Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ingrid,
zítra Otýlie.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mezi nebem a zemí (4) –  ­­­Večer na Rohožce

Snad každému z nás se v životě stalo něco neuvěřitelného, kdy nebyl  a není do dnešních  dnů  schopen si vyjasnit příčiny té záhady, která ho potkala. Zpravidla si záhadu různých nepochopitelných zázraků zdůvodníme jednoduchým konstatováním, že tady na zemi  jsou bohužel věci, které jsou mezi nebem a zemí na které svým rozumem nestačíme a snad nebudeme nikdy stačit. Rozhodně tyto příběhy jsou víc než zajímavé a zcela jistě zaujmou mnoho čtenářů. Proto jsme se rozhodli vás, čtenáře magazínu SeniorTip, požádat o jejich písemné zpracování a zaslání naší redakci. Jak často budou vaše příspěvky vycházet bude záležet jen na vás jak pilně budete vzpomínat a psát.

Těšíme se na vaše příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz. Nemáte-li autorské vlohy nevadí, vaše texty redakčně upravíme tak, aby byly čtivé případně je doplníme obrázky. Jinak nás a samozřejmě i autory potěší, když napíšete za článek komentář jak se vám příspěvek líbil či inspiroval.

Jako další příspěvek vám představujeme vzpomínku šéfredaktorky  Českého dialogu Evy Střížovské, která je také stálou dopisovatelkou našeho magazínu.
Za redakci Václav Židek

* * *
Večer na rohožce
Umřela mi moje milovaná spolupracovnice Helenka. Bylo jí 86 let. Umírala na jakousi infekci a to v nemocnici, poblíž mého bydliště. Chodila jsem za ní každý den, krmila jí pribináčkem, kterého měla ráda a povídala si s ní, i když ona už moc nemluvila, pomalu odcházela. Měla klíče od mého bytu, kam každý den přesně v 8 ráno přicházela. Někdy jsem teprve vstávala, ale ona už seděla u psacího stroje a rozehrávala klávesy. Poslední den, kdy jsem Helenku navštívila, byl moc smutný, viděla jsem, že Helenku vidím asi naposledy. Brečela jsem u její postele, dokud mne sestřička laskavým způsobem neposlala domů. Umřela té noci.

Druhý den mi volali její příbuzní, že klíče od mého bytu zůstaly v jejím nočním stolku. Došla jsem pro ně a doma je nechala v předsíni. Za pár dní mě přijel navštívit můj syn Václav. „Mami, já mám večer schůzku s kamarádem, přijdu asi pozdějc domů,“ řekl. „No fajn, nevadí, ale vezmi si radši klíče, kdybych už šla spát,“ řekla jsem mu a dala mu klíče paní Helenky.
 

Navečer jsem šla vyvenčit psa Béďu a něco nakoupit. Ale jak to psisko radostně skákalo kolem mě, že jdeme ven, zabouchla jsem si doma klíče. To jsem zjistila, až když jsem se vracela. Bylo asi sedm večer a do domu mne po zazvonění pustila sousedka. Ptala se, jestli nechci čaj, ale dovnitř mě nepustila, přece ty psí chlupy… Ale půjčila jsem si od ní „něco na čtení“. Sedla jsem si na schody a začetla se zvědavě do časopisů pro ženy, které nikdy nekupuji jako je „Chvilka po tebe“ apod. Aspoň jsem pochopila mozkovou úroveň své sousedky a dalších mnoha žen, které takovéto čtení kupují. Pak už mne to nebavilo a padla na mne ospalost. Sousedka zase vyšla, zeptala se, jestli něco nepotřebuju. Poděkovala jsem jí, vrátila časopisy a požádala o nějakou starou deku. S tou jsem se pak přikryla a lehla si na rohožku na mého chlupatého psa, který tam už dávno spokojeně chrupal. Trochu jsem zdřímla, a pak jsem dostala nápad a obrátila se tiše kamsi nahoru: „Paní Helenko, prosím, řekněte Václavovi, který má vaše klíče, ať už přijde domů.“

A uplynulo asi 15 minut a Vašek stál před mnou: „Mami, proboha, proč tu takhle ležíš, co se stalo(?)“.
„Neptej se, pusť mne do bytu, jdi se psem ven a pak si to řekneme“, já na to a radostně jsem odběhla na WC.

Pak mi syn řekl, že chtěl jít s kamarádem na koncert, ale „cosi“ ho tak moc navádělo, aby šel domů, že přišel…

Ještě dnes, po letech musím paní Helence poděkovat.

 
Eva Střížovská
* * *
Anotační ilustrace Krystyna Klosowski
https://krystyna-klosowski.beepworld.de/index.htm
Foto smuteční vrby: Dariush M. Shutterstock.com

Foto: Eva Střížovská
Zobrazit všechny články autorky
 
 


Komentáře
Poslední komentář: 07.10.2021  13:09
 Datum
Jméno
Téma
 07.10.  13:09 Eva Střížovská
 06.10.  08:22 Von
 05.10.  20:19 Evussa
 05.10.  11:15 olga janíčková
 05.10.  10:42 Vesuviana díky
 05.10.  08:03 Bohumil K. Je libo trochu čaje?
 05.10.  06:32 sv