Italský dobrodruh došel až do Frenštátu p. R.
Jako přízrak na frenštátském náměstí působil veselý chlapík v kraťasech a tričku doprovázený fenkou Sibiřského huskyho. V pátek 2. března ukazoval teploměr pouhých 6 stupňů nad nulou. Navzdory sychravému počasí italský cestovatel Gianluca Ratta rozverně zdravil překvapeně se tvářící a zababušené frenštáčany, kteří spoře oděného cestovatele sledovali s neskrývaným údivem.
Ital se už dvanáct let toulá Evropou. Jedním z cílů jeho pouti je zápis do Guinnessovy knihy rekordů za nejdelší pochod člověka se psem. Svoji věrnou společnici, dvanáctiletou fenku Sibiřského huskyho Shiru, našel opuštěnou ještě jako štěně. Prý se jí zeptal „ Chceš jít se mnou? A ona souhlasně zaštěkala,“ popsal cestovatel osudový okamžik setkání se svou čtyřnohou kamarádkou. Ve Frenštátě pod Radhoštěm ho přivítal na Městském úřadě místostarosta Pavel Mička, tajemník městského úřadu, dále pak pracovníci Informačního centra a Městského kulturního střediska. Italský cestovatel dostal potvrzení od města Frenštát pod Radhoštěm, že prošel našim městem. Po malém občerstvení se Gianluca ubytoval ve frenštátském autokempu, ve kterém mu město přes víkend zajistilo ubytování v jedné z chatek.
„Poznávat lidi, putovat z místa na místo a žít naplno, tady a teď, pro tento den, to je můj život. Před dvanácti lety jsem pracoval v továrně a jednoho dne jsem si řekl, že takhle už žít nechci a vyrazil jsem na cestu. Od té doby jsem třikrát obešel Itálii a prošel celou Evropu. K vám do Frenštátu jsem přišel ze Zlína přes Mořkov a v pondělí vyrážím do Ostravy.“
Poutavé vyprávění cestou z radnice do kempu zpestřil cestovatel názornou ukázkou podrážek na svých botách. Byly sešlapané a úplně jim chyběl vzorek na podrážce. Se smíchem dodal, že s nimi prošel Rakousko, Maďarsko, Slovensko a šlape v nich i u nás. „Za těch dvanáct let co jsem na cestách, jsem prošlapal kolem 30 párů bot a ušel přes 40 000 kilometrů,“ komentoval pobaveně stav své obuvi.
Samostatnou kapitolou je také Rattovo oblečení. Má všeho všudy, jedno tričko a kraťasy, věci na spaní a jednu sváteční bílou košili s šortkami stejné barvy. Přes týden přespává u lidí, které požádá o nocleh. “Někdy mě vyhodí, ale většinou jsou lidé milí a pohostinní.“ Asi nejsilnější okamžik při setkání s Gianlucou Rattou nastal ve chvíli, když si na Městském úřadě detailně prohlížel prapor města. Řekl: “Když se dotýkám věcí, které mají v sobě symboliku daného místa, je to jako kdybych se dotýkal srdcí místních lidí.“
Text a foto: Zuzana Kalinova, Marian Žárský