Co mi dává tanec...
Kotek, zvaný též kot, je lidový tanec, který se tančil už v 16. století. Stejně se ale jmenuje i taneční soubor, který již existuje více jak 35 let. Uměleckou vedoucí a choreografkou souboru Kotek je Naďa Rokytová. Ano, správně si spojujete toto jméno s Janem Rokytou, kterého jsme již na stránkách představovali. Naďa, jeho žena, zapojila do posledního vystoupení souboru oba syny, snachu a všechna tři vnoučata. Tomu nejmenšímu bylo rok a půl.
V souboru působí i členka Společnosti senior Sylva Čurdová, kterou jsme oslovili ke krátkému rozhovoru:
Jak dlouho v souboru působíš? Vašimi členy jsou amatéři nebo i profesionálové?
"Jsme amatéři, někteří se věnují folkloru od mládí a hlavně všichni k němu máme vřelý vztah."
Na vašem posledním představení bylo milé, že v souboru účinkovaly i děti. Jsou členy vašeho souboru anebo ta spolupráce je náhodná?
"Ne, my nemáme žádný mládežnický dorost, ale některé z účinkujících dětí k mám opravdu patřily. Většinou to byla vnoučata našich členů či členů cimbálové muziky Ondřejnica, která byla hostem našeho vystoupení."
Připravit představení spolu s malými dětmi je asi hodně náročné.
"Náročné to bylo jak pro nás, tak pro děti. Nejprve jsme se museli dokonale naučit všechny tance, které jsme na vystoupení s dětmi předváděli, na zkouškách jsme se střídali "v zastupování dětí", tedy jednou jsme tančili jako dospělí, potom jako děti. Když se k nám děti připojily, učili jsme je nejen tanečky, ale hlavně jsme si museli vzájemně na sebe zvyknout. Děti viděly nové, neznámé lidi, což u těch opravdu maličkých párkrát vyvolalo slzičky. Ale když si na nás zvykly, bylo jejich chování bezprostřední."
Problematické bude asi shánění finančních prostředků.
"To je pravda. Na běžnou činnost, tedy na financování nájmu sálu, kde pravidelně zkoušíme, finance nesháníme, ty hradíme za svých prostředků. Všechny funkce, které jsou nutné pro činnost souboru, vykonáváme dobrovolnicky a tedy zdarma. Také kroje si pořizujeme svépomocí, hoši vyrábějí rekvizity a děvčata jsou zručné švadlenky s fantazií. Ale, když chceme uspořádat koncert, je nutné sehnat sponzory. Občas si něco "vytančíme", ale většinu akcí děláme druhým pro radost, bez nároku na odměnu."
Co členská základna?
„Co do počtu je nás žen dost, ale schází muži. Je to asi běžné u všech folklorních souborů. Ale třeba toto čtení nějakého muže inspiruje a přijde mezi nás. Zkoušíme každé úterý od 19 hodin na Janáčkově konzervatoři v Ostravě."
Kde nejčastěji vystupujete?
"Vystupujeme na Janáčkově konzervatoři. Máme tam pozvané hosty, kteří s námi vystupují. Letos to byla kromě dětí cimbálová muzika Ondřejnica. Vystupujeme také např. na plese Sdružení pěstounů, v domovech důchodců, jsme účastníky Májové Plesné a letos jsme se zúčastnili Třebovického koláče.Vystupovali jsme v Rožnově p. R. Připravujeme vystoupení, kde čerpáme jak hudebně, tak tanečně z období baroka. Předvedeme také tance Noctem beatam a Orpheus ad choreas, které pochází ze sbírky neboli KODEXU ORPHEUS z r. 1698, nalezeného na Velehradě. Jsou to sice pomalé tance, ale přesto nebo snad právě proto je na nich hodně práce. V tom pomalém provedení je vidět každá chyba a také tanečně je to trochu odlišné od klasického folkloru."
Co ti tancování přináší?
"Jen samou radost. A myslím si, že díky tomuto smysluplnému pohybu mohu říct, že mě mé tělo poslouchá a hlavně nikde nebolí. Ale není to jen o tanci, je to hlavně o dobrých lidech se stejnými zájmy.
Jsme dobrý kolektiv a máme také vlastní hymnu. Její úvodní slova jsou: Stateční veteránové stále vydržte,.... a v další sloce to pokračuje .. běžky, kola neskládejte, řeky s chutí sjíždějte."
Za představení souboru a rozhovor poděkovala
Ludmila Holubová