Moudrá matka příroda má pro nás nachystané bylinky, které nám pomohou „postavit se na nohy“. Stačí se kolem sebe jen porozhlédnout a sbírat. A nestojí nás to ani korunu.
Potočnice lékařská
V čistých horských potocích roste planě vytrvalá vodní rostlina s poléhavými, dutými lodyhami a s mírně dužnatými, vejčitými, protáhlými, lichozpeřenými listy, které mají charakteristickou ostřejší chuť. Je to řeřicha potoční nebo také potočnice lékařská. Využívá se jako pochoutková zelenina především v zimě a v předjaří, kdy je nedostatek ostatní listové zeleniny, kterou překonává vysokým obsahem jódu a vápníku. Její biologická hodnota je vysoká, obsahuje vitamin C, karoten beta a vitaminy B 1 a B 2. U nás se nepěstuje, ale v zahraničí je velice oblíbená a pěstuje se ve zvláštních vodních záhonech. Angličané například máslem namazané chleby obkládají lístky potočnice a osolené podávají k čaji. V Německu zase připravují tento salát: Lístky a měkké stonky se pokrájí a smíchají s jemně sekanou cibulí, přidá se sůl, pepř, olej a těsně před podáním trošku octa.
Křen
Jistě, dávno máme po masopustu, přesto by se v našem jarním jídelníčku měl alespoň občas objevit křen selský. Setkáme se sním ve většině venkovských zahrádek. Znali jej již staří Slované, zmiňuje se o něm ve 12. století i učená abatyše Hildegarda. Jeho kořen se sbírá nejen na podzim, ale také na jaře. Nejdůležitější a nejnápadnější účinnou látkou křenu je thioglykosid, podobný svým složením sinigrinu, obsaženému v černohořčici seté. Tento glykosid se narušením štěpí na cukr a isothiokynáty, obecně nazývané hořčičné silice. Isothiokynáty mají výrazně fytoncidní účinky. Významný je i vitamin C, jehož obsah je dvakrát vyšší než u citronů. Křen bychom tedy neměli v běžném jídelníčku podceňovat ani jako zeleninu působící preventivně nejen proti bakteriálním, ale i některým chorobám způsobeným viry, houbami a prvoky, stejně jako zdroj vitaminu C. Směs strouhaných jablek a křenu můžeme v uzavřených sklenicích dlouho skladovat. Obdobně dlouho lze uchovávat i šťávu vylisovanou z nastrouhaného křenu nebo směs křenu s cukrem.
Jitrocel
V rezervě máme ještě další bylinu, která má prý na čtyřicet přezdívek. Říká se jí například hojínek, psí uši či babí ucho. Indiáni ji zase nazývali »stopa bílého muže«, protože původně v Americe nerostla. Ano, jde o jitrocel kopinatý, hojně užívaný v lidovém léčitelství, které užívá také jiných druhů jitrocele, například jitrocele prostředního a většího. Jitrocel obsahuje hlavně slizové látky, glykosid aukubin, hodně xantofylu, vitaminu C, kyselinu křemičitou a látky fytoncidní. Používá se při chronickém kataru průdušek, kašli a při poruchách trávení provázených zácpou. Rozmačkané listy se přikládají na rány a nežity, odstraní svědění od kopřiv. Jakmile se začnou objevovat mladé lístky, nezaváháme a natrháme si je. Přidáme je do jarní polévky a vyzkoušíme jednu dobrotu: listy obalíme ve slaném či sladkém těstíčku a usmažíme.