spolu¾ákù…
Èím jsem starší, tím víc se tìším na srazy spolu¾ákù ze základní školy. Letos to byl sraz po ètyøiceti sedmi letech co jsme opustili základní školu!
Scházíme se ka¾dé dva roky. Zpoèátku to bylo po deseti letech, pak po pìti a teï po dvou. Nevím, zdali bychom u¾ nemìli uva¾ovat o setkáních ka¾dý rok :-)
Milada, dvì Marie a Karel, kteøí srazy organizují, jsou bezvadní, obìtaví a srazy jsou nezapomenutelné. Také letos se nás sešlo tøicet, v pìkném prostøedí, všichni mìli dobrou náladu (jak jinak), byli spokojení. Plnì jsem vnímala pozitivní vibrace.
Zjistila jsem, ¾e na poøekadle mu¾i nestárnou je mnoho pravdy. V¾dy» ti naši šedesátiletí hoši nejen, ¾e nestárnou, ale jsou èím dál mladší.
Rovnì¾ jsem obdivovala Marii, nebyla to nikdy ¾ádná kráska, ale teï, je z ní obrovská koèka.
Celý ¾ivot hodnì pracovala, ale teï si ¾ivot u¾ívá. Kdy¾ zùstala sama koupila si byt v Ostravì, blízko dìtí, našla si tam partu bezva lidí, mo¾ná, ¾e nìkteøí jsou i ze Seniortipu. Chodí na výlety, do klubu, øíkala, ¾e doma moc nevydr¾í. Ještì tak mít více penìz na své aktivity a koníèky. Ale i tak je velice spokojená, plná optimismu a energie. Ty mìla ostatnì v¾dycky, ale teprve teï si u¾ívá ¾ivota. Velice jí to pøeji, proto¾e ji znám jako bezvadnou a obìtavou ¾enu.
Doma, kdy¾ se blí¾í desátá hodina, tak se mi u¾ klí¾í oèi, ale tam (na srazu) jsem èas nevnímala. Všichni jsme najednou byli mladí, zdraví, zajímaví. Vzpomnìli jsme také ty, kteøí u¾ bohu¾el mezi nás nepøijdou. Také jsme navštívili školu. Je plnì zmodernizovaná… holt pokrok se nedá zastavit.
Ani se nám nechtìlo louèit, ale za dva roky (nebo za jeden?) se zase, doufám (!), všichni sejdeme. Jsem zvìdava jestli se sejdeme i v osmdesáti letech.
Sraz se konal v malém mìsteèku v podhùøí Nízkého Jeseníku, v Moravském Berounì.
Kdysi tento kraj patøil Nìmcùm, kteøí si ho vá¾ili. Nádra¾í v Moravském Berounì (kdysi se jmenovalo Ondrášov) se nachází na rozhraní tøí obcí a to Ondrášova, Sedmi Dvorù a za kopcem je Moravský Beroun.
Ondrášov byl, kdysi za Nìmcù, malé lázeòské místo. Kdo by neznal kyselka „Ondrášovku“, je tu dosud! Otec mi v¾dy na procházkách vyprávìl, jaké pìkné láznièky to byly. Bohu¾el co se nepodaøilo znièit v minulém re¾imu, znièilo se teï. Srdce mne bolelo nad tou spouští. Nádra¾í neopravené, všechno zarostlé, neudr¾ované, pastviny, kdysi obhospodaøované státním statkem, zarostlé jakýmsi trním. No hrùza a dìs. Tuze smutno mi z toho bylo…
Samotný Moravský Beroun je docela hezký, domy jsou, a¾ na pár výjimek udr¾ované. Je zde léèebna pro dlouhodobì nemocné a továrna Granitol, vyrábìjící plasty. Rovnì¾ park „Staliòák“, kdysi nazývaný Stalinùv vrch, teda ani nevím, jak se teï jmenuje, ale to nic nemìní na tom, ¾e je pìkný a zajímavý.
Osada Sedmi Dvory je také docela zrenovovaná.
No tak to by bylo asi tak všechno. Ještì to ve mnì doznívá, vzpomínám a u¾ se tìším na pøíštì.
Pohled z okna 
zmodernizovaná… holt pokrok se nedá zastavit.
„Ondrášovku“, je tu dosud! Otec mi v¾dy na procházkách vyprávìl, jaké pìkné láznièky to byly. Bohu¾el co se nepodaøilo znièit v minulém re¾imu, znièilo se teï. Srdce mne bolelo nad tou spouští. Nádra¾í neopravené, všechno zarostlé, neudr¾ované, pastviny, kdysi obhospodaøované státním statkem, zarostlé jakýmsi trním. No hrùza a dìs. Tuze smutno mi z toho bylo…