Pohled z okna Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Ahoj pejskaøi
Vyvonìné historky
Ka¾dý pejskaø zná tu situaci, kdy se jeho ètyønohý miláèek „vylepší“ nìjakou absolutnì ú¾asnou vùní. Konkrétnì ten mùj je na tyhle luxusní parfémy specialista. A jeho psí kamarádi nezùstávají obvykle moc pozadu.
Historka první – mršina z Prahy 4
Pøi jedné ze standardních procházek Jerry objevil nìjakého mrtvého, znaènì ule¾elého krtka, (popøípadì zajíce, èi nìco podobného) a podaøilo se mu tak dùkladnì se v tom vyválet, ¾e mìl zapáchající hmotu snad úplnì všude. Smrdìl na znaènou dálku, a v tu chvíli jsem blahoøeèila bohu za to, ¾e má ten mùj kluk tak velký bìhací rozptyl. Problém byl ovšem v tom, ¾e jsme na prochajdu jeli autem, jím¾ jsme pochopitelnì museli i odjet. Ale pøeci nezemøu za jízdy v autì jako v plynové komoøe? A co auto? V¾dy» bude dìsnì zapáchat!
Naštìstí se jedna z mých venèících par»aèek, bydlící v domì hned vedle mého zaparkovaného sršnì, kamarádsky nabídla, ¾e mohu Jerryho vykoupat u ní. Byla to od ní velká obì», která se poté opakovala ještì mnohokrát. Díky ti, Kvìto!!!
Historka druhá – Barèa a její nejlepší prùjem
Právì ta Kvìta, která se od jisté doby stala mou záchranou v pøípadì Jerryho „navonìní“, a u ní¾ jsem ho pøed jízdou domù mohla vykoupat, má fenku Barèu. Je to køí¾enka, která vypadá jako zakrslý retrívr velikosti støedního jezevèíka. A zrovna tahle sleèinka jednou na zaèátku prochajdy našla luxusní lidský prùjem a neodolala. Vyu¾ila naší nepozornosti, a velmi, velmi dùkladnì se tímto lidským výtvorem namazala od hlavy a¾ k patì. Následnì nám toto své veledílo s pýchou pøedvedla.
Bylo to strašné. To mazlavé hnìdé … mìla po celých zádíèkách, na hlavì, na obojku, na známce, prostì všude. A jako naschvál se ten den rozhodla, ¾e nás bude výjimeènì provázet a nebude stíhat Jerryho, jemu¾ je standardnì neustále v patách. Tak¾e oproti normální procházce, kdy Jerryho s Barèou vidíme velmi sporadicky, byla Barèa neustále na dohled a hlavnì na „doèuch“. No, vùbec jsem Kvìtì nezávidìla.
U auta mnì napadla spásná myšlenka a obdarovala jsem Kvìtu mikrotenovými rukavicemi, kterých jsem mìla v autì nìkolik párù. Prý je velmi úèelnì vyu¾ívala od chvíle, kdy vešly s Barèou do bytu a¾ do okam¾iku, kdy byla voòavá sleèna asi ètyøikrát vykoupána lidským šampónem – psí by to nepøevonìl…
Historka tøetí – Jerry to umí naèasovat
Jednou se mi takhle ozval kamarád, jestli bych nezašla veèer do hospùdky. A proto¾e naplánoval, ¾e budeme spát u nìj, navrhl, abych s sebou vzala i Jerryho. S touto variantou jsem souhlasila. Odpoledne jsme se s Jerrym vydali na standardní prochajdu s bulíky, a já neèekala nic zlého. Ovšem Jerroušek mùj drahý si umí takovéto vìci naèasovat. Našel si v lese nìjakou hnijící mrtvolu, a prostì se s ní pomazlil. Smrdìl neuvìøitelnì a mimo toho smradu mi podlomila nohy i skuteènost, ¾e jsem mìla pomìrnì pøesnì naèasovaný návrat z prochajdy i èas, který potøebuji ke zkulturnìní sama sebe. Ale rozhodnì jsem nepoèítala s tím, ¾e budu muset ještì kulturnit i psa. Leè bylo to naprosto nezbytné. Pøilítli jsme tedy domù, Jerryho jsem vrazila do vany a bez okolkù jsem ho vykoupala ve svém vlastním šampónu – dvakrát. Poté jsem zcivilizovala sebe, vše jsme stihli a na èas èekali pøed domem.
Kamarád nás zavezl do své oblíbené hospùdky, kde nás seznámil se svými pøáteli. Mezi nimi byl i jeden kluk, který se mi jevil jako typický vesnický týpek ¾ijící fotbalem a hospodou. Jerry se mu zalíbil, a tak mi pomìrnì znaènì pomáhal ho zabavit, proto¾e mùj ètyønohý kamarád není vùbec zvyklý na hospodské prostøedí. Bylo mi pejska líto a sna¾ila jsem se mu vìnovat co nejvíc. Jerry je zlaté zvíøátko a veèer vydr¾el. Asi v pùli veèera, co ho ten fotbalista hladil a muchloval, jako¾to správný psí milovník ho i líbnul na èelíèko. Po této dùvìrné hubièce se na mì podíval a ohlásil: „Garnier, èervenej.“
Tímto svým konstatováním mì absolutnì odzbrojil. No øekli byste do takového kluka, ¾e ho po èichnutí k psovi napadne tohle?
On prostì z vùnì mého psa naprosto pøesnì poznal šampón, ve kterém jsem ho vykoupala! Mùj lidský šampón…
Historka ètvrtá – chalupáøi
V létì jsme s Máòou a jejími dvìma bulteriéry Obelixem a ®anetou vyrazili k nám na chalupu. Byla to paráda. Válely jsme si s Maøenkou šunèièky, opeèovávaly pejsky, chodili dvakrát dennì do lesa na dlouhé prochajdy, prostì supr dovèa.
No, a na jedné takové naší dlouhé procházce kluci (Jerry s Obelixem) objevili uhynulou srnku. Byl srpen, dìsná vedra, a ta srnka tam u¾ nìjaký ten pátek rozhodnì le¾ela. To se ale našim pánùm právì zamlouvalo a pustili se do ní. Jerry se dùkladnì navonìl, a Obelix se do ní pustil pøímo s chutí, kdy¾ ji pojídal.
Naše reakce bohu¾el nebyla dost rychlá, Jerry se stal pánem všech smraïochù, a Obík si stihl pár soust dát.
Vrátily jsme se standardní trasou domù. Mánì nezbylo ne¾ se modlit, aby srnka nebyla nìèím naka¾ená nebo otrávená, a mì èekalo koupání. Na chalupì máme jen sprchový kout. Proto jsem se musela svléknout jen do bombarïákù a po hlavì se vrhnout do sprcháèe se svým miláèkem, jeho¾ smrad mì ponoukal zvracet.
Kdy¾ jsem byla asi v pùli koupání, ze sprcháèe se linul neuvìøitelný zápach a já tam skákala nad tím smraïochem jen v kalhotkách, jako naschvál se za mnou stavil kamarád, kterého jsem nìkolik let nevidìla.
Bezvadné. Po letech mì vidìl zrovna v této ú¾asné situaci v odéru neuvìøitelného zápachu mrtvé srny…
Asi na to do smrti nezapomene.
Veronika Karetová
Další èlánky autorky:
