Omezte konstrukční rychlost aut!
V minulých dnech prošlo tiskem, že se ministerstvo dopravy hodlá postavit proti návrhu britského europoslance Chrise Davise na 
konstrukční omezení rychlosti aut na 162 km za hodinu. Podle názoru náměstka ministra dopravy Ivo Vykydala (Právo, 19.7., str. 15) tento návrh zbavuje řidiče odpovědnosti a nepovede k výraznému snížení emisí. Podle europoslance Březiny jde dokonce o iracionální snahy, které je třeba utnout v zárodku, protože by se mohly dostat do nové legislativy pro automobilový průmysl.
Na rozdíl od těchto pánů pokládám návrh Chrise Davise za velmi správný a potřebný. Společnost např. tvrdě bojuje proti drogám, jejich výrobu a držení postihuje, protože přinášejí smrt, rozvracejí rodiny a ohrožují společnost. Jejich uživatelé se ocitají mimo skutečnost, prožívají euforii, plní se jim skryté tužby a ztrácejí nad sebou kontrolu.
Motoristé mají s uživateli drog mnoho společného. Také rychlá jízda vyvolává euforii, velké auto zvyšuje osobní prestiž, silný motor posiluje sebevědomí, barva vyvolává pozornost, a to vše působí na ženy. Pravěké pudy člověka nelze vymazat.
Toho jsou si výrobci aut vědomi a pomocí PR agentur nenabízejí zákazníkům pouhé přemísťovadlo z bodu a A do bodu B. Velkým, silným a hezky tvarovaným strojem nabízejí prestiž, sílu, rychlost, luxus atp. Na to lidé slyší. Když si tedy koupí vůz s předimenzovaným motorem umožňující jezdit rychlostí okolo 200 km/hod., nekupují ho proto, aby jezdili maximální povolenou 130km rychlostí, ale proto, aby ukázali, kdo jsou, že na to mají, že jsou lepší, úspěšnější a rychlejší. Že při vzdálenostech obvyklých v Česku činí rozdíl dojezdu k cíli oproti vozům dodržujícím maximální povolenou rychlost nanejvýš několik málo minut, je bezvýznamné. Je to nezajímá, protože uspokojili své pračlověče touhy.
Uspokojili je nejen za cenu zvýšené spotřeby paliva, znečištění životního prostředí, ale především za cenu mnohonásobně zvýšeného nebezpečí pro sebe i okolí. Jak taková jízda může skončit lze shlédnout v německém seriálu Kobra 11, ze země, která jediná v Evropě neomezuje zákonem rychlost jízdy na dálnici. Nelze pochybovat o tom, že to je výsledek tlaku výrobců luxusních aut Mercedes, Audi aj. kteří by neměli co prodávat a museli se, spíše než na rychlost, zaměřit na vývoj nových automatických prvků zvyšujících bezpečnost a napravujících možnou chybu řidiče.
Jízda vysokou rychlostí ovšem vyžaduje nejen kvalitní auto, což zpravidla bývá, kvalitní silnici, což už zdaleka není tak obvyklé, ale také dobrého a zkušeného řidiče. Být dobrým řidičem je hlavní a zásadní, ale jak vyjadřuje známé rčení, chlap nikdy nepřizná dvě věci: že je špatný milenec a špatný řidič. Za volantem či řidítky motocyklu může sedět i řidič dobrý, ale únava, rodinné či firemní problémy, nemoc apod. mohou vykonat své. Viz též http://www.blisty.cz/art/33281.html
Pak jízda nedovolenou rychlostí ohrožuje nejen řidiče, což by se dalo považovat za jeho věc, ale i spolujezdce a zejména jiné účastníky silničního provozu.
Tak jako zákon chrání občany před účinky drog, a nově i cigaretového kouře, měl by chránit i před neuváženým užíváním silných aut. Ty tisíce mrtvých, zraněných a doživotních mrzáků jsou vážným mementem.
Proto souhlasím s Chrisem Davisem, aby byla omezena konstrukční rychlost aut na 162 km/hod., což vytváří dostatečnou rezervu pro okamžité předjetí pomalu jedoucích aut, ale nedovoluje závodění, hazardování s životy jiných a přeceňování vlastních sil. Dalším důsledkem by měla snížená spotřeba paliva, pomalejší čerpání světových zásob, snížení emisí a menší následky dopravních nehod.
Jímají mě pochybnosti o tom, zda si jsou pan náměstek Vykydal a europoslanec Březina těchto skutečností vědomi, a kladu si otázku, zda vystupují v občanském zájmu, či v zájmu automobilových a naftových koncernů.
Ivo Antušek
