AMERIČAN Z MORAVIČAN
Kamarádka Hanka z Loštic říká Vladimírovi „Američan z MORAVIČAN”. Vladimír pochází z Moravičan, ale proč Američan?! Prý z recese a také, že se to hezky rýmuje. Určitě je to proto, že od mládí neměl stání a stále ho to z těch malebných Moravičan někam hnalo. Nejdříve do Čech, kde se jeho osud setkal s mým, a protože mě pořád ujišťoval, že nám spolu bude lépe na Hané, odstěhovali jsme se tam. Nejprve do Moravičan a potom do Olomouce. Hanička při každé návštěvě opakovala, že je dobře, že se Američan navrátil na Moravu.
V Hance jsem získala výbornou kamarádku i celé její rodiny si moc vážím. Když jsme se vypakovali do Austrálie, stále Vladimírovi zůstala americká přezdívka. Australan z Moravičan? Nějak se to nerýmuje. Takže s toulavým Američanem z Moravičan se naše rodinka dostala k protinožcům.
Vznikl tu však jeden háček. Pan Američan běduje:
“Co by bylo s naším osudem, kdybychom zůstali v Moravičanech? Taková krásná vesnice a to mládí, co jsem tam prožil, tak to bych přál snad každému. Abych však řekl pravdu, tak ta Austrálie není špatná a prožili jsme tu také moc zajímavých věcí!”
„No vidíš, však jak říkáš, zle tu není a do Moravičan se můžeš stále navracet a to také děláš.“
„Tohle už mi nedělej! Nejdříve mě přesvědčíš rodnou vlast opustit i když moc dobře víš, že jsem nechtěla. A vůbec, v té tvé krásné Moravě jsem si zvykla úžasně, neboť jsem díky Tobě poznala vynikající lidi. Teď, když jsem navykla tady, tak ty takhle začneš? Že co kdyby?!
Tak abys věděl moravičanskej, nám všem odešlým se občas stýská po rodné hroudě, a proto se každý rád navrací tam, odkud pochází. Máme i to štěstí, že se politická situace obrátila a ta úžasná možnost návratu tady je. Co bys, Američane, dělal, kdyby dveře byly stále zavřené?“
„Američane odpověz? Nemáš slov, Hanáku?! Já už se nikam nepřesunuji!!!“