Pojďte s námi do bijáku aneb Kino, biograf, bijásek Vlastně nikam nemusíte chodit. Stačí se jen pohodlně posadit a jako obvykle kliknout na odkaz nabídky shlédnutí krátkého filmu. Vše je tak snadno po ruce. Iluze velkofilmu vás uvede do seriálu amatérských snímků z různého prostředí, nevypulírovaného profesionální úpravou a dokonalou technikou.
Nejpřitažlivější bude asi film, který vám ukáže místa, kde jste ještě nebyli, nebo jste si je prohlédli při jiné příležitosti, nebo místa do kterých se z různých důvodů ani nedostanete.
Poslechnete si i hudbu, která vás uvede do příjemné nálady s poutavými vzpomínkami do zajímavých situací. V seriálu se seznámíte s neprofesionálními filmaři, kteří jsou zároveň scénáristy, zvukaři, kameramany, střihači, režiséry a autory. Mimo dobré nálady vám seriál přináší zábavu i poučení s inspirací.
* * *
Vltavo, Vltavo...
Miluji tři řeky – láskyhodné jsou všechny, ale tyhle tři tečou blízko mne a já je důvěrně znám: bahnookou Berounku, uhranutou rybami spisovatele a krásného člověka Oty Pavla, Sázavu s mělkou vodou plnou kamení, písní a snů, a i v notách zvěčněnou chladnou královnu, která obsahuje všechno, protože tyto různobarevné princenzy do sebe přijala. A teče královským městem, které lze milovat i zatracovat, ale toho si nevšímá a zůstává pořád řekou královskou, ve které si své síly zkoušel jeden člověk.
Tímto poetickým textem před dvaceti šesti roky představila spisovatelka Alžběta Šerberová mou knihu „Sám ve víru zdymadel“ a dnes jsem ho rád použil pro uvedení krátkého filmu Slapy – Praha, který natočil můj dnes již nežijící sportovní přítel a televizní reportér Vladimír Kulíček.
Tento historický filmový dokument prvního plaveckého maratonu Slapy – Praha nonstop přes zdymadla dvou vltavských přehrad ve Štěchovicích a Vraném nad Vltavou se plaval právě dnes před 49 lety. Trať dlouhá 33 km byla zaplavána v čase 8:08:18 ve vodě 16°C teplé. V té době byla tato distanční plavba v tak studené vodě považovaná veřejností za špičkový výkon. O rok později tuto samou trasu prodlouženou na 40 km až do centra Prahy proplaval se mnou, ve vodě 14° C teplé, v čase 11:25:18, dvojnásobný přemožitel kanálu La Manche František Venclovský.
Film Slapy - Praha byl natočen filmovou kamerou osmičkou a jeho kvalita není bohužel tak dobrá, přesto jsem se rozhodl tento historický dokument našim čtenářům nabídnout ke shlédnutí. Myslím si, že patří do série amatérských filmů „Pojďte s námi do bijáku...“.
Na závěr mé vzpomínky bych rád odcitoval z mé oblíbené knihy cestovatele Richarda Halliburtona, který mne svým příběhem, jak proplaval Panamský průplav, už v mém dětsví inspiroval k dálkovým plavbám.
„Děj se co děj, nikdy v budoucnosti nezažiji tak krásné dobrodružství, jaké se mi tu nabízí. Kdybych si podrobil Everest nebo doletěl na měsíc, nezískal bych nic a byl bych nespokojen, poněvadž ani na vrcholku Himálají ani na povrchu jiné planety bych nikdy neunikl výčitkám, že jsem neproplaval Panamským průplavem. Na tu horu i na Měsíc bych jednou zapomněl, nikdy však na plavbu z oceánu do oceánu. Vzpomínka na dobrodružství, které nemůžeme prožít, zůstává.“
A já mohu jen potvrdit, že Richard Halliburton měl pravdu.