Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Slavomír,
zítra Zdeněk.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, myšlenky apod. Začali jsme obyčejným pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
 
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete fotku (fotky) i text  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený. Tentokrát je to něco málo postřehů z míst, kam se neradi dostáváme. 
 
Překročit čtyři stěny
 
Aktivní lidé si bez ohledu na věk většinou čas na dívání z okna nenajdou. Samozřejmě, že se z něj občas kouknou, třeba, aby zkontrolovali počasí, ale že by u něj trávili spoustu času, to určitě ne. Někdy se ovšem stane, že  nemoc člověka uzavře v pokoji. Pak je pohled z okna velkou příležitostí překročit ty čtyři stěny a zvládnout nedobrovolnou samovazbu, zvláště, když jsou to stěny nemocničního pokoje, kde není ani rádio ani televize.
 
A ejhle, najednou se okno stane výkladní skříní a úžasným pojítkem se světem.
Uvědomila jsem si to nedávno, kdy mne choroba přinutila zastavit se ve shonu  každodenního života. Když jsem začínala marodit právě přicházelo jaro a probouzela se příroda. Je zvláštní, že jsem si toho moc nevšimla a začala to vnímat až když jsem při pohledu z okna nemocnice uviděla kvetoucí magnólii nebo velký rozložitý strom, který ani v zimě neztratil své plody a já zkoumala, jaký že to vlastně je strom, a co  jsou to na něm za zvláštní plody. Vypadalo to jako něco mezi ořechem a kaštanem, ale dosud jsem na to nepřišla. Třeba mi někdo z vás poradí na co jsem se to dívala.
 
Také pro mne byla velmi důležitá kostelní věž s hodinami, kde jsem pozorovala jak strašně dlouhá je jedna minuta…
 
Nikdy jsem tak intenzívně nevnímala zpěv ptáků jako tady, protože první trylky pro mne znamenaly, že se probouzí další nový den a nekonečná noc je pryč.
 
Při dívání z okna jsem hodně přemýšlela i nad zdravím…
 
Zatímco pro někoho znamená být zdravý už jen to, že je vůbec schopen vstát a jít do práce, rád, že ho nic nebolí, jiní na sobě stále pracují tak, že jsou plni vitality a procházejí životem velmi intenzivně. Ale i tak si myslím, že zdraví je stav nedefinovatelný. Na jeho úroveň má vliv mnoho faktorů, které je nutné držet v rovnováze. V ideálních podmínkách se o tuto rovnováhu stará tělo samo, ale není to pro něj v uspěchané době snadné. Podstatným faktorem však určitě jsou pozitivní emoce! Optimismus, smysl pro humor, smysluplnost života, sebedůvěra, okruh dobrých přátel - to vše s tím určitě souvisí a zdraví jednoznačně podpoří! Propojenost duše a těla je věcí jasnou. Však nám to připomíná také přísloví – ve zdravém těle zdravý duch.
 
Tak na to vše jsem velmi usilovně myslela, když osud dopustil a já se setkala se zlou nemocí, díky níž jsem musela do nemocnice, podstoupit těžkou a komplikovanou operaci, abych se poučena z tohoto zážitku opět vrátila do světa, na který už přece jen budu mít trochu jiný pohled. Nechci vzpomínat na to, co jsem prožila, nebylo to snadné, ale je hodně lidí, kteří mi tyto těžké chvíle pomohli překonat. Hlavně to byly moje děti, které mne i v noci na „ARU“ držely za ruku a pomáhaly překonávat nesnesitelné deprese. 
 
Také na mnohé z vás jsem hodně myslela, protože jsem si stále připomínala, že se musím rychle vrátit, protože Seniortip přece beze mne nemůže být! Asi je to bláhová myšlenka, protože nikdo na světě není nenahraditelný, ale proč bych si to na chviličku nepřipustila a nezařadila mezi pozitivní emoce
 
 
A tak jsem si v tom čase, kterého jsem tentokrát měla dostatek stanovila několik pozitivních pravidel, kterými se budu snažit alespoň trochu řídit:

 

Raduj se z každé maličkostí všedního dne – hledej něco pozitivního i tam, kde to obyčejně přehlížíš.

 
Najdi si čas na malou relaxaci nebo meditaci – přinutí tě to zastavit se a regenerovat síly, odpoutat se na chvíli od problémů, uvolnit se.
 
Zasni se a připomeň si příjemné situace (ať už skutečné nebo si je prostě vymysli) – příjemné vzpomínky pozitivní emoce vyvolávají, a kde je pozitivní emoce,není místo pro negativní.
 
Buď aktivní, ale nespěchej (!) –  věnuj se aktivitě, která ti udělá radost a přináší pocit zadostiučinění.
 
Jednej smysluplně, pomůže ti to překonat nesnáze či případný neúspěch. Rychleji se s nimi vyrovnáš a budeš mít sílu pokračovat.
 
Svět je takový, jaký ho vidíš – zkus vidět situace do nichž se dostaneš jako pozitivní zkušenost. Odnauč se některé situace automaticky označovat jako špatné, nepříjemné nebo neutrální a nezajímavé.
 
Pamatuj na zdravou výživu a očistu těla. Nesprávná výživa je většinou příčinou mnoha nemocí. Choroby tak do člověka "vstupují ústy" a zbytky závadné potravy postupně otravují organismus do té míry, že po letech nějaký jeho orgán již nedokáže plnit svou funkci a přichází nemoc (to jsem si přečetla! Něco na tom asi bude).
 
Uvolni stres a napětí.  Stres dlouhodobě a neúměrně zatěžuje organismus. I když v menší míře může být prý dokonce příjemný (?), nevím dávám to k případné diskusi.
 
Umět se zastavit
 
Každý člověk je individualita a u každého mohou platit zcela jiná pravidla. Tímto svým článkem jsem vás chtěla pozdravit a tak dát na vědomí, že jsem opět virtuálně mezi vámi.  Tak hodně zdraví a pozitivního ladění!
 
Ludmila Holubová
 
Velmi často se člověk v dnešní době ničí proto, že si už neumí udělat volný čas, zastavit se, porozhlédnout a uvědomit si sebe sama. Spěch mu dává dojem života. Chce to ale jen ochotu zastavit se. Máš-li strach zastavit se, může to znamenat, že máš strach potkat sám sebe. A máš-li strach ze setkání se sebou samým, je to proto, že už na sebe nejsi zvyklý, bojíš se svých výčitek a požadavků. Být ochoten zastavit se znamená být připraven pohlédnout na sebe. Sobě plně porozumíš a sebe poznáš v naplněném životě.
(Podle M. Quista)
 


Komentáře
Poslední komentář: 22.05.2006  22:37
 Datum
Jméno
Téma
 22.05.  22:37 Eva Mar radujme se
 19.05.  18:23 Ludmila jasně
 19.05.  07:38 hera srazík na Stodolní
 18.05.  12:58 Ludmila také mě napadlo
 17.05.  21:37 hera
 17.05.  16:58 Pavel
 17.05.  16:14 Vlasta
 17.05.  16:07 Ludmila pozdrav
 17.05.  13:30 Kamila vítej
 17.05.  09:03 Janina
 17.05.  08:51 Pavel tož vitaj
 17.05.  07:13 prababička
 17.05.  07:03 Iva
 17.05.  00:23 Magdalena vítej