Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vladislav,
zítra Doubravka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
 
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
 
Kolik řečí znáš...
Psala jsem o tom, že se mi na filozofické fakultě sice podařilo studovat mou oblíbenou češtinu, ale že výtvarná výchova tam tehdy ještě v žádné kombinaci neexistovala. Musela jsem se proto rozhodnout, s kterým předmětem češtinu zkombinuji. Rozhodování bylo celkem snadné. V té době jsem ráda četla historické romány, s oblibou jsem "vytloukala" starobylé hrady a zámky a sháněla si o jejich historii literaturu a doma jsem měla zářný vzor dějepisce - maminku. Přihlásila jsem se tedy na obor český jazyk a literatura - dějepis.
 Začátkem června jsem se tedy vydala k přijímacím zkouškám vyzbrojena "jednotvárným"maturitním  vysvědčením , svazáckou košilí (neboť na mém domovském gymnáziu panoval zvyk-na každou významnější událost,včetně maturity, jedině ve svazáckém) a malou dušičkou, protože jako rozený pesimista jsem byla přesvědčena, že jedu do Brna zbytečně...Když jsem dorazila na fakultu, moje sebevědomí kleslo hluboko pod bod mrazu.Zjistila jsem totiž, že na dějepis se nás hlásí skoro 100, ale přijímat budou pouze 6 lidí. Tehdy se přijímačky dělaly formou osobních pohovorů. První, na co se mě komise zeptala, bylo, proč jsem přišla ve svazáckém.Když jsem jim vysvětlila situaci, pozorovali mne chvíli s podivným výrazem v očích - od soucitu až po pochyby o mém mentálním zdraví. Zkouška z češtiny proběhla hladce. V dějepise už to začalo trochu skřípat: ve středověku, zvláště českém, jsem "byla doma", ale dějiny dělnického hnutí mne nechávaly vždy naprosto chladnou a podle toho taky vypadaly moje vědomosti o něm- nápadně připomínaly ementál. Jenže tehdy se -ať se člověk hlásil na cokoliv- dělala přijímací zkouška i z ruštiny. A to bylo moje štěstí i neštěstí zároveň. Tady ale musím trochu odbočit.
Na jedenáctiletce jsem po dva první roky neměla s ruštinou nejmenší problémy, i když veškerá  moje příprava spočívala v přečtení poslední látky či slovíček  v autobuse při ranní dvacetiminutové cestě do školy.Pan profesor byl bodrý Hanák, který nehonil studenty ani sebe. Vždy s námi těch 45 minut nějak přežil ,a když cítil,že už mohly uplynout, vznesl dotaz:"Už hóklo?" Byla-li odpověď kladná, vzal svých pět švestek a odkráčel. Pro mne to byly hodiny odpočinkové, protože jsem ještě pořád čerpala z vědomostí nabytých na základce od ztřeštěného tělocvikáře-ruštináře, který byl sice neobyčejně potrhlý, ale v ruštině nás naučil velmi mnoho.V maturitním ročníku však přišla bída na kozáky... Pohodového pana profesora vystřídal postrach všech lenochodů na škole-sám ředitel školy. Shodou okolností i on měl aprobaci ruština - tělesná výchova a také on byl jako namydlený blesk. No a stejně rychlé reakce vyžadoval od nás.Byl to chlapík kolem čtyřicítky, fešák jako vystřižený z amerických filmů a věčně v pohybu. Měl však jeden handicap- dost silně zadrhával.Ale byl to muž velmi cílevědomý, a tak si i s tímto problémem dovedl poradit: prostě tam, kde hrozilo zadrhnutí, vkládal slůvko "to". Vyneslo mu to sice přezdívku "KamilToOhlídalTo" a jeho pokyn  nejen z hodin tělocviku: "Jdem to na to hlavou to napřed to!" se stal legendou, ale všichni ho respektovali a vážili si ho.No a tenhle uragán vpadl do našich hodin ruštiny! První měsíc to byla živelní pohroma. Z ruštiny se nosily čtyřky a pětky. Jenže pak jsem si na milého KamilaTo zvykla a jeho hodiny mě začaly bavit.  Je známo, že člověk se nejrychleji a nejlépe naučí to, co ho baví, a tak žádný div, že v pololetí jsem "maturitu nanečisto"(to byla tehdy další specialita naší školy) z ruštiny už dělala na výbornou.
Takže takto připravená jsem podstoupila přijímací zkoušku z ruštiny. Ruštinář, který v komisi jen otráveně přihlížel, ožil, když mi hodil první dvě otázky a moje odpovědi byly správné. Začal mi tedy předhazovat "špeky", líčit návnadu a pastičky, ale na mne si nepřišel! Já měla dobrou školu! A tak mne z ruštiny prozkušoval nakonec déle než z češtiny a dějepisu dohromady. Když jsem vylezla po víc jak hodině z pracovny na chodbu, kde čekali další adepti, vítaly mne jejich soucitné pohledy, v nichž jsem četla: Ti ti ale dali zabrat!
Domů jsem tedy odjela se smíšenými pocity, jako obvykle jsem si vůbec nevěřila, a pak jsem týden čekala, jaký ortel mi přinese pošta. Až sedmý den konečně přišla úřední obálka a já se ke svému údivu dočetla: Na základě výsledků přijímacích zkoušek jste byla přijata ke studiu na Filozofické fakultě UJEP , obor čeština a....a teď mě museli pomalu křísit...ruština!
Už chápete, proč byl fakt, že se dělaly přijímací zkoušky i z ruštiny, mým  štěstím i neštěstím? Ano, štěstím, protože při tehdejší konkurenci bych se na dějepis určitě nedostala, a neštěstím? Kdo neučil dva jazyky v nejvyšších ročnících základní školy, neumí si představit, kolik neopravených sešitů denně padalo na mou ubohou hlavu...
Míla Nová
Za perlami Francie - 1
Za perlami Francie - 2
Za perlami Francie - 3
Za perlami Francie - 4
Za perlami Francie - 5
 
 
Pobaltí - 1
Pobaltí - 2
Pobaltí - 3
Pobaltí - 4
Pobaltí - 5
Pobaltí - 6
Pobaltí - 7
 
 
Vtip se musí umět podat!
Čokoláda
Tělocvična a já
Nad roklí
Všude číhá nebezpečí
Létající kruh
Jak to vlastně začalo...
Zpívám jen v sebeobraně
 


Komentáře
Poslední komentář: 02.12.2007  15:20
 Datum
Jméno
Téma
 02.12.  15:20 Mila
 29.11.  13:29 Vesuvanka díky :-)))
 29.11.  13:05 Kamila
 29.11.  10:37 Růžena