Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Běla,
zítra Slavomír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

PÉČE O DÍTĚ

Toto byl název knihy, kterou jsem při prvním děťátku v mých 20 letech měla stále u ruky. Napsal ji pan profesor Josef Švejcar a bylo tam pár nepřesností, řečeno decentně. Ovšem psal to dle svého nejlepšího vědění své doby a svého svědomí. Nic jiného k mání nebylo a knihu jsem hltala, nevěděla jsem nic o tom, jak vychovávat dítě. Nejen hltala, ale přesně se jí řídila. Tak hned v začátku, když bylo miminko malé a řvalo, jsem poslechla radu, že mám dítě nechat brečet, že si posiluje plíce. Rvalo mi to přitom srdce. Neposlechla jsem svou intuici, která mě nabádala vezmi holčičku a pochovej ji. Trpěly jsme tehdy obě dvě.


Pan profesor byl také v padesátých létech propagátorem umělé výživy a jeslí. Později si za to sypal popel na hlavu a snažil se to měnit. Poznala jsem ho jako osmdesátiletého pána při svém prvním rozhovoru s ním. Byl laskavý a upřímně se mi vyznával ze svých chyb. Říkal, že je feminista. Že všechen cit pochází z matčina srdce. Že až poté, co maminka chová a krmí svého chlapečka, ten od ní dostává schopnost milovat a mít rád druhé lidi. Naučil se mnoho od své manželky, jejíž moudrost a ženskost respektoval.

Ještě v pětaosmdesáti letech měl kratší úvazek v krčské nemocnici. Narodil se tam můj první vnuk. O měsíc dříve než lékaři určili. A byl podle patřičných tabulek ohodnocen jako ten s divnou rukou, s divným tím a tím, už si to nepamatuji, a ani nechci. Byl dán do inkubátoru, i když váha byla přijatelná a matce, mé dceři řekli, že je postižený. Brečela mi do telefonu celá zoufalá: mami, víš co to je, když ti vezmou dítě? (Vím, ale to je jiná kapitola.) Vzala jsem sluchátko a volala do nemocnice. Pan profesor byl ve službě.

Řekla jsem mu co se stalo. Za hodinu měla dcera dítě u prsu a „postižení“ bylo tatam. Kluk jako buk prospíval a dnes je sám tatínkem.

K čemu se chci dostat. Dětem skončily prázdniny. Teď jsou ve škole. Alespoň doufám, že žádný neumětel jim to zase nezakáže. Včera jsem přečetla zajímavý a obšírný článek o tom, jak se za poslední tři roky zvýšil počet dětských sebevražd a sebepoškozování. A že je nedostatek dětských psychologů. Spíš bych řekla, že nedostatek matek a otců, kteří dítě trpělivě vyslechnou a mají pochopení pro jeho trápení. Kteří se dětem nevysmívají a jejich problémy nesnižují, protože už zapomněli, jak mohou být ti malí lidé bolaví skrz prkotiny, jak to jim, dospělým někdy připadá.

Přála bych dětem i rodičům, aby se přestali honit za penězi a udělali si na své děti čas a klid, jaký si zasluhují.

 
Eva Střížovská
* * *
Fotografie Encyklopedie Praha 2

Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 20.09.2022  20:38
 Datum
Jméno
Téma
 20.09.  20:38 Eva Střížovská PODĚKOVÁNÍ
 11.09.  16:22 Přemek
 11.09.  14:57 Vesuviana
 11.09.  13:42 Ivana Látalová
 11.09.  12:59 Václav Pokorný
 11.09.  10:00 olga janíčková
 11.09.  04:18 Ivan