Idol se svůdným pohledem
Dne 6. května 1992 nastal okamžik, kdy Marlene odešla krátce před koncem
století, které svým životem symbolizovala. Žije v našich vzpomínkách nejen jako herečka a zpěvačka, ale i jako pravý idol půvabu a touhy. Byly o ni natočeny dva životopisné filmy. Její soukromý život byl však mnohem zajímavější než její filmy. Ani manželství jí nebránilo v milostných aférách a to obou pohlaví.
Uměla být svůdně ženská ale tehdejší doba tolerovala kalhoty. Božská Marlene pomohla rovnoprávnosti v oblékání na nohy. Marlene Dietrichová opustila Berlín hned po premiéře Modrého anděla v roce 1930 a odjela do Hollywoodu. Když přijela zpět do vlasti, byla od hlavy až k patě oblečena jako muž. Měla na sobě na míru střižený pánský oblek, košili, kravatu, na hlavě baskickou čepici a na nohou nízké šněrovací boty. To mìlo pochopitelně následky. Adolf Zukor, producent Paramountu, později vzpomínal, že když se Marlene Dietrichová nechala pro reklamu vyfotografovat ve svém mužském obleku se sloganem „Žena, kterou mohou zbožňovat dokonce i ženy“, vtrhly v USA tisíce žen do obchodních domů, aby nakoupily kalhoty. Vypukl hotový mor.
V Evropě se ale Dietrichové podařilo svést k pánským oblekům jen málo žen. Předsudek o mužatkách tu byl velmi silně zakořeněn. K nošení kalhot však mnohé ženy donutila druhá světová válka.
Doba tolerovala i různou pohlavní orientaci. Bylo to vše uvolněné. V takovém prostředí žila a to jí ovlivnilo. V roce 1923 se provdala. O rok později se ji narodila dcera Maria. Po pěti letech soužití se s manželem rozešla, ale nerozvedla se. Díky manželovi, který pracoval ve filmovém průmyslu se dostala 
k filmu.
Hra světla a stínu
Roku 1929 měla na svém kontě již 18 filmů. Úspěchu dosáhla více díky osvětlení, než hereckým výkonem. Byla pověstná tím, že zjistila, že při správném osvětlení získá její tvář se širokými lícními kostmi vlastní výraz. Od té doby vyžadovala, aby byla správně osvětlována. Neustále si uvědomovala odkud na ni padá světlo. Každý její pohyb a výraz byly ovlivněny světlem. Zjistila, že světlo přímo nad hlavou zvýrazní oči a vypadá mnohem lépe. Režiséři si stěžovali, že se řídí světly, a ne jejich instrukcemi. Každý její pohyb a výraz byly ovlivněny světlem.
Ameriko, Ameriko…
v době maximálního uměleckého úspěchu odjela do Ameriky jako naprosto neznámá herečka. V roce 1932 se stala nejpřitažlivější ženou v Hollyvoodu. Její manžel jí milence, kterých byla vždy celá řada akceptoval, protože sám byl nevěrný. Mnoho milenců však měla i v době, kdy žila s Josefem von Sternbergem, který ji to ale odmítl tolerovat. Po několika letech věčných rozporů se rozešli spolu jako milenci i jako spolupracovníci. Marlene již v té době byla nejlépe placenou hvězdou Hollyvoodu. Hodně cestovala a na cestách ji doprovázelo vždy mnoho jejich milenců současných i minulých. Prožila románek s Remarguem při natáčení filmu na západní frontě klid. Měla poměr s lesbičkami.
Když se Amerika zapojila do druhé světové války, vydala se bavit vojáky. Odvedla skvělou práci a stala se skoro vojákem. Byla ve svém živlu. V hodnosti kapitána odešla s malou uměleckou skupinou na evropská bojiště, aby tu povzbuzovala americké vojáky. Krásná a tajemná sklidila u vojáků obrovský úspěch. Povídala si s nimi, bavila je, zpívala šlágry. Všichni ji zbožňovali a na chvíli zapomněli na svůj těžký úděl vojáků. Představení se konala často přímo na bojové linii. Mnoho Němců považovalo její protinacistické vystoupení za zradu. Ještě v roce 1960, při návštěvě Berlína v rámci evropského turné, se setkala s masovými projevy nenávisti. Její vystoupení provázely demonstrace s transparenty "Marlene, go home".
Po válce odjela do Paříže, kde se setkala s Jeanem Gabinem. Pamětníci vzpomínají, že to byla její životní láska. Vztah to však byl díky jejím nevěrám velmi 
komplikovaný a nakonec ho Jaen Gabin sám ukončil. Po rozchodu s ním odjela znovu do Ameriky.
Vyrovnání se stárnutím
S blížící se padesátkou bylo pro ní čím dál těžší vyrovnat se s tím, že stárne. Vždy pečlivě dbala o svůj vzhled. Trávila čím dál více času v maskérně. Byla vždy skvěle upravená a šaty jí musely vždy perfektně padnout. Měla ráda, když ji lidé zbožňovali. Milovala aplaus. Začala vystupovat v kabaretu a stala se velmi populární a nejlépe placenou kabaretní hvězdou na světě. Objela se svým kabaretním pořadem téměř celý svět. Vystupovala a cestovala do sedmdesátých let. Její nezdravý způsob života však zanechal na jejím zdraví stopy.Také začala holdovat alkoholu.
V roce 1976 zemřel její manžel a přesto, že spolu nežili, byli velkými přáteli. Po jeho smrti začala ztrácet chuť do práce a odešla definitivně ze scény. V roce 1978 natočila svůj poslední film.
Zbytek života strávila v Paříži, žila v ústraní, nepřijímala hosty, nechodila do společnosti. Také díky tomu zůstal legendě zachován lesk.
Byla ztělesněním slávy, krásy a půvabu. 6. května 1992 zemřela. Pohřeb se konal v Paříži a pohřbena je v Německu.
Pravda o Marlene
Svou image osudové ženy s tajemným sex-appealem si hollywoodská legenda Marlene Dietrichová pěstovala natolik, že jí nakonec sama uvěřila. Ve skutečnosti však byla spíše romantická, propadala schizofrenii a málokdy byla schopna projevit opravdický cit. O své matce to tvrdí její jediná dcera Maria. Až do své smrti se Marlene zabývala tím, jak si udržet vykonstruovaný obraz, jenž jí 
vytvořil režisér Josef von Sternberg. Byl to obraz, který v sobě spojoval její krásu a tajemno. Co se týká mužů, nebyla Dietrichová ve skutečnosti vůbec vášnivá. Založením byla velký romantik. Chtěla se vodit ruku v ruce rozkvetlými loukami, pozorovat západ slunce, ale všichni po ní chtěli jenom sex. Svolila, aby "své" muže udělala šťastnými. Ale uspokojení jí to nepřinášelo. Byla velkou herečkou nejen na plátně, ale i v životě. A doplatila na to. Byla úplně posedlá tím, že každého musí milovat.
Tři muži Marlene
Jen tři muži ji však opravdu ovlivnili. Především otec, pruský důstojník, dbalý konvencí a zavedeného pořádku.
Druhým mužem, který ovlivnil její život, byl asistent režie Rudolf Sieber. Všiml si dívky vystupující na scénách berlínských tingltanglů a v občasných reklamách na punčochy a nabídl jí roli ve svém němém filmu. Rudolf, nebo důvěrněji Rudi, se stal jejím učitelem, rádcem, oporou a nakonec v roce 1923 i manželem.
Pak se objevil Josef von Sternberg. Jeho příchod považovala Marlene vždy za rozhodující obrat ve svém uměleckém životě. Hollywoodský režisér, který přišel do Ameriky se svými rodiči z Vídně ještě jako chlapec. Teď měl v Německu natočit film a hledal hlavní představitelku. Mezi uchazečkami byla i Marlene. Posadí se na klavír a předvede překvapené komisi pouliční odrhovačku. Sternbergovi je jasné, že právě ona je to, co hledá. Modrý anděl se může začít točit. Ohromný úspěch Modrého anděla, zpracovaného volně podle předlohy
Heinricha Manna, nastartoval kariéru Marlene Dietrichové.
Konec modrého anděla
Svůj život skončil krásný modrý anděl v naprostém ústraní a zapomnění. Uchýlila se koncem osmdesátých let do Paříže. Mezi tmavými domy na Avenue Montaigne , v čísle dvanáct žila opuštěná a zapomenutá. Neopouštìla byt, neposkytovala interview, nepřijímala návštěvy. Spojení se světem obstarával telefon. Bývalá hvězda dokázala protelefonovat celé hodiny. Zejména v noci, když nemohla usnout, když se mezi ni a realitu spustila lehká mlha alkoholového opojení a staré vzpomínky náhle jasně ožily. Do bytu se mohl dostat jen někdo z rodiny, lékař a pomocnice. Neohlášeným zvědavcům se do telefonu představovala jako hospodyně. Chtěla zůstat ve vzpomínkách taková, jakou ji znali diváci z jejích slavných snímků. Mladá, krásná, oslnivá a jedinečná. Měla na co vzpomínat. Natočila spoustu slavných filmů, potkala v životě mnoho mužů. Gary Cooper, Douglas Fairbanks jr., John Gilbert, Maurice Chevalier, Ernest Hemingway, Jean Gabin, Erich Maria Remarque...
Když v roce 1975 definitivně končí uměleckou kariéru, uchyluje se do pařížského ústraní a nikdo nesmí být přítomen jejímu pozvolnému odchodu. "V téhle krásné zemi může člověk poklidně žít, dokud si pro něj nepřijdou andělé," říkala o svém novém domovu.
Dne 6. května 1992 onen okamžik nastal. Marlene odešla krátce před koncem století, které svým životem symbolizovala.
Karla Adamcová
