Ať dostaneš jakýkoli dar, jsi jim částečně zařazen do role dlužníka. Jsou i ti, kteří pomohou a nikdy svůj čin nepřipomenou. Je jich pramálo a zasluhují si úcty. Celý život o nich víme, občas probleskuje vzpomínkami vděčnost, a také výčitka. Pomoci se dneska říká sponzoring.
Pomáhá těm, kteří potřebují peníze. Na výtvarnou a publikační činnost, pro školy, zdravotnictví, pro opuštěné a nemocné děti atd.
V Masarykově republice se tomu říkalo MECENÁŠSTVÍ. Nastane doba, kdy člověk potřebuje pomoc.
A chceš-li uspět, musíš jít prosit, žádat, zmínit se. Hledáš-li korunky u státu, politické strany nebo jakékoli organizace, stáváš se zavázaným. Něco za něco! A to něco se vždy najde. Šlechtic dal váček dukátů a Mistr zazpíval oslavnou píseň, namaloval velebící portrét chlebodárcův, vytesal sochu jeho blahorodí.
Na prosení musí být dobrý žaludek. Ohýbání hřbetu, sládnutí hlasu, ťukání sklenkou a úsměv přemáhající bolení zubů. Darů přibývá před volbami do jakékoli instance. Po volbách si je věřitelé vyberou. Ten jemuž je pomoženo, se ocitá v poutech, která jsou zamčená oboustranným prospěchem. Pohlédneme-li z druhé strany, přijímáme dary rádi a na dárce brzy zapomeneme. Je nízké to rčení „Vůl dává, chytrák bere!“