SeniorTip

Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory

Navigace

Svátek

Dnes slaví svátek Radek,
zítra Leona.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub

Uživatel: nepřihlášen

Anketa

Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!

Statistika

Podporují nás

Nadace OKD

SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006

Webhosting SvetHostingu.cz

Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.

Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Ochotnické vzpomínání

Matka coby vesnická kantorka byla duší osvětové činnost v obci. A tak jsem byl zapojen i já. První role byl malý Honzík ve Vojnarce.To mi byly asi čtyři roky. A pak už se to sypalo. Byl jsem Honzou v Princezně Pampelišce, učitelským v Lucerně a studentem Janem v Kolébce. V poslední roli jsem to dotáhl až na doktora. Bohužel název hry si nepamatuju. Z celého toho růžence představení mi nejvíc utkvěly v paměti dvě příhody, o které bych se rád s vámi podělil.

První byla ze hry která se jmenovala snad "Dědek pod pantoflem". Tu jsme hráli, když už jsem byl na gymplu. Zápletka celé hry byla v tom, že se staří manželé pořád hádají (jak je to doposud obvyklé), ale nakonec si dědek vleze k babičce do postele. Všechno probíhalo v pohodě. Jenže-abr dý koncn ! Vlezl jsem v holinkách k babičce, trochu se uvelebil a postel se rozsypala. To, co jsme se snažili předvést celé představení bylo v čoudu. Nic jiného nebylo tak přetřásáno, jako že s nima ta postel spadne. A bylo to předpokládáno i při repríze. Prostě trhák.

Náš kulisák se snažil co mohl. Zlehounka naštymoval šrouby na západky, Maruška, tedy bába se nesměla moc pohybovat a celý sál čekal na to, až s nima ta postel spadne. Nespadla!

Sakra, vopři se do toho! To byl povel mojí „Babičky“. Tak jsem zabral. Stalo se však něco daleko horšího. Ta postel se

nerozsypala. Zapraštělo to a moje holínky vykoukly přímo do hlediště. Bouře potlesku následovala. Jenže zase ty konce. Při dalším opakování bylo samozřejmé, že ty boty tou pelestí musej prolézt. Technicky žádnej problém. Dal se tam papundekl a bylo vystaráno. A zase omyl. Trochu jsem se opřel a nic. Tak přišla na řadu větší síla. Výsledek ohromující. Do toho, jak boty procházely pelestí se sesypala celá postel. Ještě klika, že už nebylo plánováno další opakování.

Druhá příhoda byl spíše horor. Obsah děje byl, že na osamocené salaši podvádí žena baču s ovčákem. Vrcholem dramatu je scéna, kde bača po souboji s medvědem leží mrtvý na prkně mezi dvěma židlemi. Ti dva se tam skoro radují z vyřešení problémů. Podotýkám, že tady jsem nebyl hercem, ale kulisákem. Do toho největšího drama se najednou začalo prkno s mrtvolou pohupovat. A to čím dál, tím víc! Nakonec vše vyvrcholilo husarským kýchnutím nebožtíka a jeho pádem na podlahu. Současně s tím padala opona. Při opakování se to už nestalo. Nikdy se ale nepotvrdilo, že v umělém plnovousu nebylo trochu mletého pepře.

Antonín Suk

* * *
Zobrazit všechny články autora