Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vladislav,
zítra Doubravka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Huby plechové

To bylo takhle jednou při sobotě. Počasí jo a ne. Nálada jo a ne. Chuť do práce jo a ne. Sedím a prohlížím mátu, jak se dere z květináče na okenním parapetu. Mimoděk pohlédnu ven a musím se smát. Na parkovišti podél silnice, kde se ve všední dny mohou auta umačkat, zůstaly jen dvě navlas stejné fábie. Obě se stříbrnou diamantovou metalízou, čumáčkama k sobě, čísla jako fiží.

"To jsme to dopracovaly, kdejakej Favorit se courá někde na horách, Felindy protahujou kola po venkovskejch návštěvách a my tu hltáme pražskej smog."
"Abych se přiznala," svěřuje se druhá," jsem ráda, že mám chvíli klid. V týdnu mě šéf zapřáhl, a byli jsme až v Polsku! Ty díry po zimě si neumíte představit! Hrc sem, hrc tam, nahoru, dolů, cítím každou součástku. Nejvíc mě bolí ložiska."
"To dá rozum. Však se taky navotáčej," přitakává první. "Já se normálně můžu ujezdit. Zrovna včera jsem měla cestu na Vinohrady. Koukám, přede mnou se řítí moje kamarádka. Známe se ještě z Kvasin. Jede, jede a najednou z boční ulice vyrazil ňákej šílenec. Ani se nerozhlíd, a už byl jeho Opel v přítelkyni. Fábince se hned omluvil, že ho ten jeho neumětel špatně řídil. Ale co naplat. Její podvozek to vodnes. Přední náprava měla rázem místo trojúhelníkovejch ramen čtvercový, zadní kliková náprava s vlečnejma ramenama kliku neměla. Fábinka si smutně utírala brzdovou kapalinu a kola, ač Junior, se jí podlamovala v kolenou. Rodina, kterou vezla, měla co dělat, aby přežila. Málem porazili barák. To by byl malér! Těch cihel! Chudák holka, zažila si svoje."
"Jsou horší pády, paní. To jednou můj praděd Spartak jel po silnici v Gbelích. Tam v aleji ho šofér opřel o strom, protože mu vypadl z rukou volant."
"Prosím vás, jak se mu to mohlo stát?"
"Prý za jízdy testoval manželce kolena nebo co. Když pradědečka vytáhli z příkopu, vypadal jako dvouhrbý velbloud. Vyklepali ho až v Hostivaři. Víte, co to muselo být za ponížení, nechat se táhnout na léčení nějakým starým Rapidem, který se posunoval náhodou kolem?"
"Ještě že v tý Hostivaři měli nový součástky. Lidi to prej zkoušej nejdřív na sobě, rozdávaj si umělý ledviny, srdce, pohlavní orgány, uši a ruce a pak to aplikujou na nás."
"Ještě aby si to pak popletli. Nohy, kola, obutí, bačkory, hlava, zámky"
"O zámkách mně nemluvte! Už třikrát mě ňákej mudrc chtěl vykrást, ale kdepak na nás, na Fábie! My jsme holky nedobytný. Když nechceme, nevotevřeme."
"Narážíte na pana Fáborského?"
"Osobně jsem ho už nepoznala, ale někde jsem se doslechla, že ten když chtěl, zamknul celou zeměkouli a jen von a Pánbůh měli vod všech světadílů klíč."

 
 
 
"V létě jsme jeli s našimi do Deštného v Orlických horách. Šéf si mě zabouchl. Nikde nikdo, jen pár hříbků na kraji lesa. Musel volat specialistu - mistra otvírače až z Lipovky. Ten mě pak, to se ví, odemkl v mžiku levou zadní."
"Vás by každej rád vodemk, paní. Vypadáte dobře. Moc vám to sluší. Nikdo by vám léta neuhád."
"Hoďte tam mlhovky, paní! Nevidíte tu rýhu? Nedávno mě objel jeden šmudla klíčema. Když mě nemohl mít, aspoň mě poškodil. A ještě ukradl poklici. Asi neměl čím přikrýt kastrol. Připadám si teď jako nahá, no uznejte sama. Stydím se jezdit po dálnici. Co si kolegové o mně pomyslí? Velkoplošné kryty jsou přece naše největší ozdoby. Ambiente nosí Tucanus, Classic si oblíbila Duron, Eleganci sekne Sprint nebo Poly nebo Band. Parádnice."
"Když už mluvíte vo těch škodovkách, tak poslouchejte. Včera jsme se před bankou potkali se Sedanem. Vytahoval se, že von, když v noci zamrká xenovým světlometem, není kára, která by mu vodolala. Předváděl mně dvě čtecí lampičky nad zadníma sedadlama, chlubil se, že má držák na parkovací lístky, a pak na mě vyrukoval s tempomatem a s parkovacíma senzorama. Když mě chtěl vomráčit centrálním zamykáním, tak jsem na něj vystrčila výstražnej trojúhelník. A víte co neudělal, nezdvořák? Vystrčil ho na mě taky. Měl ho ve vobložení víka kufru."
"To jsou dneska auta, žádné vychování! To by je pánové Laurin a Klement rychle pohladili rákoskou po zadní části karoserie."
"Tuhle mě pobavil jeden Kombík. Někde se dověděl, že jeho prapředek bylo jízdní kolo. Že pochází z Mladé Boleslavi a ne z hlavního města. Měl z toho depku. Naštěstí jeho pán sáh pod sedadlo spolujezdce a vytáh odtamtud šest disků s muzikou. Celou cestu hrál, až se Kombík uklidnil."
"Kombík je holt frája, je pyšný na svou sportovní image. Přitom se nechá přitlačovat k silnici střešním spoilerem."
"Nechte na karoserii, paní! Někdy mu nacpou za dělící síťku psa jako tele, naložej do něj lyže, kufry, všechno uveze."
"Jednou mi ho bylo líto, když mu jeden rottwailer ze Zličína počural blatník."
"Vypravovala mi moje babička Oktávie, jak byla dojatá, když jednou vezla rodinu svého šéfa z Rychnova nad Kněžnou do Prahy. Když byli u Poděbrad, tak se jejich tříletá holka probudila a zajásala: "To autíčko je chytrý! Všude je tma a ono si cestu za světlíčkama vždycky najde a jede za nima."
"Ale ano, auto zažije i hezké chvíle. Mindrákama netrpím. Ačkoliv nedávno jsem zahlédla Fábii Spirit. To je jméno jako Madonna nebo Silvester Stallone, prostě hvězda. Ta už vůbec neví, co by. Jestli jí to sluší víc v šedé Graphite metalíze, nebo má na sebe hodit červenou Corridu, nebo Flamenco, bílou Candy, nebo žlutý Lemon. Je náročná jako Adina Mandlová, když šila u Podolské. Zpětné zrcátko i kliku musí mít v barvě vozu, i lem na potahovce. Kryty na kolech jak rožnovské frgále, a co teprve řetězy! Ty si namotává na kola, jak španělská šlechtična síťku na účes. Airbagy, pásy - no velká elegance. Holt komu čest, tomu čest. To se nedá oddiskutovat. Nedivila bych se, kdyby nutila majitele, aby nosil sako v jejích barvách."
"Ještě že se sprejeři nezaměřujou na auta! To bysme měly ránu."
"Radši nic nepřivolávejte, paní, stejně nám přibývají léta, tomu neujdem. Párkrát si zatroubíme a odebereme se do kraje ztichlých klaksonů!"
"Některý škodovky jejich majitelé nenechaj zestárnout. Mám známou Felícii, ta neví, co to je stát na dešti nebo se krčit pod metrákem sněhu. Maj ji jen pro parádu. Šklebí se na sebe do zrcátka, vypulírovaná jak velikonoční vejce. Zapsali ji do klubu, do nóbl společnosti. Říkaj si veteráni, samá elita."
"Myslíte ty, co k nim patří Škoda osmiválec z typové řady 860, ten co se předváděl už v roce 1907 na Berlínském autosalónu?"
"To, že udělal?! To jsem ani nevěděla, paní, ale dalo se to od něj čekat."
"Nebo čtyřválec Laurin Klement - Škoda z roku 1925. To vám byl úžasný fešák a sportovec!"

 

"Jo, jo, bejvali to frajeři. Typ FC si to klidně hasil průměrnou rychlostí 118,72 kiláků v hodině, a to, jestli se nemejlím, už v roce 1908."
"Naši hoši nechyběli na žádném závodě. Třeba na Moskva - Riga a vůbec. Učili nás to jednou v zimě na běžícím páse."
"Kde jsou ty časy, kdy mužský byli ještě chlapi - myslím naše kluky auťáky samozřejmě. Ale doba pokročila, je emancipace. Tůdle jel vedle mě do kopce jeden Favorit a sotva popadal dech."
"Podle mě má mezi celebritami čestné místo Laurin Klement Voiturette typ A Baujahr 1925 Hubraum, 1100 centimetrů krychlových, Zylinderzahl 2, 2. sitzig 680 kg. Opravdová noblesa."
"Svatá pravda, paní, vždycky mi připadal jako aristokrat na odpolední procházce. Chyběl mu snad jenom cylindr, bílá šála a špacírka."
"Zlaté lampy, zlatý klakson, když si to štrádoval po hlavní třídě, reflektor žádné limuzíny nezůstal suchý. Škoda, že jsme se nepoznali blíž. Teď mě napadá, milá kolegyně, jestli se ta vaše známá Felicie ocitla v téhle společnosti, nebude už samou pýchou chtít ani popojet."
"Ale jo, popojede. Do muzea."
"Tak to jí snad ani nezávidím. Bude krásná, zachovalá, žádné vrásky a žádný život. To se dám radši nabourat."
"Bude noc, a my jsme proklábosily celej večír. Koukám, že ve vokně naproti nějaká ženská zalejvá mátu. Voní až sem. Dala bych si mojito, ale šéf do mě leje jenom benzín."
"Také tu paní odnaproti vídám. Nikdy se nezapomene podívat, jestli tu stojím, jako by mě odněkud znala."
"Nevím jak vy, ale já už vod toho stání cejtím všechny pneumatiky."
"Jednou se prý budeme vznášet."
"Tak se hezky vznášejte, paní, a dobrou noc!"
"Dobrou noc."

 
Ludmila Lojdová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 13.07.2021  09:27
 Datum
Jméno
Téma
 13.07.  09:27 olga janíčková
 13.07.  08:41 Von
 12.07.  18:57 Václav Pokorný Divná to doba
 12.07.  11:00 Vesuvjana díky
 12.07.  10:37 Jarmila
 12.07.  08:38 Dagmar B. Hned je veseleji ...
 12.07.  07:58 Bobo -:)))