Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Slavomír,
zítra Zdeněk.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vladimír se stěhuje do Canberry
 
To bylo radosti po šesti měsících vidět Dianku a moji maminku. Maminku jsme si pozvali na celý rok, abychom s ní mohli opakovat to, co prožila moravičanská babička.
 
Vladimír dokončoval kurz grafického návrháře a já jsem stále brousila v novinách, co za práci s tím diplomem by mohl dělat. Padl mně do oka inzerát z Canberry.
 
Královská mincovna v Canberre hledá grafického návrháře na mince a medaile. Podmínkou
také bylo, že svůj návrh po schválení komise musí být schopný přenést do sádry, to znamená vytvořit reliéf. Potom by byl výrobek vhodný se pomocí jistého pantografu zmenšit na velikost požadované mince.
 
Měl obavu, protože byl na toto místo vyhlášený celoaustralský konkurz. Nakonec se odhodlal a na toto číslo z inzerátu zavolal. Pozvali ho na rozhovor. Tam se setkal s dvanácti dalšími uchazeči. S sebou si přinesl fotografie prací, o kterých si myslel, že by bylo vhodné je porotě ukázat.
 
Komise s ním hovořila a že do 14 dnů dostane vyrozumění.
 
Čekali jsme napnutě. Já jsem věřila, že to dobře dopadne. On se podceňoval, jak se u něho často stává. Prý nemá šanci, že tam byli Australané s vynikající angličtinou, a on že tam z trémy koktal a zaplétal se. Když se však ozval telefon a zvali ho do Mincovny do týmu, nemohl uvěřit tomu, co slyší.
 
Problém však byl, že bychom se museli přestěhovat do Canberry. Já jsem měla sepsanou smlouvu na business a měli jsme tu maminku. Tak jsme se rozhodli, že tam pojede Vladimír sám. Co když se mu ta práce nebude líbit? Co když se jim on nebude zamlouvat?... Až se uvidí, co a jak, tak se za ním přestěhujeme.
 
Odjel sám a já jsem držela palce, ať vše dobře dopadne a v práci se mu líbí.
 
Zdálo se, že je to práce kreativní a zajímavá.
 
Camberra je od Melbourne asi 670 kilometrů vzdálená. Prvních čtrnáct dní mu Mincovna platila nájem v hotelu. Mezitím si musel hledat své bydlení. Našel si byt nedaleko Mincovny.
Tím se stalo, že já v Melbourne platila nájem a on v Canberre. Bylo to však dočasné.
 
Zpočátku nás každých čtrnáct dní navštěvoval na víkend. V pátek po práci sedl do auta a jel za námi. Přijel vždy v noci, no a v neděli po obědě odjížděl. Potom se rozhodl, že jednou za měsíc to postačí. Měla jsem strach, když po práci unavený řídil. Jednou se mu stalo, že měl mikrospánek při jízdě a ocitnul se v protisměru.
 
Zavčas se ale probral, takže se vyhnul havárii. Neměli jsme zájem, aby se zranil, nebo něco jiného a nedej Bože, zabil.
 
Moje maminka mi moc pomáhala. Vařila, když jsem pracovala, uklidila mi, byla to vynikající pomoc.
 
Vladimírovi se v Mincovně líbilo. Měl výborný kolektiv. Jeho šéf byl Němec, kolega, další návrhář, byl Polák. Velmi brzo se zapracoval a tvořivá práce se mu zamlouvala. Hlavně když dostal pochvalu a ocenění. Vypadalo to, že nás budoucnost čeká v Canberre. A začalo se přemýšlet, co udělat, abychom byli zase spolu.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 07.02.2019  09:09
 Datum
Jméno
Téma
 07.02.  09:09 Von
 06.02.  09:02 Dita
 06.02.  05:38 zdenekJ