Jako správná (původem) Středoevropanka žádám o vánočních svátcích sníh a idylku. Po skoro třiceti letech života na slunné Floridě už to sice tak vážně neberu, ale Josef Lada nás přece jen trochu poznamenal svými naivně idylickými obrázky kaprů, sněhových vloček obřích rozměrů, sněhuláků čí sáňkujících dětí. Někteří z nás dodnes odmítáme věřit, že Vánoce mohou vypadat jinak. Víme, že realita je trochu jiná a idylické Ladovy vesničky se změnily k nepoznání. No a dnešní mladí, narození po sametových událostech, se diví, jak to, že nás ty postavičky v Ladových malůvkách činí sentimentálními.
Kapři sice ještě v Čechách jsou a patří k vánoční tradici, ale už nejsou v naší česko-americké domácnosti. Vlastně nejsou na vánočních stolech v celých USA. Ne, že by se tu nevyskytovali, žijí si spokojeně v bahně rybníků. Nikdo zde kapry nejí. Na můj naivní dotaz proč tuto symbolickou rybu nikdo nechytá a nekupuje, mi kdosi taktně odpověděl, že "je to odpadová ryba, která sežere všechno, co spadne do vody a žije na dně, v bahně". Marně jsem na to namítala, že na jihu Států tolik populární sumec se nechová o nic lépe a přesto jej lidi smaží a jedí.
I kdyby se už zhýčkaní domorodci přenesli přes příchuť bahna, jedno jim nevysvětlím: jak si může někdo koupit rybu, dát ji do vany, pojmenovat ji třeba Pepík, týden se pak sám ve vaně nekoupat a nakonec Pepíka chladnokrevně zavraždit a usmažit ho k večeři. Na stejné potíže jsem narazila, když jsem se snažila někomu vysvětlit, že konzumujeme králíka na Velikonoce. Dotyčný nás prohlásil za barbary, kteří požírají symbol Velikonoc s roztomilou tvářičkou. Nu což, jiný kraj, jiný nemrav.
Tohle všechno ale neplatí v naší domácnosti. Díky mému muži, máme zcela mezinárodní charakter svátků. Jedno jsem během let života s ním pochopila: rodinu drží pohromadě tradice, které si postupně vytvořila. Vytvořili jsme si doma tradici kompromisu a podvojných svátků: katolicko-protestansko-americko - českých. Částečně držíme Štědrý večer s českým jídlem a polovinou dárků a s půlnoční mší v katolické katedrále. První (který je zároveň poslední) den vánoční je zcela po americku - dárky ráno v pyžamu nebo bez, jídlo zcela americké - krocan nebo pečená šunka s kostí. Druhý svátek vánoční není, protože Svatý Štěpán nic pro Američany neudělal.
Jedno se mi ale nepovedlo - přesvědčit mého muže o tom, že dárky nosí Ježíšek. I když se mu ta "pohádka" líbí, tvrdošíjně tvrdí, že Santa Claus je za vším tím materialismem, a že bychom tu těžko prodali vizi malého, chudého a růžolícího Ježíška, který dává dětem ty příšerně drahé hračky.
Situace je navíc komplikovaná tím, že bychom se asi nedohodli na tom, zda má být Jezule blond nebo tmavé. Sám symbol Vánoc - Santa Claus - taky prochází tímto vývojem: v mnoha školách a veřejných budovách se nesmí umisťovat vánoční stromky, a namísto "veselé vánoce" se přeje zcela nesexuálně "hezké svátky". Abychom nikoho nepopudili.
A tak tedy u nás na vánočním stole kapr nebyl!
Sněhové vločky podle pana Lady, byly kmáni jen v dalekých horách. Počasí u nás nezklamalo, vánoční den byl 25 C nad nulou a slunce spokojeně shlíželo na blízké pláže. Asi se slunci líbí, co vidí, protože tu máme takových slunných dnů do roka 325. Jo - a taky tu není kmáni purpura a tak pan Suchý marně zpívá o její vůni nad plotnou.
Prvních pár let jsem si nemohla na teplo o Vánocích zvyknout, ale s přibývajícími léty mi tělo našeptává, že není zase tak špatné nakupovat dárky v tričku a kraťasech.
Jako každý rok, se objevil majitel obchodu pocházející ze státu Evropské Unie, který nabílil výkladní skříň umělým sněhem a dal na práh vatu, aby tím iluze zasněžených středoevropských Vánoc pokračovala.
S humorem o Vánocích to však bylo chvílemi na pováženou. Ono to není jednoduché, když má člověk za sebou tolik let ve sněhem pokrytých východních Čechách a tradice Rybovy Vánoční mše, k večeři má tvrdošíjnou představu o sentimentalitě patřící k Vánocům, představu koled psaných hudebními skladateli, lidových i zlidovělých.
Tak ať vám dlouho žije tradice Ježíška jako nositele dárků, tradice kapra z bahna jihočeských rybníků, naivní Ladovy obrázky a... dost vzpomínání, za pár dnů je tady nový rok a s ním další všední dny.