Vyjádření Pavly Topolánkové
V přílohách přinášíme vyjádření předsedkyně Politiky 21 Jany Bobošíkové k současné politické situaci a vyjádření Ing. Pavly Topolánkové k rodinné situaci na tiskové konferenci „Politiky 21“. Pavla Topolánková se tiskové konference zúčastnila jako host.
V životě každého z nás přichází okamžiky, které nás nemile překvapí. Pak býváme smutní a bezradní. Můžeme-li si je prožít někde v klidu jen s nejbližšími přáteli, máme štěstí v neštěstí. Lidem, jejichž povolání či funkce přitahuje pozornost médií, je tato možnost odepřena. Nejen jim, ale často i členům jejich rodiny. Je to asi v pořádku. Svoji životní dráhu si sami zvolili a pokud jde o politiky, kteří ve svých vrcholných funkcích rozhodují nejen o státu jako celku, ale svým způsobem i o kvalitě osobního života každého z nás, tak se nemohou dovolávat práva na soukromí. Protože, jak říkala Jana, není kouře bez ohně. A chování politika v jeho osobním životě jistě řekne mnohé i o jeho kvalitách a schopnostech coby činitele, který má moc nad našimi životy.
Jsem si tohoto závazku vědoma a proto jsem tady. Spoléhám přitom na váš vkus a doufám, že přijmete s pochopením, kdybych vám na některé dotazy nedokázala odpovědět. Nechci, abyste si mysleli, že jsem tu proto, abych si ve spolupráci s médii řešila své osobní problémy. Často jste mi předhazovali, že jsem kandidovala za Politiku 21 jen proto, abych se pomstila svému muži. Nechci vám to vytýkat. Vím, že povrchní dojem v naší uspěchané době je pro média často klíčový. A vím, že mi dá asi ještě hodně práce, než se mi podaří dokázat, že moje motivace je úplně jiná. Dnes je opravdu těžké někomu uvěřit. To, co nám tady od listopadu 1989 předvedli politici nejrůznějších zaměření a programů, netřeba komentovat. Já se prostě jen nechci smířit s tím, že z tohoto marasmu není cesty ven. A nejsem ten typ, který si doma zanadává a pak nechá vše při starém.
Politika mě zajímala vždycky a vždycky jsem měla politické ambice. Jenom jsem to všechno vnímala jako společné dílo moje a mého manžela. Říkala jsem si, že je přece jedno, který z nás dvou ponese prapor a který vytvoří zázemí. Situace se změnila. To je vše. Dnes vím, že svůj prapor musím nést sama, ať je jakkoliv těžký.
TK Politika 21, 12. 01. 2007
Prohlášení předsedkyně Politiky 21
Jsem přesvědčena, že vláda, kterou nabízí premiér Topolánek, je vláda nekompetentní, která není schopna prospět v žádném ohledu České republice. Přivítala bych, kdyby tato vláda nedostala ve sněmovně důvěru. Řešení současné politické situace spatřuji v dohodě dvou nejsilnějších stran na změně volebního systému a následných předčasných volbách.
Už jednou jsem zde řekla, že se stydím za premiéra. Ale aby nedošlo k omylu – nechci nikoho obviňovat kvůli prostému faktu manželské nevěry – ta tu byla, je a bude. Od reprezentanta státu a konzervativní strany, kterým ale nyní Mirek Topolánek je, ale očekávám a vyžaduji elementární lidskou úroveň. A to i při řešení nevěry. Mirek Topolánek postavil celou svou politickou kariéru na fungující rodině. ODS, v jejímž čele Mirek Topolánek stojí, hlásá, že rodina je nenahraditelná. Čeho jsme ale svědky? Špičky ODS, které nám rodinu prodávají jako základní článek společnosti, k bezcharakternímu jednání premiéra mlčí. Tváří se, že nevidí, jak konzervativní premiér přelétá mezi milenčiným boudoirem a domovem, jak kope do aut novinářů a vyhrožuje jim. Je mi trapně, když Mirek Topolánek bezohledně uráží manželku Pavlu, se kterou žije už 28 let, která ho vždy podporovala a byla spolustrůjcem jeho politického úspěchu. Ponižuje tím nejen svou ženu, ale i celou společnost, která mu premiérské křeslo svěřila.
Považuji to za nejvyšší míru necitlivosti, nevkusu a bezzásadovosti, kterou tu jeden z nejvyšších představitelů státu povyšuje na přijatelnou normu chování. Jsme svědky bourání i těch minimálních hodnot, na kterých stojí každá slušná společnost a to je alespoň základní ohleduplnost a vzájemná úcta člověka k člověku. Zvlášť, když tímto člověkem je žena, se kterou má tři děti a která mu stála po boku na dlouhé a často trnité cestě k jedné z nejvyšších státních funkcí.
Proč o tom všem mluvím? Protože věřím na pravdivost některých přísloví. Například, že není kouře bez ohně a že vrána k vráně sedá. Nikdo, kdo má alespoň základy slušného vychování by se ničeho takového nedopustil. Tento kouř, který zahaluje osobu premiéra, pochází z ohniště, kde se přikládá neúctou, křupanstvím, bezohledností a bezpáteřností. Takový člověk není ničím jiným, než jakýmsi prefabrikátem aparátčíka, který může dělat předsedu každé straně bez ohledu na program. Je to člověk, který zradí kdykoliv a kohokoliv, své voliče nevyjímaje. Člověk, který postrádá vlastní důstojnost, a proto tak snadno zapomíná na důstojnost druhých. A jako takový přitahuje sobě rovné. A jestliže platí, že ryba páchne od hlavy, pak tedy páchneme všichni. Všichni – ať chceme či nikoliv – jsme v příslovečném jednom pytli. Náš premiér nastavil laťku a podle ní jsme hodnoceni. Propadáme se stále hlouběji, zabředáme do bahna bezpáteřnosti a neschopnosti. Z pohledu zvenčí to není náš premiér, ale my všichni, kdo není schopen sestavit ani vládu, kdo nevyznává žádné hodnoty a není na něho spolehnutí. Jsme to my, kdo se nebrání úpadku lidské slušnosti, práva a vlastní důstojnosti. Možná vám to nevadí. Mě to vadí a zásadně. Já si k téhle vráně sednout nechci. Proto premiéra vyzývám, aby okamžitě odstoupil a přestal nás všechny ponižovat. Jedině tak může České republice prospět.
Praha, 12. 1. 2007
