Exil na tibetský zpùsob
Ka¾dá okupanty su¾ovaná zemì má své disidenty, emigranty i kulturní ambasadory. Pro Tibe»any je takovou osobností zpìvaèka Yungchen Lhamo. Narodila se poblí¾ Lhasy, kdy¾ jí byly ètyøi roky, Èíòané deportovali její rodièe do pracovního tábora a Yungchen vyrùstala s babièkou. Roku 1989 se jí podaøilo uprchnout do Indie, pak se vystìhovala do Austrálie a dnes ¾ije v New Yorku. Natoèila tøi alba, na rozdíl od nìkdejších èeských exilových písnièkáøù velmi snadno pøekraèuje jazykové bariéry, a rozhodnì si nemù¾e stì¾ovat na nedostatek koncertních pøíle¾itostí. V její tvorbì najdeme také paradoxy. Pøesto¾e obì poslední alba natoèila u respektované znaèky Real World, nahrávky neposkytují pøedstavu o tom, co zpìvaèka doká¾e na koncertech. Její repertoár se také podstatnì odlišuje od rutinní pøedstavy o world music: tvoøí jej zhudebnìné buddhistické modlitby, které zpívá acapella, a doprovází se pøitom jen pohyby svého tìla. Melodie a barevnost jejího zpìvu pøitom vytváøejí zá¾itek zcela odlišný od monotónního zaøíkávání tibetských mnichù. Výsledný úèinek je nakonec daleko silnìjší, ne¾ kdyby z ní hráli muzikanti, zpìvaèka si vynutí vaše soustøedìní jen osobním kouzlem. Potvrdil to i její koncert roku 2003 na Festivalu sakrální hudby v marockém mìstì Fesu. (V létì 2007 pøijí¾dí Yungchen Lhamo poprvé do Èeska.)Pravda, Maroko je muslimská zemì, ale ve svìtì islámu patøí k tìm nejotevøenìjším. Program letošního, v poøadí u¾ desátého festivalového roèníku sahal od ¾idovské hudby ze støední Asie pøes tanèící derviše ze Sýrie, zpìvy sufijských mystikù a obøady amerických Indiánù a¾ po èernošský gospel. S velmi svérázným pojetím sakrální hudby vystoupil Gilberto Gil z Brazílie, který své coververze Boba Marleyho uvedl jako “postmodernistické církevní písnì”. Yungchen Lhamo pøedstavovala ve festivalovém programu výjimku, její koncert jako jediný toti¾ neprobìhl na hradním nádvoøí ve Fesu, ale v divoké scenérii majestátních ruin øímské osady Volubilis. I kdy¾ ke konci vystoupení udeøila prudká bouøe, která smetla stan s obèerstvením, Yungchen Lhamo dokonèila koncert s naprostým klidem, jako zpìvaèka, která se hned tak nìèeho nelekne.
Vy jste emigrovala z Tibetu do Indie pøes Himaláje. Na vaší internetové stránce se píše, ¾e dohromady vás utíkalo šedesát. To není ten nejlepší poèet pro konspirativní dálkový pochod - jak to tedy bylo doopravdy?
Celkem nás bylo pìt. Prchala jsem se svým pìtiletým synem a dalšími Tibe»any, vedli nás dva pastevci. Ti ¾ijí vysoko v horách a pøevádìjí Tibe»any pøes hranice do Nepálu. V Himalájích je ale také èínská armáda, lupièi i udavaèi, kteøí Tibe»any chytají a pøedávají je úøadùm. Vidìla jsem své pøátele umírat, omrzly jim ruce, nohy, toté¾ se mohlo stát mì. Na cestì jsme byli pøes mìsíc. Kdy¾ vás chytí, jdete na 18 let do vìzení. Ale vìdìla jsem proè to dìlám. Mého dìdeèka Èíòané zavra¾dili, moje matka strávila ve vìzení øadu let. Kdy¾ teï vzpomínám na pøechod Himalájí, vím ¾e ty obtí¾e nelze vyjádøit slovy. Ale kdy¾ zpívám, tak to témìø doká¾u. Cítím ty hory i všechno další co jsem na cestì za¾ila.
Jako ka¾dý emigrant jste procházela obdobím rozhodování - jestli ještì vydr¾et anebo riskovat a utéct. Jak tì¾ké pro vás bylo opustit vlast?
Nejt쾚í je, kdy¾ si spakujete to nejnutnìjší a nevíte jestli se vùbec nìkdy vrátíte. Svým rodièùm jsem o odchodu neøekla. Stalo se to pøed 14 lety a mì to pøipadá jako vìènost. Procestovala jsem tolik zemí a objevila tolik nových vìcí. V Tibetu tøeba vùbec nevìdí, ¾e existuje nìjaké Maroko, tam znají jen Francii Ameriku… Po pøíchodu do Indie jsme se setkali s Dalajlámou, dva roky jsem ¾ila v Dharmasale, mìli jsme taneèní skupinu, uspoøádali jsme turné po Indii, pak jsem odjela do Austrálie, natoèila své první CD, a tehdy mì pozvali na Womad v Adelaide. Ale ten zaèátek nebyl lehký, proto¾e jsem ¾enská, nemluvila jsem anglicky, nemìla jsem kapelu a zpívám nábo¾enské písnì.
To není zrovna cesta na výsluní popularity. Nemìla jste pokušení udìlat nìjaký elegantní kompromis?
V¾dycky mi øíkali, ¾e mám krásný hlas, ale ¾e bych si mìla opatøit kapelu. V Tibetu sice máme tradici hudebních nástrojù, ale na svých koncertech zpívám stále acapella. Mám k tomu dùvod. Kdy¾ jsem pøekroèila tibetskou hranici, ztratila jsem vše, a zùstalo mi jen to, co mám v sobì, a to mohu nabídnout. Lidé si øíkají: já bych mohl udìlat to a to a to jen kdybych mìl tolik a tolik penìz. Ale to není pravda. Kdy¾ se usmìjete na svého souseda, ¾ádné peníze vás to nestojí.
Jaká je vlastnì úloha ¾eny v tibetském nábo¾enství?
Máme jeptišky, nezpíváme, ale modlíme se, tak¾e já zkouším ty modlitby zhudebòovat. A pokud se nìkdo mojí hudbu inspiruje, tøeba ho to nìkam pøivede. Ne aby se stal tibetským buddhistou, ostøíhal si vlasy, to je maøení èasu povrchními vìcmi. To podstatné je uvnitø: všichni jsme stejní, bojujeme se stejnými démony, ¾árlivostí, zlobou, závistí. Na západì chtìjí lidé na všechno odpovìï pøedem. Ne¾ se vydají na cestu, chtìjí vìdìt jak to voní jak je to daleko. ®ivot ale nenabízí ¾ádné záruky, mù¾e skonèit ka¾dou minutu. To, ¾e se stanete buddhistou, ještì neznamená zmìnu k lepšímu, kdy¾ se nezmìníte uvnitø, dál nebudete snášet své rodièe, sousedy. Spousta lidí nevyznává vùbec ¾ádné nábo¾enství, a pøitom jsou štìdøí, vedou dobrý ¾ivot.
Vy teï ale ¾ijete v New Yorku, tedy v samém centru západní materialistické kultury. Necítíte v tom paradox?
Já tam doká¾u napùl zavøít oèi i uši, a taky jsem objevila skrytou tváø toho mìsta. New York je plný lidí, kteøí tam pøišli odjinud a kteøí mají svìtu co nabídnout. Kdy¾ potøebuju muzikanty, staèí zavolat, nikdo si nemusí kupovat letenky, všichni bydlí v New Yorku. Je tam øada milých, dobrých a štìdrých lidí. Pokud jsou zaneprázdnìní, je zima a fouká silný vítr, má to své pøíèiny. Mù¾ete se na to buï vymluvit, anebo se na to pøipravíte.
Vaše jméno Yungchen Lhamo v tibetštinì urèitì nìco znamená.
Bohynì melodií èi písní. Tøi dny poté, kdy¾ jsem se narodila, šla moje matka za jejím lamou, a ten mi vybral jméno.
Není v tom nìjaká vìštba?
Haha… a já bych se tedy mìla sna¾it ji naplnit! Kdy¾ moji babièku pustili z vìzení, tak øíkala, ¾e musím zpívat, a já odpovìdìla ¾e lidé potøebují jídlo ne moje písnì a ¾e zpívat mù¾e ka¾dý. A ona na to: Ty se jmenuješ Yungchen Lhamo, a zpívání je tvoje práce.
Máte nìjaké kontakty s vaší rodinou v Tibetu??
Mám, ale vìtšinou o tom nemluvím, pro nì to mù¾e být velmi nebezpeèné. Èínané se mì bojí, vyvíjejí na mì tlak. Kdy¾ jsem zpívala v Singapuru, dìlali mi spoustu problemù. Èíòané znièili moji zemi, ale mladá generace to mo¾ná zmìní. Celý svìt se mìní, a ta mladá èínská generace bude doufám jiná. Vím, ¾e se brzy do Tibetu vrátím, je to moje zemì.
Petr Dorù¾ka
