Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Slavomír,
zítra Zdeněk.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (než bude zprovozněna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
 
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
 
Není nad slušivý sestřih...
Čas běžel a z maličkého bratříčka se pomalu stával malý bratr. Skutečně, až do konce základky patřil ve třídě mezi nejmenší kluky a to ho pěkně štvalo. Teprve o prázdninách před prvním ročníkem gymnázia se začal trochu vytahovat .
Ještě se nestačil na gymnáziu ani "zabydlet", když naši rodinu postihla strašná rána: naprosto nečekaně zemřel tatínek. Všichni tři jsme jeho odchod nesli velmi těžce, ale nejhůř asi poznamenal právě Libora. Byl tehdy samá ruka samá noha, začínala s ním cloumat puberta, evidentně se chvílemi nevyznal sám v sobě - a najednou ze dne na den zůstal bez mužské opory, ale i bez pevné mužské ruky. Na maminku se problémy, které přinášela nová situace, valily ze všech stran, já jsem byla přes týden v Brně, kde jsem studovala, a tak si bráška začal hledat jiné "mužné" vzory - mezi kamarády. A jak už to v takových případech bývá, přitahovali ho největší průšviháři... Trvalo nám to s maminkou až do konce jeho prvního ročníku, než jsme ho zase "zkonsolidovaly" a než z něho zase byl ten prima kluk jako předtím. Něco se na něm ale změnilo. Už to nebyl ten poddajný a tvárný chlapeček, ale mužský, který měl svou hlavu. A někdy hodně tvrdou. Však to už taky nebyl žádný malý bratříček, ale velký bratr, k němuž jsem vzhlížela do výšky víc jako 180 cm.
Jeho tvrdá hlava se projevila i tehdy, když jako šestnáctiletý švihák došel k názoru, že jeho osobnost plně nevynikne, když bude chodit ostříhán nakrátko. Měl světlé, oříškově hnědé vlasy mírně zvlněné, husté, ale celkem jemné a naprosto neposlušné, hřebenu zarputile vzdorující. A byl přesvědčen (nevím, jestli pohledem do zrcadla, nebo nějakou dámou svého srdce), že s vlasy dlouhými tak, aby mu sahaly hluboko pod límec, je prostě neodolatelný. Jeho třídní profesorka, podobně jako my s maminkou, však byla názoru opačného a snažila se brášku dostat k holiči po dobrém. Leč v tomto případě neuspěla ani jedna z nás. A řeknu vám, že pohled na Libora s čerstvě umytou a vysušenou hlavou byl vskutku impozantní!
Jednou v neděli odpoledne jsem si umyla jako obvykle hlavu a snažila se své kudrny zkrotit natočením na velké natáčky. Bráška mne zamyšleně pozoroval a pak najednou zmizel v koupelně. Za chvíli se vrátil s umytými vlasy a povídá mně: "Nezkusila bys mně vlasy taky natočit? Třeba budou lepší držet!" Chvíli jsem váhala, ale pak jsem si řekla, že horší ,než když si vlasy jen volně vysuší, to snad  být nemůže, a to jeho "háro" jsem mu natočila. A nutno říct, že když jsem mu pak vysušené vlny rozčesala, vypadal docela hezky. Kdyby si oblékl dlouhou bílou košili, přimontoval křídla a do ruky dostal ohnivý meč, mohl od minuty vyhánět Evu s Adamem z ráje - tak andělsky vypadal.
Spát šel Libor tedy spokojen. Ale ráno! Vstal jako obvykle na poslední chvíli, a i když se zřejmě sám polekal toho, co si z původních vln přes noc "naležel", nebyl už čas na nápravu, aby mu neujel autobus. Odpoledne jsem napjatě čekala, s jakou se bráška ze školy vrátí. Soudila jsem, že tohle vrabčí hnízdo mu už u třídní neprojde... A moc jsem se nemýlila! Akorát, že skutečnost ještě předčila moje nejbujnější představy. Do Liborovy třídy přišel ten den na hospitaci ředitel, muž, který řídil gymnázium téměř vojenským způsobem, proslulý svou přísností a nesmlouvavým odporem ke všemu, co byť jen vzdáleně "zavánělo anarchií". No a anarchií zaváněly rifle (ale ty tehdy měl málokdo), malovaná trička (totéž) a...dlouhé vlasy u kluků. Jak později Libor vyprávěl, ředitel vešel do třídy, rozhlédl se, spatřil brášku, vyvalil na něho nevěřícně oči, pak velmi rychle vystřídal v obličeji všechny odstíny červené a zařval: "Veeeen!!! A do konce hodiny budeš zpět ostříhaný jako člověk!" No a milý bratříček vyjel jako fretka...
A to byl podíl ředitele na polidštění mého bratra...
Míla Nová
Další články autorky:
Já a tříkolka
O důležitosti písmenka Y
Rytíř
Zmizení
Kalhoty
Strašidlo
Prasečí ocásky
Vysvědčení
Kuku chr
Bratříček
Fontána
Koupejte se na místech k tomu určených!
Bráškovy vejšplechy


Komentáře
Poslední komentář: 21.04.2007  20:01
 Datum
Jméno
Téma
 21.04.  20:01 Mila Všem mým čtenářkám
 20.04.  12:42 hera
 20.04.  12:19 Jana Vesuvanka
 20.04.  10:23 Jitka I.
 20.04.  10:03 janina
 20.04.  07:46 Magdalena červený melír