Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vladislav,
zítra Doubravka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jaká Lady, taková paní

Opravdový domov bez psa? Existuje to vůbec? Patřím k lidem, kteří si něco takového nedovedou představit. Všichni, kteří psa mají, mi dají za pravdu, že běh domácnosti řídí vlastně právě on. Pes je taková dokonalá spojka mezi partnery. Ať se milují nebo hašteří, vždycky se mu podaří je ještě víc stmelit, i kdyby jen tím, že provede něco obzvlášť veselého. Pánové zjihnou a bariéra neporozumění se prolomí. Tak je to třeba i s pomocí v domácnosti. Dnes sice už většina mužů myje nádobí a bez problémů vynáší koš s odpadky, ale přece jen je to pro ně činnost jaksi nedůstojná a konají ji tak nějak z donucení. Když se to však dá spojit s něčím pěkným, jako je vyvenčení psa, při kterém se oba proběhnou jako kluci, hned se cítí o poznání lépe. Pes zkrátka svědčí lidským vztahům. Učí nás toleranci ve chvílích, kdy okouše úplně nové, ale bohužel zapomenuté boty v předsíni, nebo když na chalupě zakousne sousedovi slepici. Všechny škody velkoryse zaplatíme a ještě našeho miláčka podrbeme za ušima. Kéž bychom uměli stejně snadno odpouštět našim drahým polovičkám a dětem!

Prvního pejska jsem si pořídila z první výplaty v divadle Semafor. Do té doby maminka o pejskovi nechtěla ani slyšet, jediné, co mi povolila, byla kočka-nalezenec. Pejsek byl černý pudlík a měla ho také Marta Kubišová, moje tehdy nejoblíbenější zpěvačka. Jmenoval se Ike. Jak už to u pudlíků bývá, byl velmi učenlivý. Dovedl na povel tancovat pěkně do kolečka, skákat přes nohu a za cukříček i „zpíval”. Byl to po všech stránkách krasavec a na fotkách mi moc slušel, což byl, obávám se, tehdy asi můj nejsilnější důvod k tomu, abych si ho pořídila.

Pejska mi někdo po letech na chalupě ukradl, protože byl opravdu milý a krásný, a bohužel i důvěřivý. Po jednom víkendu, kdy se kolem potloukalo hodně cizích lidí, zkrátka zmizel. Nejspíš ho někdy naložil do auta a odjel. 

Přišla jsem pak na chuť méně elegantnímu plemeni a u toho jsem už zůstala. Jezevčíci sice nejsou tak dekorativní, ale je to podle mne první malé plemeno, které už není hračka s očima jako korálky, ale reprezentuje opravdového a pravého psa. Ten první se jmenoval Čenda a dožil se dvanácti let. Po té mi můj přítel Jirka, když viděl, jak smutním, sehnal až v severních Čechách pejska, který jakoby Čendovi z oka vypadl. Tentokrát to byla fenka.

Říká se, že jaký pes, takový pán, a tohle nejspíš platí i o mojí Lady, kterou chovám dnes. Přísloví je pro mě obzvlášť lichotivé, protože Lady je opravdová hvězda. Je si vědoma své výlučnosti a věřte nevěřte, dokonce zpívá. Nepřišli jsme na to hned, až jednou, když jsme doma s mým kytaristou Jirkou nacvičovali jednu novou písničku, ozvalo se cosi, co nám v prvé chvíli připadalo jako kvílení vodovodní trubky. Napadlo mě, že se něco děje v koupelně, ale vzápětí už bylo jasné, že zvuk vychází z ušáku v koutě pokoje. Tam seděla Lady s krkem do dálky a vypadala sama překvapeně, cože se jí to dere z hrdla. Zvuk to byl úctyhodně intenzivní a už druhý den jsme se museli podrobit otázkám sousedů: Copak se to pejskovi včera stalo? Začali jsme tedy pátrat po tom, co je spouštěcím momentem zpěvu našeho psa a vystopovali jsme, že je to zvuk foukací harmoniky. Od té doby účinkovala Lady se svým výstupem už několikrát v televizi, ale funguje to bohužel i obráceně. Pokud Lady sedí před televizorem, program si moc nevychutnáme. Vzpomínám na film „Tenkrát na západě“, ten je harmonikou podmalovaný. V nejdramatičtějších scénách spustí Lady svou produkci a s poslechem je ámen!

Naše Ladynka je už dost stará dáma, trochu jí opouští zrak, a někdy se mi zdá, že i sluch. U jezevčíka však nikdy nevíte, jestli špatně slyší, nebo jen poslechnout nechce. Je to možná trochu drsné přirovnání, ale stejný trik používal, třebaže už v pokročilém věku, náš tatínek na maminku. Slyšel jen to, co chtěl. Lady ovšem zůstal neuvěřitelný bojovný duch. Když do její domácnosti vstoupí vetřelec, vypadá hrozivě. Cení své poslední prořídlé zuby i na uklízečku, která musí luxovat jen za naší asistence, jinak se jí náš miláček snaží prokousnout hadici od luxu. Za své teritorium považuje i automobil, ke kterému se nikdo nesmí ani přiblížit. Jednou při televizním natáčení v terénu postávali chlapi u zaparkovaných vozů a licitovali, kdo má lepší alarm v autě. Vypadalo to, že nejlépe je vybavený v tomto směru režisér Adamec. V tom se do debaty vložil můj Jiří a vysvětloval panu režisérovi, že takový alarm, jako má on,  nemá nikdo a jestli se chce přesvědčit, ať se jde podívat k jeho automobilu. Jirka Adamec přistoupil k vozu, aby se podíval, cože je to za zázrak, a v tom se ze sedadla řidiče vymrštil náš pejsek s tak hrozivě vyceněnými zuby, že Jiří z fleku uskočil snad o dva metry zpět. Ten skok by si možná zasloužil i nominaci do knihy rekordů, a režisér musel přiznat, že ten náš alarm je opravdu dokonalý.

 

Lady s sebou často vozím i na vystoupení, a tak se z ní stal dokonalý hotelový pes. Hotely Lady prostě miluje! Sotva naše auto zastaví v příslušné ulici, vyběhne první a aniž by se nechala zmást obyčejnými činžáky, zamíří rovnou do nasvícené hotelové recepce. Problém nastane v okamžiku, když se hotelový vrátný se slovy: „Jéé, to je hezký pejsek,“ pokusí naši hvězdu pohladit. Takové důvěrnosti totiž Lady z principu netrpí. Ze svých zásad by dovedla slevit nanejvýš, kdyby byla nejdřív uctěná aspoň kouskem šunky, ale tu většinou hoteloví vrátní po kapsách nenosí. Vím však o jednom muži, který je na setkání se psem vždy připraven, a to je můj přítel Jiří. Dřív než dám jeho kalhoty do pračky, musím vždy zkontrolovat, jestli se v některé kapse nenacházejí nějaké psí pochoutky. Také na dovolenou do zahraničí zabírají většinu místa v Jiřího skromném kufříku granule, suchary a tyčinky pro psy. Jsem si jistá, že na Jiřího dodnes vděčně vzpomínají psi v Řecku, Španělsku i v Thajsku a v duchu věřím, že Jiří je reinkarnovaný krmič z panství nějakého feudála. Jako kytarista se nejspíš živí jen přechodně a v dalším životě se na zem vrátí třeba jako zaměstnanec nějaké zoologické zahrady. Právě díky jemu jsem se stala sponzorem orangutanice v ústecké zoologické zahradě. Jiří se mi totiž před její klecí doslova zasekl, jestli chápete, co myslím. Ti dva na sebe hleděli takovým způsobem, že mi bylo jasné, že takhle hluboký a intenzivní vztah musí nějak pokračovat. Jezdím se na tu naši opici často dívat a začínám mít dokonce podezření, že si za mými zády snad i píšou. 
 
Petra Černocká
 
Petra Černocká narozená 24. 11. 1949 v Praze vystudovala operní zpěv na Státní hudební konzervatoři v Praze. Stala se z ní úspěšná zpěvačka i moderátorka. V letech 68-71 našla angažmá v divadle Semafor. V té době také hostovala v Hudebním divadle v Karlíně. Řadu let byla zpěvačkou skupiny Kardinálové, později Golf. V roce 1972 se stala herečkou roku. Hrála v mnoha filmech. Ve filmu Dívka na koštěti, kde ztvárnila hlavní roli, se podílela i na skladbě vlastní hudby a textů.
Nikdy se nenudit, je jejím životním krédem. Hlavními zájmy jsou zvířata. Doma má zatím psa a kočku a v zoologické zahradě Ústí nad Labem sponzoruje lachtana.

 
* * *
Z knihy Václava Židka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte mého psa!“
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
Život na psí knížku (Václav Židek)
Vildóóó k noze! (Václav Židek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštění člověka (Jaroslav Vlach)
Můj pes má rád drobečky…(Vlastimil Brodský)
Proč někteří dvounožci žijí na psí knížku? ! (Václav Židek)
Jak si psi ochočili lidi (Jaroslav Kovaříček)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Loučení se psem (Jaroslav Kovaříček)
Můj život s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Měla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolečkáři (Blanka Kubešová)
Nesahejte na něj, patrně má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve službách čertíka Bertíka (Zdeněk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kačenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boženka (Soňa Červená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav Židek)
Nuda?... aneb Chlapeček a jeho štěteček (Václav Židek)
Objevilo se štěně (Marta Kubišová)
Mají netopýři psí duši? (Květa Fialová)
Rufík a Všichni moji dobří rodáci (Vojtěch Jasný)
Jen rolnička cinkla a on tam stál...(Marina Hužvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parťák (Milan Dibďák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méďa Béďa (Eva Střížovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jiří Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav Židek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav Židek)
Tak to je pěkná sviňárna! (Václav Židek)
Moji milí Lupinové (Ondřej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel Čadský)
Frantův pes (Alžběta Šerberová)
Kubík aneb Zkoušky charakteru a odvahy ( Pavel Kovář)
Za trochu srandy bych šel světa kraj (Václav Židek)
Pes Perry, já a guvernantka Naďa (Marcela Lund)
Tanec kolem hromádky (František Čadský)
LUCY (Thomas Hasler)
Mé přístavní smečky (Láďa Kerndl)
Jaká Lady, taková paní (Patra Černocká)
"Ty línej psí čoveče!" (Josef Fousek)
Můra, Bubák a ti ostatní (Jana Kopecká)
 Jezevčík je nejlepší člověk, kterého znám! (Zuzana Trankovská)
Máme doma psa Fredyho (Luděk Sobota)


Komentáře
Poslední komentář: 17.03.2020  09:14
 Datum
Jméno
Téma
 17.03.  09:14 miluna
 14.03.  17:32 Von
 14.03.  13:05 KarlaA