Chvála mužů
Jestliže se mi podařilo horko-těžko vychválit něžné pohlaví – tedy Ženy s velkým „Ž“, je jasné, že u mužů to půjde ještě horčeji-těžčeji! Chválit Muže s velkým „M“ mou maličkostí by totiž mohlo být podezřelé hned z několika důvodů, což raději nebudu rozvádět...
Ale vzdát to nehodlám, i když tato chvála bude možná slabší obsahově a rozhodně bude i kratší rozsahem. V mé hlavě totiž bliká kontrolka, abych brzdil. Kde ale začít? Asi bude třeba začít od Adama.
Nevím, zda seženu přijatelný a volný obrázek Adama, a tak by možná bylo nejlépe nezařadit sem žádný a nechat naprostou volnost čtenářské fantazii. Ať tak či tak, je jasné, že každý si tohoto prvního muže určitě představuje jinak. A vsadím se, že to platí jak pro ženy, tak i pro muže.
I když to asi nikdy nebude historicky doloženo, za fakt se už dávno přijalo, že prvním člověkem na naší planetě byl muž. A přitom je to úplně stejné dilema jako v případě otázky, zda byla dříve slepice nebo vejce. S tím se prostě musíme smířit, i když chápu, že zejména feministky to nesou těžce. Dalším nesporným faktem je, že hmotnost, postaru váha průměrného muže, je větší než váha průměrné ženy a možná, že tento fakt je jediný, který ženám nevadí...
Pravděpodobně totéž pak asi platí i co se týče výšky postav. A tak je logické, že už od pravěku všechny těžké a nebezpečné práce připadly mužům a na ženy zbyly jen práce „lehčí“, jako je vaření, rození a výchova dětí, navíc samozřejmě pěkně v „teploučku“ jeskyně. A trvalo to hezkých pár tisíciletí, než se našla „odvážná“ náboženství a „odvážené“ společnosti, která a které tento úzus obrátila a obrátily naruby. Pravda – s tím rozením se jim to moc nepovedlo...
Samozřejmě je velkou chybou, že při výběru partnera mají bohužel oči většinou přednost nejen před dalšími smysly, ale i před mozkem. Tak už to na tom našem kulatém světě chodí a opět se vsadím, že to platí jak pro ženy, tak i pro muže.
Ale vážně. Přiznejme si, že to „ten někdo“ zařídil nakonec jakž-takž přijatelně, i když samozřejmě nikoliv zcela ideálně. Když pomineme opravdu sporadicky se vyskytující výjimky, můžeme muže jistě chválit za to, že na svá bedra vzali nejen fyzicky namáhavé práce, ale také i ty vrcholně nebezpečné a zodpovědné, jako je válčení nebo vládnutí. I když i na těchto „parketách“ bychom našli čestné výjimky. Nic na tom nezmění ani snahy různých inženýrů lidských duší změnit jakýmikoliv nařízeními ten propastný nepoměr mezi papaláši a papaláškami!
Už v prvním odstavečku této chvály jsem tušil, že to bude chvála plytká a hlavně krátká, což nezachrání ani známý slogan, že muže dělíme na může a nemůže... A vida – už je to tady! Kdyby se někomu chtělo počítat na řádcích tohoto textu, pak snadno zjistí, že je to opravdu chvála jen poloviční. Má totiž pouze kolem tří tisíc znaků a jen pět stovek slov, a nezachránily to ani obrázky. Takže se na závěr omlouvám a pokusím se to někdy v dalších chválách napravit!
Text: Vladimír Vondráček
Ilustrace: FrK Kratochvíl a internet