Seznámili jsme se už kdysi v druhé polovině 70. let, kdy jsem se do naší ulice přistěhoval. Zaparkoval jsem šikmo k chodníku služební auto, když přišel nějaký neznámý dědek a začal mi to vyčítat. Do háje jsem ho zrovna neposlal, ale z mého chování si mohl přečíst, že k tomu nemám daleko.
Po několika dnech si mě zavolal vedoucí a začal se vyptávat, kde a jak parkuji.. Když jsem mu to řekl, oznámil, že mu volal nějaký soudruh a upozornil na mé nesprávné parkování.
„Dej si na něj pozor,“ řekl mi šéfík,“ ať si nepřivodíš nějaké zbytečné problémy. Je to nějaký komunistický funkcionář.“
Pozor jsem si dal a po čase mě neznámý děda párkrát před domem oslovil a vyptával se, jak se mi daří, pochválil syna, že ukázněně chodí po přechodu atp. Všiml jsem si, že tento penzista není líný ráno si každý den přivstat a s páskou PS VB dohlížet na přechodu, aby se dětem jdoucím do školy nic nestalo. Párkrát jsem ho viděl, jak domlouvá řidičům překračujícím povolenou 40km rychlost u školy. Při jednom zastavení, kdy mě odchytil u domu, mi pak rozčileně vyprávěl o jednom z nich, který nebyl ochoten poslechnout a jehož nahlásil u kamarádů esenbáků, kam rád docházel.
„Budeš-li potřebovat vyžehlit přestupek, přijď, já ti to zařídím“, sliboval, a po čase skutečně svůj slib splnil. Naše kontakty se postupně staly přátelské, a tak jsem se mu s klidem posmíval, když zajížděl za dcerou do Švýcar. „Tak co, Béďo, zase jsi byl zahnívat u švýcarských kapitalistů?“ Mé poznámky dobrosrdečně akceptoval a ochotně vyprávěl, jak se měl.
Byl to také on, kdo zařídil, aby se v ulici smělo parkovat šikmo k chodníku, aby bylo dost místa pro všechny.
Asi před 10 lety umřela známé místní figurce žena a zůstal sám. Jeho odchytávání sousedů na ulici se stalo častějším a nezřídka jsem viděl, že se dává do řeči i s lidmi úplně cizími, kteří se zájmem výlevy dobromyslného 93letého staříka poslouchají. I mne tu a tam odchytí a vyptává se, co žena, co kluk, jak to že mě tak dlouho neviděl a nezapomene mě pozvat na kafe. Nejhorší je, že když zabrousíme na politiku, musím mu v mnohém dát zapravdu.
Nejsem přítel komunistů, mám pro to vážné osobní důvody, ale schyluje se k tomu, že až se z chalupy na zimu vrátím do města, příležitostně Béďu navštívím. I když býval kdysi velké zvíře, obdařené vysokým stranickým vyznamenáním. Dnes je to jen osamělý kmet, vděčný za každé lidské slovo.
přistěhoval. Zaparkoval jsem šikmo k chodníku služební auto, když přišel nějaký neznámý dědek a začal mi to vyčítat. Do háje jsem ho zrovna neposlal, ale z mého chování si mohl přečíst, že k tomu nemám daleko.