Chvála astronomie a gastronomie
Je velmi pozoru i chvály hodné, jak často jedno jediné písmenko může změnit význam některého slova. Obzvláště to pak vynikne u dvojice slov, na které je zaměřena tato další chvála. A jak poznáte za chvíli, chválení jednoho každého z těchto dvou oborů bude svým rozsahem značně nepřiměřené.
Astronomie a gastronomie jsou obory tak vzdálené, dalo by se dokonce stylově napsat či říci – astronomicky vzdálené - jako snad žádné dva jiné. I když bych měl jako absolvent katedry geofyziky, meteorologie a astronomie zcela jistě spíše „gebír“ na chválení oboru se jménem o jedno písmeno kratším, přesto věnuji mnohem více pozornosti oboru druhému. Důvodů je několik a hned vysvětlím proč.
Tak tedy za prvé - astronomii jakožto jednu z nejstarších věd popularizovalo a chvályhodně vychválilo tolik povolanějších, že si ani netroufám cokoliv k tomu přidat, protože bych stejně nepřinesl nic nového. Snad jen to, že se možná málo zdůrazňuje, že to jsou právě základy astronomie, které téměř zcela jistě zachrání – naštěstí v předaleké budoucnosti – naše potomky, až si svou modrou planetu vyrabujeme tak, že na ní nebude život udržitelný …A tak jsem prostě usoudil, že tato věda více chvály vlastně už nepotřebuje!
Za druhé – gastronomie, i když jejích výsledků používá doslova každý z nás, a to denně, není dost dobře známá, což je trestuhodné.
A za třetí – jako obyčejně se drze domnívám, že by mohlo být docela zajímavé, a snad i úsměvné, když gastronomii vychválí naprostý laik, který vaří vejce na měkko nekonečně dlouho a stejně jako Jaroslav Hašek se diví, že ty šišaté potvory ne a ne změknout! Takže – do toho!
Staří latiníci a lékaři vědí, že gaster je žaludek a mnoha nešťastníkům jakéhokoliv věku se jistě vybaví nepříjemná gastroskopie. Ta ale samozřejmě do této chvály nepatří. Neskonale příjemnější a tedy chvályhodná gastronomie je – a nyní opět vykrádám wikipedii – v širším pojetí nauka o vztahu kultury a potravy, v užším pojetí se jedná o kuchařské neboli kulinářské umění. A dále – zahrnuje nejen přípravu jídel, tedy vaření, ale i jejich konzumaci, se vším okolo, co k tomu patří.
Kuchařina je sice řemeslo, ale ve své špičkové podobě snad i užité umění. Cílem by nemělo být pouhé ukojení hladu a žízně, tedy potřeb tělesných, ale měl by být nasycen i konzumentův duch. Je jistě známo, že by se mělo jíst nejen ústy, ale i očima a vlastně všemi smysly. Kromě chuti by se měli kuchaři a kulináři starat i o kultivaci vzhledu a vůně pokrmů, další obsluha pak i o perfektní prostírání, servírování, prostě o kultivaci celého okolního prostředí. Samozřejmě je záhodno, aby se nám také pohodlně sedělo a na své si přišel hmat našeho pozadí a i zvuková kulisa by měla pouze příjemně dráždit naše uši.
Bez mučení se přiznám, že ne vždy se v takovémto prostředí mezi gurmány a gurmety cítím nejlépe. Nejenže nerad nosím kravatu, která mě škrtí, ale bohužel mívám i nepříjemný pocit jistého snobismu. Naštěstí se do takového prostředí dostanu méně než sporadicky…
S hrůzou nyní zjišťuji, že budu nucen opět „vykrást“ Wikipedii a trochu vysvětlit význam těch dvou „gur-gur“ slov, převzatých z franštiny. První je známé, ale druhé příliš asi ne. Gurmán býval vždy jedlík až žrout, který se zajímal zejména o kvantitu jídla. Gurmet pak byl původně profesionální ochutnávač kvalitních vín a postupně i labužník, který dával přednost kvalitě jídla. V současnosti se významy těch dvou slov sbližují, takže lze říci, že gurmet jakýsi vyšší stupeň gurmána, který je navíc znalcem všech kulinářských termínů i vyhlášených restaurací.
A tady mám ještě jeden „malý“ problémek. I když se kuchařské umění opravdu dá považovat za užité umění, zdá se mi, že v poslední době na knižním trhu i na obrazovkách všech televizí svou četností téměř poráží další druhy umění. Otázku, zda je to kultuře ku prospěchu či nikoliv, nechávám otevřenou. Naštěstí se zatím příliš nevaří na divadelních jevištích.
Nakonec se ale musím vrátit ke skutečné chvále. I když naše příliš uspěchaná doba domácí kuchyni příliš nepřeje, domácí svíčkové, kulajdě, borůvkovým knedlíkům, buchtám či cmundě se nic nevyrovná! Takže – zejména vážené čtenářky – vzpomeňte si, že nejen potrava, ale i láska prochází žaludkem, a že žena, vařící s láskou se cení nad zlato! Vím to zcela jistě, neb mám letitou a navíc dvojitou zkušenost.
A ještě něco - ani v domácnosti není na škodu, když se gastronomii nezavírají dveře bytu před nosem a tedy – velká chvála jí!