Večer nás přivítal KAUNAS, druhé největší litevské město, a v něm hotel se vskutku jednoduchým názvem Takiojii Neris. Moderní mezinárodní hotel byl umístěn v centru města, a tak hned po večeři, jejímž hlavním chodem byla ryba a zákuskem nezbytný ovocný rosol se zmrzlinou, jsme vyrazili na výzvědy. Hned u hotelu začínala jedna z hlavních ulic města, která svým uspořádáním vyzývala k odpočinku, eventuálně k bloumání po obchodech. Uprostřed ulice byla vysázená alej lip (lípy najdete v Litvě všude, ale jsou proti svým českým sestrám celkově subtilnější), mezi nimi cesta a po jejích obou stranách zvaly k odpočinku lavičky. No a po každé straně aleje vedla cesta lemovaná domy, z nichž skoro každý měl v přízemí výlohu obchodu nebo butiku. Celek působil velmi klidně, navozoval atmosféru ospalého provinčního města. Život se na těchto místech plně probouzel až v době po poledni. Nedaleko hotelu nás překvapil mohutný chrám v byzantském slohu, jehož foto nechybí snad v žádném průvodci. Je zasvěcen archandělu Michaelovi.
Druhý den ráno již ulice Kaunasu trochu ožily. Po opulentní snídani jsme pěšky vyrazili do Starého města. Naše kroky nejprve vedly na historické Radniční náměstí, jehož dominantou je mohutná radnice nazývaná pro svůj tvar i barvu Bílá labuť, která spojuje prvky klasicistní a barokní. K náměstí přiléhá i největší gotická katedrála v Litvě, zasvěcená sv.Petru a Pavlovi, což zdaleka není jediný krásný kostel v Kaunasu. Protože ve městě právě probíhaly nějaké slavnosti výtvarného umění, potkávali jsme cestou buď již hotové rozměrné obrazy, které zdobily městská prostranství jako osobité bilbordy, nebo napnutá velká plátna, na nichž umělci tvořili přímo na ulici. Autobus nás vyvezl na Zelený vrch, odkud se nám otevřel pohled na celé město (vyjet se sem dá také "zubačkou"), a pak už jsme směřovali do modernější čtvrti města, kde nás čekalo Muzeum. Najdete tam i trochu přihlouplého Drdova Matesa, i krutého démona odněkud z Bali... Koho čerti moc vyděsili, šel se uklidnit do Uměleckého muzea M. K. Čiurlionise. Tento umělec se dožil jen 36 let, ale zanechal po sobě tolik krásy, že by stačila na život stoletý. A tak procházíte sály s nádhernými snovými obrazy tohoto umělce a všude vás provází stejně snová, překrásná hudba téhož autora. Člověk by se jen díval a poslouchal...
Jenže už je tu zase naše milá Vasilisa a popohání nás do autobusu. V pozdním odpoledni nás očekává Klaipeda...
KLAIPÉDA
jediný litevský námořní přístav, obývá dnes asi 200 000 lidí. Historie nás poučuje, že ještě na začátku minulého století tvořili ve městě asi polovinu obyvatelstva Němci. A ti více či méně ovlivňovali život města až do roku 1945. Naposledy se do jeho historie zapsali za 2.světové války, kdy byl prakticky celý historický střed města zničen. Částečně zrekonstruován byl v době, kdy Litva byla jednou z republik bývalého SSSR. Minulost spojenou s Němci dnes ve městě připomíná síť pravoúhlých ulic a hrázděné domy. V současnosti se ve městě celý střed opět rekonstruuje, a tak ten, kdo se vydá na obhlídku centra pěšky, zdolává rozkopané ulice, obchází lešení, vyhýbá se výkopům...
Zkrátka - připadá si jako doma! Klaipéda není bohatá na historické památky, a tak nás kromě několika středověkých (zřejmě hospodářských) budov a malebných uliček s krásně opravenými hrázděnými barevnými domečky (bohužel i tam řádili sprejeři...) spíše přitahovala historická plachetnice zakotvená u nábřeží a v dálce les jeřábů napovídající, že tam asi bude onen nákladní přístav. A protože hodiny ukazovaly, že už odbila 20.hodina (jinak se to nepoznalo - díky začínajícím bílým nocím bylo světlo až téměř do 23 hodin), odvezl nás autobus do hotelu Baltpark, který čněl nad okrajovou částí města a svou sytou modří tvořil kontrast k šedivým panelákům vedlejšího sídliště, jež nás upoutaly bizarně zasklenými lodžiemi – styl "každý pes jiná ves". Bohatá večeře zakončená samozřejmě ovocným rosolem, tentokrát pro změnu se šlehačkovou pusinkou, nás dobře naladila, takže z nás spadla i únava po víc jak 200km dlouhém přejezdu z Kaunasu, a my se vydali po večeři na výzvědy - směr nákladní přístav. Byli jsme od něj sice relativně nedaleko, ale přístup k němu možný nebyl, a tak jsme jen chvíli okouněli za plotem a pak se raději vydali zpět k hotelu, aby nás třeba někdo neobvinil ze špionáže! I tentokrát bylo ubytování na západoevropské úrovni, a tak se nám krásně spalo. Bylo třeba načerpat síly,vždyť příští den nás čekal první trajekt a Kurská kosa!
Ale o tom zase příště.
Text a foto Míla Nová
1. KAUNAS - byzantský chrám sv.Michala
2. Pohled na Kaunas ze Zeleného vrchu
3. Radnice zv. Bílá labuť
4. Z Muzea čertů
5. Jeden z obrazů M.K.Čiurlionise
umístěn v centru města, a tak hned po večeři, jejímž hlavním chodem byla ryba a zákuskem nezbytný ovocný rosol se zmrzlinou, jsme vyrazili na výzvědy. Hned u hotelu začínala jedna z hlavních ulic města, která svým uspořádáním vyzývala k odpočinku, eventuálně k bloumání po obchodech. Uprostřed ulice byla vysázená alej lip (lípy najdete v Litvě všude, ale jsou proti svým českým sestrám celkově subtilnější), mezi nimi cesta a po jejích obou stranách zvaly k odpočinku lavičky. No a po každé straně aleje vedla cesta lemovaná domy, z nichž skoro každý měl v přízemí výlohu obchodu nebo butiku. Celek působil velmi klidně, navozoval atmosféru ospalého provinčního města. Život se 
na těchto místech plně probouzel až v době po poledni. Nedaleko hotelu nás překvapil mohutný chrám v byzantském slohu, jehož foto nechybí snad v žádném průvodci. Je zasvěcen archandělu Michaelovi. 
umění, potkávali jsme cestou buď již hotové rozměrné obrazy, které zdobily městská prostranství jako osobité bilbordy, nebo napnutá velká plátna, na nichž umělci tvořili přímo na ulici. Autobus nás vyvezl na Zelený vrch, odkud se nám otevřel pohled na celé město (vyjet se sem dá také "zubačkou"), a pak už jsme směřovali do modernější čtvrti města, kde nás čekalo Muzeum. Najdete tam i trochu přihlouplého Drdova Matesa, i krutého démona odněkud z Bali... Koho čerti moc vyděsili, šel se uklidnit do Uměleckého muzea M. K. Čiurlionise. Tento umělec se dožil jen 36 let, ale zanechal po sobě tolik krásy, že by stačila na život stoletý. A tak procházíte sály s nádhernými snovými obrazy tohoto umělce a všude vás provází stejně snová, překrásná hudba téhož autora. Člověk by se jen díval a poslouchal...
Minulost spojenou s Němci dnes ve městě připomíná síť pravoúhlých ulic a hrázděné domy. V současnosti se ve městě celý střed opět rekonstruuje, a tak ten, kdo se vydá na obhlídku centra pěšky, zdolává rozkopané ulice, obchází lešení, vyhýbá se výkopům...
uliček s krásně opravenými hrázděnými barevnými domečky (bohužel i tam řádili sprejeři...) spíše přitahovala historická plachetnice zakotvená u nábřeží a v dálce les jeřábů napovídající, že tam asi bude onen nákladní přístav. A protože hodiny ukazovaly, že už odbila 20.hodina (jinak se to nepoznalo - díky začínajícím bílým nocím bylo světlo až téměř do 23 hodin), odvezl nás autobus do hotelu Baltpark, který čněl nad okrajovou částí města a svou sytou modří tvořil kontrast k šedivým panelákům vedlejšího sídliště, jež nás upoutaly bizarně zasklenými lodžiemi – styl "každý pes jiná ves". Bohatá večeře zakončená samozřejmě ovocným rosolem, tentokrát pro změnu se šlehačkovou pusinkou, nás dobře naladila, takže z nás spadla i únava po víc jak 200km dlouhém přejezdu z Kaunasu, a my se vydali po večeři na výzvědy - směr nákladní přístav. Byli jsme od něj sice relativně nedaleko, ale přístup k němu možný nebyl, a tak jsme jen chvíli okouněli za plotem a pak se raději vydali zpět k hotelu, aby nás třeba někdo neobvinil ze špionáže! I tentokrát bylo ubytování na západoevropské úrovni, a tak se nám krásně spalo. Bylo třeba načerpat síly,vždyť příští den nás čekal první trajekt a Kurská kosa!