Doprava stále výrazněji zasahuje do našich životů. V době mého dětství jsme si hrávali na ulicích, občas upoutal naši pozornost poštovní vůz tažený koňmi a rozvážející balíky. Auto projíždějící postranní ulicí bylo výjimkou.
Vývoj však jde kupředu mílovými kroky. Když jsem před čtvrtstoletím promítal řidičům na školení filmy dokumentující problémy hustého provozu v západních metropolích, budilo to úžas, stejně jako dokument o počítačové přípravě na rozjetí výroby nového typu auta.
Dnes exploze automobilismu zasáhla i nás. Denně nám v televizi ukazují ošklivé bouračky, kolony tiráků stojících či popojíždějících po dopravních magistrálách, řidiče jezdící na červenou a nedbající na varovné zvonění signalizačních zařízení kolejových přejezdů.
V publicistických pořadech vystupují zoufalí obyvatelé vesnic a městeček, jimž pod okny nepřetržitě duní tisíce náklaďáků, vidíme matky s alergickými dětmi, rodiče bojící se pustit své ratolesti do školy. Ani ti, co používají svůj vůz denně k přesunům za prací nikdy nevědí, zda dojedou, zda nezůstanou někde viset, či zda je nějaký nezodpovědný jedinec nesmete ze silnice. Hrdě vyhlašujeme, že je Česko automobilkou Evropy, plánujeme výstavbu dalších a dalších dálnic, jimiž by mohly těžké kolosy projíždět ze severu Evropy na jih a ze západu na východ.
Není síly, která by zastavila toto automobilové šílenství, síly, která by zastavila rozkrájení země betonovou sítí silnic. Vlastnictví drahého předimenzovaného vozu je měřítkem společenské úspěšnosti, porušování norem bezpečné jízdy výrazem odvahy, riskování se považuje za správný způsob uvolnění adrenalinu.
Výrobci aut toho umí náležitě využít. Že je maximální povolená rychlost na silnici 130 km/hod. je nezajímá, nezodpovědným zbohatlíkům poskytují vozy umožňující jezdit rychleji než 200 km/hod. Skutečnost, že se dostávají do rukou osobám nevyzrálým, nezkušeným, nezodpovědným, psychicky narušeným, unaveným či nemocným se jich netýká. Pro ně je významný pouze odbyt a zisk.
Výrobci zboží usilují o dodání tovaru co nejrychleji a v největším množství bez ohledu na vedlejší okolnosti, jakými jsou hluk, zplodiny, poškozování krajiny a životního prostředí. Nezajímá je, že společnost už není schopna generovat prostředky potřebné pro rozšiřování kamionové přepravy zboží a vysílají další a další soupravy.
Situaci by měli řešit politici a ochránit oprávněné zájmy obyvatel země. Poslanci však problematiku neřeší, a občané jsou vystaveni napospas řádění hypermarketů a přepravců. Nádoba, představující dopravu po silnici, je plná a nikoho nezajímá, že to, co přetéká, páchne a lidé se v tom topí .
