Evropská komise navrhla bojovat proti globálním klimatickým změnám snížením emisí oxidu uhličitého u nových aut na 130 gramů na kilometr do roku 2012. Výrobce automobilů to vyděsilo, protože by to znamenalo pronikavé snížení zisků novými investicemi do výroby. Promítnutí investic do cen aut by vyvolalo pokles poptávky, a proto začali vyhrožovat ztrátou pracovních míst, vyšší nezaměstnaností a přesunem výroby do zemí s levnější pracovní silou. Automobilky samy jsou skutečně velkými zaměstnavateli a na jejich výrobu se váže mnoho subdodavatelů. Jejich hlas bude mít tedy váhu. S novými limity by neměli problém výrobci malých vozů jako je kolínská TPCA, a některé italské a francouzské firmy.
Matka příroda nás donutí změnit myšlení a respektovat přírodu. Ekologové už dávno poukazují na to, že přes Evropu zbytečně cestují potraviny v kamionech, ačkoliv by se daly produkovat v místě spotřeby, že boj o zisky mezi nadnárodními společnostmi vyvolává potřebu ohromných přesunů zboží. Reklama vnucuje lidem tisíce zbytečností, bez nich by se klidně obešli a sdělovací prostředky zašlapávají každého, kdo se těmto trendům nechce nebo nemůže podvolit. Výstavbou nových a nových dálnic zvyšujeme mobilitu a zhoršujeme životní prostředí.
Osobní auta už nejsou jen potřebnými přesunovadly, ale mají vyjádřit sociální status jednotlivce. Proto musí být velká auta, s předimenzovanými motory, velkou spotřebou a technickými parametry, které majitelé při dodržování zákonů ani nemohou využít. Je absurdní, že se mohou vyrábět auta přesahující maximální rychlost 200 km/hod., kterou se mimo SRN nikde nesmí jezdit. Výrobci se předstihují za kolik vteřin vůz dosáhne 100 km rychlosti, přičemž toto může sehrát pozitivní roli jen v několika málo krizových situacích. A aby šla tato auta, mnohdy určená hlavně do terénu, dobře na odbyt, dostávají na ně zájemci ještě slevu: mohou je kupovat bez DPH.
Profesor Jan Keller nazývá automobilisty černými pasažéry, protože neplatí externí náklady dopravy. Mezi ně patří náklady na údržbu infrastruktury, ztráty vzniklé záborem parkovišť a dálnic, škody z dopravních nehod, znečistěný vzduch a nadměrný hluk. Samozřejmě také životy a zdraví obětí dopravních nehod.
A na závěr si dovolím profesora Jana Kellera citovat :
„Rozdíl mezi soukromými náklady majitelů vozidel a skutečnou cenou, kterou na jejich jízdu doplácí celá společnost, celá příroda, vypovídá o zcela chybné alokaci zdrojů. Iluze nízkých dopravních nákladů spojených s provozem automobilu vede k chybným rozhodnutím jak při volbě bydliště, tak při volbě dopravního prostředku pro dojíždění do práce, za kulturou či na dovolenou. Nezaplacená suma tak dále narůstá, černá jízda se prodražuje. Jako by si každý majitel automobilu nechal vystavit u společnosti otevřený účet, na který každou svou další jízdou připisuje další čárky. Nejpikantnější na celé věci je, že motoristé o svém zadlužení patrně nic nevědí a nasedají do svých automobilů bez pocitu jakéhokoliv provinění.
Přitom deformují nejen ekonomické prostředí v zemi; deformují také strukturu dopravy v neprospěch dopravy ekologicky citlivější, a deformují i samotnou silniční dopravu, neboť používají silnice příliš intenzívně.“
Evropská komise navrhla bojovat proti globálním klimatickým změnám snížením emisí oxidu uhličitého u nových aut na 130 gramů na kilometr do roku 2012. Výrobce automobilů to vyděsilo, protože by to znamenalo pronikavé snížení zisků novými investicemi do výroby. Promítnutí investic do cen aut by vyvolalo pokles poptávky, a proto začali vyhrožovat ztrátou pracovních míst, vyšší nezaměstnaností a přesunem výroby do zemí s levnější pracovní silou. Automobilky samy jsou skutečně velkými zaměstnavateli a na jejich výrobu se váže mnoho subdodavatelů. Jejich hlas bude mít tedy váhu. S novými limity by neměli problém výrobci malých vozů jako je kolínská TPCA, a některé italské a francouzské firmy.
daly produkovat v místě spotřeby, že boj o zisky mezi nadnárodními společnostmi vyvolává potřebu ohromných přesunů zboží. Reklama vnucuje lidem tisíce zbytečností, bez nich by se klidně obešli a sdělovací prostředky zašlapávají každého, kdo se těmto trendům nechce nebo nemůže podvolit. Výstavbou nových a nových dálnic zvyšujeme mobilitu a zhoršujeme životní prostředí.
náklady dopravy. Mezi ně patří náklady na údržbu infrastruktury, ztráty vzniklé záborem parkovišť a dálnic, škody z dopravních nehod, znečistěný vzduch a nadměrný hluk. Samozřejmě také životy a zdraví obětí dopravních nehod.