Do penze v 65 letech
Tak vláda a (vedoucí) strana se usnesla, že nástup do penze bude v 65 letech.
Tímto usnesením se současně prodlužují fyzické a duševní síly o několik let. No není to krása a dojemná péče, spolu se zrušením pohřebného je to téměř koncepční opatření a otevření brány do šťastných zítřků bez konců pro budoucí seniory.
Dojemné je též to, že vláda ač zavalena problémy a (skandály) současnosti do takové míry, že když si předseda vlády chce odskočit na fotbal tak musí tryskáčem, na tenis zase 200 km rychlostí, aby ušetřil (čas) řeší problémy, které prý budou za 30 let.
Osobně by mě to nemuselo zajímat, jednak v té penzi už jsem a (bohužel) splňuji i ten nový kvalifikační limit, ale zaujalo mě to vysvětlení, odůvodnění.
Že prý to tak vyšlo a je to výsledek výpočtu a tím to ti budoucí důchodci mají jednou pro vždy spočítané.
Protože mě vždy bavila matematika a (spolu s fyzikou ) v podstatě i celý život živila, podíval jsem se na ten výpočet. Prvé co bylo jsem zalitoval matematiku, omluvil jsem se jí chudince, vždyť ona za to nemůže. Už proto, že to co politici předvádí není matematika, ta je exaktní přírodní věda, co se zde předvádí a jakoby počítá jsou bláboly, demagogie a účelová tvrzení bez jakýchkoli podkladů. Kdo zná produktivitu práce za 30 let a další rozhodující data?
Ale postupem, kdy vláda v řešení otázky věku nástupu do penze sahá k výpočtům prokazuje jen svoji životní nevyzrálost, nezkušenost, neznalost, ignoranci a přezírání lidí v zaslepené honbě za naplnění tržních ideálů.
On totiž, alespoň podle mého názoru ten život, jehož pouze jednou ze součástí je odchod do penze se vůbec nehodí počítat, pasovat do vzorečků a výpočtů.
On je spíše podobný takové dětské skládačce, třeba kostičkám lega, kde jedna kostička je dětství, druhá mládí, další dospívání, pak jsou tam kostičky založení rodiny, výchovy dětí, atd, atd, až po tu kostičku důchodu a kostičku stáří. Nezmiňuji tu poslední, černou co ani označení nepotřebuje a která se do stavebnice nakonec sama vnutí. Rozdělil jsem však na dvě kostičky etapu důchodu a stáří, udělal jsem tak ve snaze či mém dojmu, že právě ta kostička - etapa, kdy je člověk v důchodu, ale ještě může, může odpočívat aktivitou co ho baví a zdraví mu to dovolí je podle mě důležitá. Je to často i poslední možnost odměny za tu předchozí námahu, pro ty méně šťastné i možnost vzpamatovat se trochu ze všech ran osudu, než přijde to stáří, spojené často s vážnějšími nemocemi a všemi potížemi.
Je mi proto líto , že ti budoucí důchodci budou tímto usnesením o tuto etapu, kostičku ochuzeni, on ten čas tak letí, že je i tak tato etapa chvíle a další zkrácení spolu s útrapami udržet se v práci kolem 65ti let jim nezávidím ani nepřeji.
Ale marná snaha, někdo může namítnout, že ty moje úvahy jsou fajn, ale jak to financovat, kde vzít ty prachy.
Tak abych se vrátil k té matematice, tam totiž vidím to řešení a její uplatnění, tam by podle mého pomohla a ráda, jak ji znám.
Doporučoval bych vládě, aby spočítala kolik to hodí, když vyřeší korupci a podvody a kilometr dálnice (placený ze státního rozpočtu) bude stát jen tolik jako třeba v Německu. Tam totiž ten kilometr, přestože kvalitnější stojí polovinu ceny u nás. To by bylo miliard.
Kolik by to hodilo, kdyby se tolik nevyhodilo za nějaké transportéry, které pak „talibán“ vyhodí do luftu.
Kolik by to hodilo, kdyby,...
......no doplňte si již každý něco sám, určitě o něčem víte, já jen vím, že by těch prachů bylo na všechno rozumné dost.
Jaroslav Petřík
