Okénko do filmové produkce
Mgr. Jana Tomsová je filmová producentka. Absolventka FAMU, obor produkce a øízení. S mnohaletou praxí ve Filmovém studiu Barrandov-skupinì zahranièních filmù. Nedávno uvedla do distribuce film Smutek paní Šnajderové, který produkovala její firma, Studio Fáma 92.
K filmu se ještì dostaneme. Ale já bych rád ètenáøùm trochu pøiblí¾il profesi filmové producentky. Jano, zkusíš to struènì?
No, struènì. Námìt, scénáø, tvùrèí štáb (re¾isér kameraman, hudební skladatel, výtvarník…), herci, koproducent. V tìchto šíøkách jeden tì¾ko sám film vyrobí. Tohle jsou tak dva roky práce ne zaène vlastní realizace.
To bylo mo¾ná a¾ moc struèné.
Pokud najdeš námìt a scénáø, musíš pøedevším dát dohromady tvùrèí štáb. Najít re¾iséra, kameramana, skladatele. Aby souznìli.
Ale to snad takový problém být nemusí.
Kdy¾ to øeknu obraznì, do té kádinky musíš namíchat smìs, která šumí, jiskøí, ale není tøaskavá. Ti lidé se budou potkávat rok, mo¾ná i déle. Spoleènì tvoøí jeden film, tak¾e diskutují, ka¾dý ze své profese vkládá do spoleèného díla co si mysli, ¾e je nejlepší, øeší se umìlecké konflikty, nìkdy i osobní animozity. To všechno zastøešuje re¾isér a producent má poslední slovo. Mnohé dobré vztahy vzniknou nebo se utu¾í, také se stane, ¾e se tvùrci rozejdou, ale re¾isér a producent táhnou káru dál .
Pøed pár léty jsme si volali a ty jsi øíkala, ¾e sháníš pùjèku. Já se zeptal kolik, ty jsi øekla pìt. Já odpovìdìl, ¾e pìt tisíc ti klidnì pùjèím. A ty jsi suše upøesnila: milionù. Tenkrát jsem si uvìdomil, ¾e tygr, na kterém jedeš, je hodnì nároèný.
Jo, je to døina. Ka¾dý chápe, ¾e chirurg má nároènou práci, podobnì øeditel velkého podniku. Ale nìkde u filmu … Producenti, fyzické osoby, byli u nás fakticky zrušeni nìkde s Benešovými dekrety. Noví se „líhli“ po r. 1991, po zrušení státního monopolu na výrobu filmu. Producentem se stáváš, to nejde vyjít ze školy a jsi producent. Mnì by víc vyhovovalo strávit nìkolik let se zkušeným producentem a pak se osamostatnit. Tady to nefungovalo, producenty byly døív jen instituce (Barrandov , Krátký film , ÈST…) tak¾e jsme se všichni uèili za pochodu, sami ze sebe. Já jsem v zakázkové skupinì zahranièních filmù na Barrandovì nìjakého „¾ivého producenta“(Nìmce, Francouze, Amerièana) vidìla i pøi práci za socialismu.
Odpovídám za všechno, hlídám všechno, tlaèím všechno dopøedu. Pokud ti nìkdo nezemøe, v prùbìhu realizace a nikdo neodvolá slíbenou finanèní výpomoc, je poøád co koèírovat, uklidòovat. Všichni máme emoce. A v tvùrèí práci zvláš».
Peníze jsou pány svìta, zpívá u¾ Tylùv Vocílka. Ve filmu to platí dvojnásob. Vysvìtli mi, máš projekt, zajímavý scénáø, rozhodneš se, ¾e do toho jdeš. Udìláš rozpoèet…a dál?
Nejdøív musíš sehnat peníze, pochopitelnì. Kdy¾ máš tvùrèí štáb, dohodneš základní koncepci udìlá se technický scénáø. U¾ od poèátku pracuješ s aproximativním, tedy pøedbì¾ným, ale nepøesným, rozpoètem. Ten upøesníš a¾ nad technickým scénáøem.
Kolik je obvyklá cena za celoveèerní film (tedy za jeho výrobu, komplet) a jak ty peníze sháníš?
Tohle je rùzné. Ale taková obvyklá cena je okolo 30 milionù. Sestavuješ krytí rozpoètu z více zdrojù, pochopitelnì. Nejdøív oslovuješ televize a nabízíš jim rùzné formy spolupráce. Nejèastìjší je koprodukce, která televizi zajistí vysílací práva, ale mo¾ností je víc. Potom zkoušíš získat grant. Jak náš, tak evropský.
Mù¾eš také zkusit cizí koprodukci. No a na posledním místì hledáš soukromé sponzory. Nìkdy i koproducenty. To je cesta nejobtí¾nìjší, bohu¾el, a nejménì spolehlivá. Právì teï se nám protáhlo natáèení i proto, ¾e jeden sponzor neèekanì odstoupil. To bylo asi tìch pìt, cos mi nemohl pùjèit nebo lepe, investovat.
Musíš zajistit natáèení, herce, techniku. Jsou hotové denní práce, je natoèená spousta syrového materiálu. Teï musíš zajistit støi¾nu. Kolik asi èasu potøebuješ na celoveèerní film?
Dva a¾ tøi mìsíce, ale mù¾e se to protáhnout.
Teï ještì ozvuèení, hudba k filmu, natoèení, smíchání. Ještì se to toèí na magneton pás a ten potom pøidává k sestøíhanému filmu?
To ¾iješ ve filmovém støedovìku. Všechno se míchá elektronicky, digitálnì. Tak dva mìsíce, vèetnì hudby, potom asi 10 dnù èistý mix. Tomu všemu, vèetnì støihu, øíkáme postprodukce a je to velká døina, nejen technicky i organizaènì.
Zajištìní slavnostní premiéry, potom pøijdou chvíle slávy… a splácení dluhù? A také èetba kritik, vlastnì. Raut pro nì pøipravíš, po premiéøe a nitku suchou obèas na filmu nenechají.
Mnì kritika nevadí. Pokud je pouèená, kvalitní, mù¾e i pomoct. Spíš mì obèas zklame kritika, která jde po povrchu, cítíš, ¾e se kritik spíš chce pøedvést, ne zamyslet, zdùvodnit svùj názor. Má na nìj právo, respektuji ho. I kdy¾ zdaleka ne v¾dycky potìší.
Tak povídej trochu o posledním dítku.
To se tì¾ko vejde do pár øádek, víš. Spolupráce s Pirem ( re¾isér filmu Piro Milkani) byla ú¾asná. Je to èlovìk mimoøádnì kultivovaný, vzdìlaný. A setkání s Albánií a lidmi tam, to je nìco tì¾ko popsatelného. Krásná pøíroda, evropská a pøitom svébytná kultura, to nemù¾eme rozvádìt v tomhle povídání. O vlastním natáèení u¾ toho bylo napsáno hodnì. Stejnì tak kritiky, které vyšly. I pra¾ská premiéra byla velmi pøíjemná, ale albánská, to byla sláva. Tam to byla obrovská kulturní událost, pøišel i prezident a øada dalších politikù. Tak nezbývá ne¾ èekat, zda si i u nás velièenstvo divák najde cestu.
Máš za sebou pár celoveèerákù. Já mám moc rád Zapomenuté svìtlo re¾iséra Michálka. Ale také koprodukce. O tìch nám nìco povìz.
Tak tos mì potìšil s tím Zapomenutým svìtlem. No, já vìtšinou se zahranièím dìlám spíš servis pro zahranièní produkce.
V èem je rozdíl?
Právì ¾e je a dost výrazný. Vìtšinou pøe¾ívá pøedstava, ¾e producent je ten, co jen shání peníze.
A není?
Samozøejmì, ¾e je. Ale je to také èlovìk (nebo firma), která nese kù¾i na trh. A má a musí mít právo mluvit i do umìleckých zámìrù. Je partnerem re¾isérovi, èasto ho koriguje, ale i pobízí. Nejen finanènì. S Pirem jsme vedli øadu debat i sporù o vypouštìní nìkterých scén. Mnì, producentovi (v tomto pøípade je Piro producentem za albánskou stranu), zùstane na krku to špatné zbo¾í (pokud se film nezdaøí). Proto mám právo mluvit i do procesu tvorby. Nezpochybnitelné. I kdy¾ to nepøeháním.
A v èem se liší servis?
No, tam právì do tìch umìleckých vìcí moc nemluvíš. Zajiš»uješ cizí produkci technický servis, tøeba i výbìr hercù, ale nemáš co mluvit do umìní. Tam jsem jenom výkonný producent, nikoliv producent.
Ty jsi vlastnì malá Metro-Goldwyn-Mayer
Hodnì malá. Dobøe víš, ¾e to se nedá srovnávat. Ale produkèní a producent je dost rozdíl. Ještì k tomu dodám, ¾e nìkdy je mezi servisem a koprodukcí malý rozdíl. Kdy¾ tady toèili Italové Vìtrnou hùrku, dìlala jsem jim sice servis, ale vzhledem ke zkušenostem z nìkolikaleté spolupráce s producentem a re¾isérem byla jsem i tak trochu partnerkou ve výbìru motivù a hercù a pøípravy vùbec. Medvìdí srdce byla koprodukce ( Estonci, Nìmci, Rusové a Èeši)), široká koprodukce, vìtši diskuse. Ale všichni koproducenti byli rozumní, tak¾e nebyly ¾ádné tøenice a hlavnì re¾isér, Estonec Arvo Iho, je fajn chlap. To se vyvíjí pøípad od pøípadu.
Jano, krom tìch produkovaných dìtí máš také jedno dílko mo¾ná tvému srdci nejbli¾ší, nevím. Mnì se líbilo. Pochlubíš se?
Myslíš asi dokument o Josefu Pekaøovi. Ten jsem si i re¾írovala.
A proè právì on?
Vá¾e se k mému rodnému kraji. A je škoda zapomenout na toho skvìlého historika, kterého komunisté skoro vymazali z uèebnic a pøed tím zneu¾ili fašisti. A potom to byl krásný návrat do 1. republiky. Nechci si tu dobu idealizovat, ale líbilo se mi tam.
A povíš nám, na co sháníš finance teï? Nebo budeš spát na vavøínech?
No, na ¾ádné vavøíny to nevypadá. A pokud pøece, øekla bych s Janem Masarykem, ¾e na nich mù¾eme spát, ale trochu píchají do prdele. A teï bude spíš pár tìch servisù pro zahranièní produkce, pøipravuji dva dokumenty, nìco ménì nároèného.
Máš také nìjakou funkci ve FITESu (Èeském filmovém a televizním svazu). Pochlub se.
Jsem èlenka výkonného výboru. U¾ snad tøetí funkèní období. To je spíš práce, slávy mnoho ne.
Víš, ještì mne napadá, musíš dost komunikovat. Jak jsi na tom s cizími jazyky? Ptám se na komunikaèní dovednost, ne na státní zkoušky.
Ted hodnì pou¾ívám angliètinu, ale domluvím se i nìmecky.
Ještì jednu osobní otázku. Tvoje profese ti asi dala schopnost prokouknout lidi, vycítit podvod. Jednou jsem se s tebou bavil o pøípravì nìjakého natáèení a pøekvapilo mne, jak pøesnì jsi analyzovala jen tušenou ekonomickou situaci v jednom podniku. Jenom z okolností.
Asi vím, o èem mluvíš. Tuhle jsem zahlédla v tisku, ¾e u¾ ten podvod vyvøel. Nevím, zda je to zrovna dar, nìkdy mo¾ná prokletí, ale vidìt trochu za roh musím. Neriskuji jenom svoje peníze, pohybuji se v hodnì tvrdém byznysu, nìkdy.
Z celého povídání jsem pochopil, ¾e tvoje firma je spoleènost s ruèením omezeným. Nebojí se toho sponzoøi? Nemáš s tím problém?
Ono nejhorší je, kdy¾ úplnì zaèínáš. Kdy¾ u¾ máš za sebou nìjakou práci, hotové filmy, jsou o tobì informace „co jsi zaè“, na tom u¾ se dá stavìt. V¾dycky jde o vzájemnou dùvìru! Nikdo ti nedá peníze, a tady se jedná v¾dycky o velké peníze, jen tak. Bez dùvìry, ¾e film dokonèíš, ¾e bude slušný, spíš by mìl být výborný. Já na druhé stranì také potøebuji vìøit, ¾e si to ten èlovìk-firma - nerozmyslí, ¾e i oni se bìhem doby realizace nedostanou do potí¾í, které jim zabrání ve splnìní závazk. Je to prostì jízda na tygrovi nìkdy hodnì divokém. Ale jízda krásná i vzrušující.
Jano, dìkuji Ti za milé povídání. Ty vavøíny Ti fakt pøeji a vìøím, ¾e Tì nebudou píchat do nì¾ného a pùvabného pozadí.
Josef Hejna
