Jistoty důvěryhodně zpochybněné

Česká republika má spravedlivé politiky, advokáty a soudce. Na rozdíl od mnoha zemí má také např. tak „tvrdé tresty“, jako je jmenování poslanců do správních a dozorčích rad např. ČEZu, Českých drah nebo Dopravního podniku Hl.města Prahy a mnohých jiných za to, že hlasovali nebo umožnili prohlasování např. církevních restitucí, privatizování veřejných prostředků a veřejných rozpočtů.

Což se stalo převedením peněz ze státního veřejného důchodového pojištění, které se z aktiv ocitlo v dluzích, do státního rozpočtu, jak to učinil svého času Václav Klaus, nebo nyní do soukromých penzijních fondů, státní a obecní zakázky bez výběrových řízení, zastavení valorizace důchodů a mnohé další „lidumilné“ činy.

Jejich hlavním pilířem byla a zůstává velká privatizace v devadesátých letech s absencí zákonných postihů při její realizaci. K přesvědčování občanů zde existují automaty na lži. Např. – Přihlas se do druhého pilíře a vyber si příspěvek od státu.- Jak to předkládala lživá reklamní kampaň, navíc placená z peněz daňových poplatníků. Automaty na pravdu nejsou zde ale k mání.

Svět a děje v něm nejsou jednoduché. Při jejich chápání, poznávání a prožívání nelze vystačit pouze s násobením a dělením. Auto s motorem o výkonu 100HP jede rychlostí 160 km/hod. Jednoduché uvažování, že auto s motorem o výkonu 200 HP pojede rychlostí 320 km/hod neodpovídá skutečnosti. Podle takové úměry a takto přímočaře se věci, děje a jejich průběh nechovají.

I lidské poznávání a uvažování je ohraničené. Postupuje stále vpřed, ale ne lineárně. I ty nejmenší detaily představují často velké zvraty, zvláště když dosahují nebo dosáhnou hraniční mez. Něco podobného prožíváme opět nyní.

Přes důvěru a naději, že jsme v roce 1989 odzvonili překonanému špatnému systému a státního uspořádání, se tak nestalo. Stále jde o charakter a kvalitu naší společnosti. V lecčems jsme pokročili vpřed, mnohé bylo vykonáno s kladným znaménkem, ale dobrého, správného a hlavně spravedlivého uspořádání společnosti jsme nedosáhli.

Toto snažení a úsilí, nechci to nazývat bojem, nesmí nikdy přestat. Nyní po 24 letech se začalo se zmapováním nepravostí a opět novou snahou nastavit mantinely naší společnosti akceptovatelné pro většinu obyvatel naší země, aby došlo k vymetení špíny a úklidu nepořádku.

A ejhle, co povyku, nářků, nařčení a vyhrožování se dostává do veřejného prostoru z tábora těch, kterým se žije dobře u bohatých stolů, v přepychových jachtách, palácích obehnaných dráty a zaplněných bezpečnostními systémy.

Veřejnoprávní provládní tisk, rozhlas i televize a s ním jejich pobratimové v soukromých rukou, se mohou upsat, uoznamovat a napředvádět se snůškami neobjektivních, nepravdivých až lživých zpráv, aby zastavily tyto očistné kroky.

Nepřejí si, aby přestalo další ochuzování chudých, zatlačování a likvidování základního pilíře společnosti, středních vrstev, vytváření pracovních míst pro lidi, co pracovat chtějí a nechtějí být ponižováni podporami a sociálními příštipky z dílny pánů Drábků, Hegerů, Nečasů, Kalousků a jejich souputníků stejně smýšlejících.

Nechtějí, aby byl učiněn konec dalšímu bohatnutí těch a takových bohatých, kteří neodvádějí společnosti adekvátní protihodnoty za své příjmy, platy, bonusy a prémie. Nyní jde znovu o další snahu o nastolení společnosti sociálně přijatelné pro všechny, podle zásluh, kde právní rámec je a bude postaven na spravedlnosti a ne na zkroucených paragrafech, nýbrž na zákonech, které přesně definují práva i povinnosti všech občanů státu.

Milan Dubský, novinář-publicista, glosátor, básník

* * *
Koláž pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora