Psalo se před více než sto lety…
(napsal prof. Boleslav Dolejšek)
Pěstování šafránu na Moravě
Zajímavou zprávu nalézáme ve statistice z r. 1788 o říši Rakouské. Udává se v ní, že na Moravě hojně pěstovalo se rýže (o které není zde již ani potuchy), kukuřice a tabáku. V ovocnictví vynikalo pěstování ořechů a kaštanů jedlých, kterých v době nynější již ani nespatříme. Rozsáhlé prý lesy dubové, prostírajíce se krajinami, poskytovaly znamenitý výtěžek z duběnek. Konečně prý také mnoho šafránu se těžilo. Posledně jmenovanou rostlinu sice tu a tam někde spatříme, ale o hromadném jejím pěstování není ani řeči. Ježto pak šafrán jest velice drahým a pěstování jeho, jen za poněkud příznivých okolností může býti zdrojem značného majetku, nebude snad od místa, když o něm poněkud šíře promluvíme. Na slovo vzatý hospodářský professor Antonín Červený, pojednával o něm asi následujícím způsobem:
V krajinách vínařských (tudíž by se mu vedlo dobře i na Moravě), jako v Dolních Rakousích, Tyrolsku, Uhřích a jinde, pěstuje se ode dávných časů s dobrým prospěchem šafrán a poskytuje dosti značného užitku, jestliže uvážíme tu okolnosť, že jest to plodina nejen hledaná, nýbrž i dobře placená. Také v Čechách v teplejších krajích, zejména polabských, mohl by šafrán (crocus sativus) pěstován býti. Má-li však pěstování jeho náležitého užitku dáti, jest nutno, aby se půda k němu dobře připravila a věnovala se mu půda písčito-hlinitá, tzv. ječná, která má polohu jižní, jihovýchodní neb východní, a jest před severními větry chráněna. Půda taková připraví se zahradnicky. Buď v malém, aneb možno li ve velkém, když se po sklízni obilí hluboko zoře a branami náležitě urovná. Ještě lépe hodí se k tomu půda po bramborách, která se podobně upraví, načež v měsíci srpnu aneb září přikročí se ku vysazování cibulek šafránových do hloubky 15 – 20 centimetrů, v řádkách na 10 – 20 cm. A jednotlivých rostlin na 8 cm. Z té příčiny rozrýhuje se půda známkovači k tomu připravenými (anebo i motyčkami) do uvedené hloubky a vzdálenosti a sazba se na způsob jiných rostlin cibulkových provede. Sazeničky dlužno si opatřiti ze krajin šafráno-plodných. Další pak vysazování provádí se vlastními cibulkami, které ze zrušených polí šafránových obdržíme.
Připomenouti dlužno, že založené pole šafránové či šafránice zůstane na jednom a témž místě dva až tři roky, načež se zruší a vykopané cibulky slouží dílem k založení polí nových, anebo se skrmí. Sazba šafránová vyhání za 3 neb 4 neděle květy, které se z rána pozorně otrhají, což dvě až tři neděle trvá. Na to teprve ženou listy, které se na poli přes zimu nechají a teprve z jara, když vadnouti počínají, uřežou a dobytku zužitkují. Otrhané květy šafránové suší se po tři dny na plachtách a pak se z nich tyčinky (v každém květu jsou tři) – vlastní to šafrán – vytrhávají a na sítech nad mírným ohněm pozorně usuší s ve sklenicích uzavřených uschovávají.
Šafránice z jara po odstranění listů se až do hloubky cibulek nakypří, půda vypleje, což v době letní dle povětrnosti několikráte se opětuje, až bychom obdrželi druhou sklízeň květů, po případě pak i třetí a poslední.
Prvým rokem po založení šafránic je nepatrný výtěžek, poněvadž obyčejně jen každá třetí cibulka dává květ a proto neobdrží se z hektaru více než-li 2 – 3 kilogramy šafránu, čili z jedné bývalé míry 40 – 60 dekagramů. Za to druhým a třetím rokem jest sklizeň hojnější, ježto se jednak cibulky v půdě rozmnožily, jednak každá cibulka dává květy a proto docílí se z hektaru 8 až 13 kilogramů (na jedné míře1.5 až 2.5 kg), neb za tři roky z hektaru 18 – 30 kg.
Dle půdy, povětrnosti a příznivé polohy.
Kilogram šafránu prodává se za 50 až 70 zl., dle čehož po odečtení nákladu dá se snadno posouditi výnosnosť polí šafránových. V průměru obdrží se z jedné míry ročně 1 až 2 kila šafránu, což činí užitku 60 – 150 zlatých. Je-li obzvláště příznivý rok, jakož i všecky vedlejší okolnosti, lze pak z jednoho hektaru až 700 zl. Průměrně ročně hrubého příjmu dosíci.
Podobně, jako pěstuje se šafrán ve velkém, může se pěstovati také v malém na dobře upravených a vyhnojených zahradách, které mají půdu dosti hlubokou a jsou chráněny před studenými větry.
Jak ze všeho patrno, není pěstování šafránu tak příliš namáhavým, a za příznivých okolností mohlo by se státi zdrojem značného bohatství. Stálo by věru za zkoušku, aby pěstování jeho na Moravě opětně se ujalo. Konečně podotýkáme ještě, že v zápisech z r.1536 jsme nalezli, že libra šafránu tehdy v Čechách a na Moravě za 7 kop grošů českých se prodávala.
Směs
Zvířata a rostliny. Některých rostlin nepožívají zvířata, která se živí travou, ani když mají sebe větší hlad. Většina těchto rostlin, jichž zvířata takřka ani se nedotknou, má listí vždy zelené. Tak ku příkladu nežerou zvířata bezu (lid říká: chebs), a též vrba jest skoro všem odpornou. Zvířatům škodlivo jest také listí břečtanové, listí z růžodrvu (růže alpská, rhododendron), listí vavřínové aneb bobkové, jehličky smrkové a borové a lístky zimostrázu. Lístky tisové chutnají některým zvířatům, jest to však vždy znamením, že takové zvíře má pokaženou chuť a že jest nemocno.
Žerty a vtipy
Při vojenském koncertu. Venkovan ku svému kamarádu: „Ty, Vašku, kteří dostanou větší plat, ti s těmi troubami, anebo ti s houslemi?“ – „Ale že jsi takový nedovtipa“, odpověděl tázaný. „To se rozumí, že ti s těmi troubami. Ti přece dostanou z té muziky větší žízeň!“
Svědomité odpovědi
Soudce: „Když Vám dal obžalovaný první pohlavek, co se stalo dále?“
Žalobce: „Pak – pak mi dal ještě třetí!“
Soudce: „Chcete říci druhý snad?“
Žalobce: „ne, druhý jsem dal jemu já!“
Z časopisu Náš domov ročník I., číslo 19. ze dne 1. října 1892 vybrala Vlasta Vrlová