Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miloš,
zítra Zora.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chvála kola
 
Nejprve se musím milému a váženému čtenářstvu opět omluvit, protože v tomto fejetonku si hned v úvodu své chválení velmi zjednoduším. A sice tím, že budu opisovat od pánů Voskovce a Wericha. Neodolal jsem totiž a použiji pár řádku skvělého textu z jejich písně Civilizace, neboť se to opět přímo nabízí!
 
„Když ještě civilizace nebyla, vládla celým širým světem idyla.
Lidi byli jen nahaté opice, brontosaurus válcoval jim silnice…...
Jednoho dne přišlo lidem za těžký, chodit líčit na mamuty jen pěšky.
Vypsali soutěž na vynález KOLA, netušíce co zla kolo vyvolá!
Každý kolo chtěl, dal za ně, co měl, ten kdo kolo vymyslel, čím dál tím více chtěl!
Dávali mu škeble, on chtěl pterodaktyla, cena kola hnedle, závratná byla.
Konečně pak přišel na to, že chce za to kolo zlato, za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze.
Tak vznikl člověk bohatý a první krize!“
 
A tady raději pro jistotu přestanu s citací, protože by se mohlo zdát, že za krize mohou právě ta kola. Jistě nahlédnete, že tomu tak není, a i kdyby ano, tak jsem stejně už jednou vychválil katastrofy a krize, protože nám přinášejí nepřenosné zkušenosti a poučení.

Tato chvála je vlastně jakousi dvojchválou, neboť budu chválit nejen kolo jako takové, ale i ty, kteří ho vynalezli, i když zůstali inkognito. Navíc se těmto anonymním vynálezcům málokdy dostalo nějakého ocenění, ba často naopak. Možná si ještě někdo vzpomene na dehonestující rčení – jeden myslel, až vymyslel kolečko od trakaře! A to se prostě musí napravit!

Ještě dříve než „lidem přišlo zatěžký chodit jen pěšky“, se jim znelíbilo nosit něco na zádech či to tahat po zemi. A je jasné, že – tak jako vždycky při základních vynálezech – se opisovalo od přírody, i když v případě kola to bylo docela složité. Naši praprapraprapředkové si nejprve všimli, že se leccos v přírodě kutálí. Tu kláda či oni sami, když upadli na nějaké stráni, tu kulička trusu valená chrobákem. Neví se přesně v jakém pořadí, ale pravděpodobně nejprve někdo vymyslel vodorovný hrnčířský kruh se svislou osou a pak i rumpál s osou vodorovnou.
 
  
 
Bohužel se nikdy nedovíme kdo, kde a kdy přišel na to, že aby kolo pro člověka lépe pracovalo, je třeba do něj uprostřed vyvrtat díru a do ní strčit nějakou tyč. Kdy se to stalo, to přenechejme historikům – prý to bylo asi před pěti tisíci lety v Mezopotámii -  a spokojme se s tím, že někdy tehdy spatřil světlo světa jeden z největších lidských vynálezů – kolo na hřídeli. A když se jich pár přidělalo na nějakou bednu, zázrak nového pohybu byl na světě!
 

Kola byly nejprve kruhové desky z jednoho kusu dřeva, které asi byly dosti šišaté a tak první vozíky určitě šmajdaly, hrkaly a kulhaly. Relativně brzy – tedy asi po pár stovkách let - se objevily „na trhu“ dřevěné kotouče vytvořené z několika silných zakulacených fošen, které byly spojeny k sobě naplocho příčnými trámky nebo jakýmisi kramlemi.

Kolem roku 2000 před Kristem přišla paprsková kola s loukotěmi, v jejichž středu se už objevuje kovový náboj, otáčející se na ose, která se posléze mazala různými tuky a nakonec se ta kola okovala. Kruhová železná obruč se fikaně nejprve ohřála na ohni, tím se roztáhla a pak se nasadila na obvod kola. Mírným spálením se přitom krásně zarovnaly menší nepřesnosti dřevěných loukotí a po ochlazení pak ta obruč pevně stáhla všechny části kola dohromady. Technologie par excellence!        
 
  
 
A pak už vývoj kola pádil mílovými otáčkami, a když přeskočím pár tisíciletí, mohu už být konečně přesnější. V první polovině 19. století zřejmě leckoho přestalo bavit nepříjemné drncání a rachot kočárů při jízdě na kovových obručích a tak bylo vynalezeno gumové obutí kol. Nejprve pevné plné pneumatiky, pak pevné pneumatiky nafukovací a s příchodem automobilů a nových ráfků pak nafukovací pneumatiky odnímatelné.

Samozřejmě by bylo neslušné, kdybych nepřipomněl i několik neanonymů, kteří pro nás, čím dál tím choulostivější cestovatele, vymysleli a vyvinuli měkoučké obutí kol – Thompson, Goodyear, Dunlop, Michelin, čímž se zároveň omlouvám těm, kteří neustále vylepšují ráfky kol. To vše ale už netřeba zobrazovat, to vše je už všeobecně známé a to vše už stačí pouze chválit!     

Zakončit tuto chválu kola pak musím omluvou těm, kteří stále dávají přednost pohonu kol svými končetinami – tedy cyklistům. Skláním se a chválím jejich výkony, ať už amatérské či profesionální. Mé dolní končetiny a zejména jejich nejhornější část, bohužel nikdy nebyla odolná natolik, aby vydržela déle sedět, zejména ne na tak malém sedle. Prostě nemám tu správnou sitzfleisch!
 
Ilustrace: internet
 
Vladimír Vondráček
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 27.08.2021  08:26
 Datum
Jméno
Téma
 27.08.  08:26 Jaroslav
 25.08.  11:06 Von
 24.08.  23:59 Ivan
 24.08.  17:05 JAROSLAV
 24.08.  13:11 Vesuvjana díky
 24.08.  12:00 Václav Židek Jedna chvála pro autora
 24.08.  09:59 olga janíčková
 24.08.  06:57 Dušan