Dotýkaní Ostravou
tentokrát s mu¾em, který se v Ostravì nenarodil, ani zde, pokud vím, dlouhodobì nebydlel. Pøesto se domnívám, ¾e s naším mìstem je spjatý dost pevnì. V¾dy» mu kdosi pøisoudil pøídomek "Ostravský Suchý". Tím mu¾em je Jaroslav Wykrent.
J.W. Poèkej, poèkej... já v Ostravì bydlel a tudí¾ ¾il skoro rok, co by èerstvý absolvent prùmyslovky a nadìjný pracovník Vítkovických ¾elezáren. A dny, které jsem tady prospal pøi natáèeních rozhlasových a televizních poøadù ( kdy¾ v mém rodném Pøerovì rádio ani TV nebyly) by vydaly na další pro¾ité roky v "ocelovém srdci" republiky.
Teï mohu pøedstavit JAROSLAV WYKRENT, kytarista, zpìvák, textaø,skladatel,básník, moderátor TV i rozhlasu, man¾el, táta, dedeèek, chalupáø a také šedesátník.
Zapomnìla jsem na nìco?
J.W. Asi ne, znáš mne pøece dost dlouho.
Ale zas ne tak dlouho, abych si pamatovala tvé muzikantské zaèátky..
J.W. Byly obvyklé - Liduška, obor piano. Jen¾e jsem mìl spolu¾áka Pavla Petrušku a ten nìkdy v osmé tøídì dorazil na náš závìreèný školní veèírek s trumpetou v ruce a zatroubil tehdy velmi populární Tøešòové kvìty. Kdy¾ jsem vidìl, co to v tom okam¾iku dìlalo se spolu¾aèkami, velice rychle jsem pochopil, ¾e cesta do jejich srdéèek vede jen málokdy pøes Duvernoyho etudy, ale spíš pøes sborníèky Karla Vlacha. Pavel se brzy stal jedním ze èlenù mladièkého DIXIELANDU XI.A, pozdìjšího a u¾ slavného AKADEMIC JAZZ BANDU. Piáno je sice krásný instrument, ovšem podle mého názoru v urèitém vìku není v¾dycky na tom správném místì, na pø. pøi romantických chvilkách u vody, èi u táboráku. Navíc o slovo se zaèínal hlásit rock'n'roll a mladík s kytarou, i kdy¾ hráèsky vybaven tøeba jen tøemi akordy, sklízel v tìch dobách víc uznání ne¾ sebelepší hráè na housle èi køídlovku. První písnièku o tom jak "mladý švec, slyšel kdes, ¾e prý bude slavný ples", pøi jejím¾ zpìvu jsem se vlastnoruènì doprovázel, znám ještì dnes. AJB se stal také mým prvním "odbìratelem" textù. Naplno nastartovala mou muzikantskou kariéru pøerovská beatová skupina SYNKOPA, která vznikla v dobì skonèení mého vojanèení. Stal jsem se doprovodným kytaristou této formace, pozdìji zpìvákem a také jsem v ní kapelnièil. Byla to nejkrásnìjší léta mého ¾ivota, kdy jsem svou civilní profesi povìsil na høebík a stal se tím, èím jsem byl donedávna.
 wykrent rozhovor.jpg)
No právì, i mnì ses ztratil z oèí, co se s tebou stalo?J.W. 25.1.1999 mne postihla celá série mozkových pøíhod, která pokraèovala celou noc a skonèila následujícího dne ráno. Podle pøíslušného odborníka jsem mìl štìstí i smùlu. Štìstí v tom, ¾e se poslední vlna zastavila pøed centrem øeèi a smùlu v tom, ¾e tahle "pepka" mi pøinesla spasma, èili mne ponìkud "zkroutila", èeho¾ se nemohu zbavit dodnes.
Nedávno kterási TV uvedla poøad, v kterém ses objevil jako host Marie Rottrové.Byl jsi pùvabnì štíhlý a mìl jsi hùlèièku. Tak¾e u¾ po nemoci...
J.W. Marijánka byla a vlastnì poøád ještì je mým muzikantským osudem.I kdy¾ s ní léta vystupoval Petr Nìmec, díky mým písnièkám mì s ní lidé spojují daleko víc ne¾ s ním. Vdìèím jí ( a stejnì tak Jarkovi Nohavicovi, Karlu Plíhalovi a dalším) za mnohé, proto¾e kdyby mi nìkdo pøi mém vyèerpávajícím Louèení s kytarou v lednu 2000 øekl, ¾e koncem tého¾ roku podniknu a také pøe¾iji deset Vánoèních koncertù, tak bych mu asi øekl, ¾e je blázen. No vidíš, Marie mne k tomu vyhecovala, ani¾ jsme oba vìdìli, jak to dopadne.Mozek je toti¾ záhadné zaøízení a k tomu, abych si tøeba zaèal pøišlapovat jazyk staèí na pø. zmìna tlaku, mírná únava, trochu vzrušení a pod.Marii jsem pøi úvodním koncertu zrovna v Praze nevidìl nikdy tak nervózní, ale vzhledem k tomu, jak mne pøijalo publikum, snad jsem jí ostudu neudìlal. Pozvání do televizní Benefice pak byl úplnì logickým vyústìním našeho vzájemného vztahu.
Zùstal ti ale rozhlas?
J.W. Ten ostravský odešel jako instituce za panování øeditele Prokopa a s pøispìním "nové krve" velice úspìšnì "veøejnì-právnì do háje". To ¾e mi nikdo po všech tìch letech (ostatnì jako celé øadì jiných) neøekl ani "dìkuji", jsem u¾ tehdy bral jako samozøejmost, proto¾e to, co tam tehdy rozhlasovì nastupovalo, se naprosto vymykalo mému chápání pojmùm slušnost èi odbornost. Na štìstí mì tehdy podr¾el Èeský rozhlas Brno a zaèínající Èeský rozhlas Olomouc. Obìma tìmto institucím jsem neskonale vdìèný také za to, ¾e mi poskytují prostor i po mé nemoci, dodnes nezvládám práci pøímo ve studiu, tak¾e natáèím své poøady doma.
Nestals ses po mozkové pøíhodì pesimistou ?
J.W. Kdy¾ jsem pøi svém léèení ve Velkých Losinách vidìl tu hrùzu kolem sebe, pochopil jsem, ¾e si nemám vlastnì naè stì¾ovat, nebo» MYSLÍM, TUDÍ® JSEM! A podle toho se sna¾ím ¾ít a jednat. Nejsem ani optimista, ani pesimista, ale realista. Nic u¾ sice nebude jako døív, nicménì to neznamená, ¾e by nemìlo být "vùbec nic" jako takové. Všechno má u¾ dál své meze, ale já se budu poøád sna¾it dojít nejdál, jak to jenom pùjde....
To povídání mailem s Jarouškem Wykrentem bylo delší, ale zase nìkdy pøíštì. Ale abyste si mysleli, ¾e muzikantovi došel humor, tak to zas ne. Poprosila jsem na závìr i o nìjaké "ptákoviny", které i nadále sepisuje a vydává. Vìøím, ¾e potìší a pobaví i vás.
PUJÈKA ZA OPLÁTKU
Jeliko¾ jsem u¾ dost starý,
zaèal jsem psát memoáry.
Jen co dojdu do konce,
budu všem za pitomce.
UMÌLECKÁ
Jednoho dne moji tetu
zapsal nìkdo do baletu.
Jen¾e je u¾ stoletá...
Tak tam jenom zametá !
S Jaroslavem Wykrentem si povídala a z jeho kní¾ky SLUŠNÌ I HANBATÌ vybírala Pavla Pešatová
