Člověk z města nebo z vesnice?
Lze lidi rozdělit na ty, kteří jsou z města a ty, kteří z vesnice?
Asi ano, je definice města a vesnice většinou podle počtu obyvatel, každý má jedno trvalé bydliště a je to rozdělené. Já ale mám na mysli něco jiného. Myslím to, kým se člověk cítí, za co se pokládá. A to je již složitější. Znám lidi bydlící ve městě, ale hrdě se prohlašující za vesničany či venkovany a znám obyvatele vesnice, kteří nikdy neopomenou připomenout, že pochází z města. 
Přiznám se, že sám nedovedu spolehlivě na otázku zda jsem vesničan či člověk z města odpovědět. Když napíši, že jsem se narodil na vesnici ve městě, bude to vypadat divně, pokud to přímo nevyvolá pochybnosti o mém duševním stavu. A při tom je to pravda, narodil jsem se v místě, kde všichni bydleli v přízemí, většinou ve svých domcích, každý měl zahrádku, řada sousedů chovala domácí drůbež, všichni se znali, tedy typické znaky vesnice a při tom to bylo čtvrt hodiny autobusem do středu Prahy.
Na stejném místě žijeme i nyní a jako pamětník v předchozím popsaných poměrů nevycházím z údivu nad proměnou místa. Pochopitelně již sousedé nechovají slepice, na zahradách je minimum ovocných stromů, mimo jiné i z důvodu že jediným způsobem jak se zbavit listí, plevele a veškerého odpadu ze zahrady je pouze popelnice. Metro je tak blízko, že ho neslyšíme jen díky tomu, že je pod zemí.
Atmosféra vesnice se naprosto vytratila a možná i to bylo jedním z důvodů, proč jsme si před lety pořídili chalupu na venkově a já si tím zkomplikoval odpověď na otázku, zda se cítím lépe ve městě, nebo na venkově. Obě místa střídáme a plně nám to vyhovuje. Zatím jsem za ta léta tohoto kočování nenarazil na jediný problém, mimo toho, že ty šroubky, kleště, pilník,..které potřebuji doma, jsou na chalupě a ta rozbrušovačka, kterou právě potřebuji doma je na chalupě.
Asi jsem již naznačil, že inklinuji k tomu venkovu, ale je to složitější. Ono to cítění, pocity, je třeba sladit s realitou života, možnostmi zaměstnání a dalšími požadavky. Myslím si však, že člověk, jakožto produkt přírody, nikoli průmyslové výroby by neměl za žádných okolností přetrhat své spojení s přírodou. Nemám nic proti vymoženostem města, život ve městě má řadu výhod a možná i proto se neustále v celosvětovém měřítku zvyšuje počet obyvatel měst. Samostatnou kapitolou by však bylo popsat co si lze představit pod pojmem město.
Městem je Šrámkův Písek s parky a přírodou na dohled a na dojití, ale městem je i Los Angeles, kde některé ulice jsou dlouhé několik kilometrů.
Ale vraťme se z L.A. domů podívejme se třeba do Prahy. Zkuste se zeptat člověka, který bydlí v desátém poschodí domu těsně u stanice metra, do zaměstnání jezdí vozem zaparkovaným v podzemní garáži pochopitelně jak v bydlišti, tak kancelářském objektu kde pracuje, jaké bylo minulý čtvrtek počasí. Asi to vědět nebude a nevěděl by to i kdyby jezdil metrem, on to totiž k ničemu nepotřebuje. Zatím co člověk žijící na vesnici většinou ví, že napadl sníh, musel ho odklízet, byl mráz, musel více topit, či bylo sucho, musel večer zalít rajčata, byla bouřka, poškodilo to meruňku…
Z uvedeného jakoby vyplývá, že ten člověk z vesnice má nějak více práce, že pracuje i mimo zaměstnání.
Ale pokud to nebereme tak, že práce je trest boží, tak on má ten život v důsledku toho bohatší, pestřejší, barevnější. Avšak pouze v určitých hranicích, nesmí těch povinností a práce být moc. A jsme u měřítek, jinými slovy, že se nic nemá přehánět. A stejné platí pro toho obyvatele města, pokud se jeho život neomezí na jízdu autem, na vysedávání u TV, DVD, zapnutým PC a pohledem bloudícím po podlaze z PVC, ale vyjde z té izolace do přírody alespoň o weekendu místo popojíždění s vozíkem v supermarketu vypadne z města, oddálí a oslabí to své izolování od přírody, ke kterému život ve městě a při pracovním zatížení svádí.
Přes svůj vysloveně pozitivní vztah k vesnici, jsem daleko od toho, abych tvrdil, že život na vesnici je idyla, že je lepší, než život ve městě. Spíše bych se přikláněl k názoru, že ideální je život ve městě, které má, přesto, že je městem řadu znaků a parametrů vesnice.
Před mnoha lety jsem narazil na studii, která se snažila popsat, jak velké město je ideální, či vhodné pro život. Byl tam pokud si pamatuji výčet věcí, služeb, zařízení, které by takové ideální město mělo mít, školy, nemocnici, divadlo, kino, objekty pracovní příležitosti , obchody, ale ne tak, že v předchozím uvedené objekty se násobí, město roste do nerozumných rozměrů, obyvatelům se vzdaluje okolní příroda a její dostupnost, násobí se problémy dopravy.
Problém tudíž nebude v tom, že by lidé nevěděli co by bylo, když ne ideální, tak alespoň velmi vhodné pro život, ale problém je, že vývoj se neřídí přáním lidí, ale ekonomickými faktory. No a v období globalizace, kdy je třeba co nejvíce, co nejrychleji, pokud možno brzy s automaty i v pokladnách nákupních center valit to zboží a ještě do toho operativně promítnout výsledky včerejšího vysílání TV- myslím hlavního programu, pro méně zkušené diváky či notorické optimisty napíši přímo - reklamy, je při nejmenším pomatené vést úvahy penzisty o tom, zda venkov či město je to pravé, ořechové.
Vždyť já jsem se vlastně propracoval k tomu, že to lepší už bylo, ta vesnice ve městě, kde žili venkovani v souladu a těsným kontaktem s přírodou a nelámali si hlavu tím, že jsou současně i obyvateli města.
Takže město nebo vesnice?
Asi nejlepší je od každého něco a hlavně to nepřehánět, ani tu moji nostalgii, změna je přece život, ale nesmí té změny být moc, aby ta změna neřídila život, život nestrádal, ale možná, že je to úplně jinak a já to jen nechápu.
Jaroslav Petřík
