POVÍDAČKY (21) Radosti stáří Jedna paní
celý den uklízela v prašné kotelně několikaleté vrstvy všeho možného. Pozdě odpoledne, přijdouc o patro výš do bytu, zjistila, že pod pracovními kalhotami má ještě od noci další kalhoty, od pyžama !
Řekla jenom „Pane Bože!“
Stejná paní,
když druhý den vyklizený kout kotelny bílila (včetně stropu), špatně na to viděla! Po skončeném díle zjistila, že hodinu pracovala, majíc na nose brýle na čtení, k tomu ještě zastříkané vápnem.
Řekla jenom „Je toto možné?“
Nakonec vše dobře dopadne
Uvařila jsem si kafíčko, že si pohovím. Ale ještě vyndat rýži z rendlíku, to hned konám. Jenže, horký pytlík sklouzne z naběračky rovnou do mezírky mezi kamny a zdí.
Po dopadu na zem praskne, rýže se vyhrne ven a pokud může, vleze i pod kamna. Kleknu a hrnu hromadu naběračkou, posléze i mokrým hadrem k sobě, ovšem rýže zalézá pod kamna stále ochotněji.
Vysunu kamna z řady kuchyňské linky a vidím i něco víc než rýži. Vidím poněkud špinavé boky kamen a sousedních skříněk a za skříňkami nějaké předměty. Přinesu si hůl po dědečkovi, další hadr, čisticí prostředek. Holí zpoza skříňky vydoluji :
ručičku od dioptrických brýlí, nožičku od mlýnku na maso, několik uzávěrů od různých tekutin a dvě dřevěné vařečky, plno mumifikovaných drobků a jednoho živého pavoučka.
Seberu chladnoucí rýži do psí misky, důkladně umyji cákance na všech odhalených plochách a nakonec zasunu kamna zpět do řady. Spokojeně hledím na své dílo: stejně jsem toto chtěla někdy udělat. U studeného kafíčka medituji :
Radosti stáří
