Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vladislav,
zítra Doubravka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se stala redaktorkou – část 4.
Řezbář

 

Blíží se Vánoce a tak maličko přeskočím – trochu i na popud Ludmily- a zkusím popsat rozhovor, který vyšel v zatím posledním 12. čísle Doby seniorů- tedy v čísle vánočním a měl název „Srdce vložil do betlémů“.

 

Byl pro mě zvláštní hned z několika důvodů. Se zpovídaným jsem se vůbec nepotkala, použité fotografie pořídili profesionálové a poprvé jsem se hluboce styděla. Ale popořadě.

 

Pravidelně a velmi rádi jezdíváme každoročně na zimní prázdniny na Šumavu. Rodina na běžkách běhá, já se courám a „kochám". Ale to není podstatné. Důležité je, že na Horské Kvildě, blízko parkoviště, stojí chalupa. Ve štítu mívala velký nápis „Řezbářství Tittl" a já věděla, že když projíždím kolem ní na lyžích, blíží se pro ten den vytoužený cíl mého sportování.

 

Na pana řezbáře jsem si vzpomněla, když jsem přemýšlela o zajímavých námětech pro své články a nesměle navrhla šéfredaktorovi. „Skvělé, to by bylo do vánočního čísla", reagoval. Vánoční číslo vychází koncem listopadu a už nejméně 14 dní před tím odesílám své články do redakce. Neměla jsem ale odvahu cokoliv namítat a horečně přemýšlela, jak to udělat, abych nemusela jet na otočku těch 250 km do míst, kam zamíříme až o šest neděl později.

 

 

K čemu jsou počítače, telefony a všechny technické vymoženosti. No, trochu jsem se přepočítala. Já počítač ovládám jakž takž (ale nic moc) a pan řezbář skoro vůbec. A tak nastalo překotné telefonování a psaní dopisů. Otázka-odpověď. Nebylo to úplně obvyklé, ale já učinila důležitou zkušenost. Jde to i takhle.

 

Pan Karel Tittl je řezbář srdcem. Svůj koníček provozuje odmalička. Léta pracoval jako lesák, teprve po revoluci dostal odvahu a zkusil řezbařinu profesionálně. A uspěl. V té době vyřezal i svůj první betlém.

 

Miluje Šumavu, která se mu stala na dlouhá léta domovem, i když sám pochází z Plzně a jeho manželka z Moravy. Před čtyřmi roky se odstěhovali do Velhartic, vlastně šumavského podhůří. Prý se nechtěl už dívat, jak mu šumavské lesy chřadnou před očima a pak- každoroční uklízení sněhu kolem chalupy bylo pro ně s přibývajícím věkem čím dál obtížnější.

 

Když poprvé uviděl svůj nový dům ve Velharticích, vyhlédl si jednu místnost a pomyslel si- tady postavím betlém. Možná byste neuhodli, kdy se prodá nejvíce betlémů. V lednu! Lidé si ještě plni sváteční nálady vyjedou na Šumavu zalyžovat a domů se vracejí s milou vzpomínkou- betlémem.

 

Pan Tittl jich ročně vyřeže přes 200- různě velkých, různě zpracovaných. Prodává je doma, ve svém krámku, posílá je i poštou. Lidé si ho brzy našli a práce prý má tolik, že on i jeho syn, který jde v otcových šlépějích- často nemají ani čas na oběd, natož dojít si do hospůdky mezi kamarády. Malý soudek piva mají tedy pro „občerstvení“ ve své dílničce.

 

A víte, jak pan Tittl relaxuje? Přišlo mi to trochu legrační. Každodenní jízdou na koloběžce. Když jsem se zeptala na jeho nejslavnější betlémy, jsou tři.

 

Sušický betlém je pohyblivý, je v Muzeu Šumavy v Sušici. Skříňový betlém pro papeže, vyrobený jako dárek pro papeže Benedikta XVI. a Velhartický betlém, který opravdu stojí v jeho novém domově a do jehož výroby dal celé své srdce a své umění.

 

A protože podrobnosti o těchto třech betlémech se do časopisu už nevešly, dovolte, abych je nabídla v závěru vám.

 

Pan Tittl se v letošním roce stal držitelem prestižního titulu „Fachman regionu“, který získává člověk za svou zručnost, řemeslné umění a spokojenost zákazníků. Určitě si ho zaslouží.

 

A jak to bylo s těmi fotografiemi? Historka úsměvná a nakonec velmi nepříjemná. Svěřím se vám s ní.

 

Fotky dělávám sama- jsou takové obyčejné, ale jsou moje a grafici v Době seniorů už si s nimi vždycky nějak poradí. Tady to ale z časových důvodů nešlo, a tak mi dal pan řezbář kontakt na dva šumavské profesionální fotografy, kteří s ním spolupracují a fotografie jeho betlémů vlastní.

 

První z nich, pan Michal Fišer, má ve své sbírce fotky Sušického betlému a na požádání mi je e-mailem poslal, netrvalo to ani 2 hodiny. Druhý fotograf, pan Vladislav Hošek, autor fotografií Velhartického betlému, se dlouho neozýval, na mé maily neodpovídal. Zkoušela jsem to několik dní, asi 20x jsem mu telefonovala. Nic. A pak najednou sluchátko zvedl. „Dobrý den, já jsem Procházková a…" byla jsem připravena na dlouhý vysvětlující monolog, ale než jsem se nadechla, ozvalo se: „Jsem v Americe, zavolejte za 14 dní." Cvak. Pomalu jsem to vydýchávala. Kolik by mě asi ten rozhovor stál, a jestlipak díky posunutému času nemají v Americe třeba tři hodiny ráno??? Raději jsem to nezjišťovala. Za dva týdny jsem se stala majitelkou požadované fotky a zhluboka jsem si oddychla.

 

Z článku, který v Době seniorů vyšel a vypadal docela pěkně, jsem se radovala přibližně 10 minut. Jen do té doby, než jsem si všimla, že snad grafici, snad tiskárna, nebo já nevím kdo, označili autory fotografií špatně. Věděla jsem, že tohle se stát nemělo. A zároveň i to, že už se s tím nedá vůbec nic udělat. Čtenáři to nepoznají, ale… Oběma pánům jsem se omluvila, i když jsem za to fakt nemohla, jeden z nich se asi zlobí, protože už se vůbec neozval.

A tak teď ty fotky posílám i vám a Ludmilo, prosím tě, překontroluj raději ta jména pod obrázky!!!

Autorem fotografií Sušického betlému je pan Michal Fišer, autorem fotografií Velhartického betlému je pan Vladislav Hošek.


 

Sušický betlém. Foto- Michal Fišer

 


Velhartický betlém. Foto- Vladislav Hošek

 


Vám všem přeji krásné Vánoce, hodně zdraví- a maléry, trapasy a nepříjemné situace ať se vám alespoň celý příští rok vyhýbají!!!

Jesličky neboli betlémy jsou uměleckým ztvárněním Svaté rodiny. Narozený Ježíšek leží na seně, vedle něj stojí jeho rodiče, Josef a Marie. Scénu doplňují pastýři a Tři králové, kteří přinášejí dary, bývá tam i oslík, vůl, ovečky. Poprvé tento výjev předvedl ve 13. století sv. František z Assisi. K jeskyni u vesnice Greccio v Itálii, ve které jesličky ztvárnil, pozval 24. prosince 1223 lidi z celého okolí a poté sloužil kněz mši. Byl to nejen první betlém, ale i první půlnoční mše.
U nás se jesličky poprvé objevily v 16. století zásluhou jezuitů. Postupně se staly součástí lidového umění a velmi se rozšířily. Dnes patří k základním symbolům Vánoc. Vyrábějí se z různých materiálů- dřeva, papíru, keramiky, perníčků, instalují se i betlémy živé.


Sušický betlém vytvořili v roce 2004 Karel Tittl a Pavel Svoboda, dva šumavští řezbáři. Je to jeden z největších mechanických betlémů u nás. Má přes 300 figur, z toho polovinu pohyblivých. Je dlouhý 5 m, pohybují se i mlýnská kola, zvony, plující vory. Oba řezbáři spolu s několika dalšími pomocníky na něm odpracovali přes 4000 hodin během 10 měsíců. Jedná se o unikátní dílo, které znázorňuje starobylou Sušici, dominanty v okolí- např. hrad Kašperk- i tradiční řemesla šumavského regionu. Betlém je umístěn v Muzeu Šumavy v Sušici. Pouští se každou cenou hodinu na 7 minut.

Betlém pro papeže vznikl v roce 2009. Šlo o zakázku česko-italské nadace. Skříňový betlém z lipového dřeva, malovaný i pravým zlatem a stříbrem. Tvoří ho 30 tradičních postav, je velký 1m. Do Vatikánu putoval po necelých dvou měsících práce, papeži byl předán ředitelem nadace Českého centra v Římě panem Hirschem. Papež Benedikt XVI. byl prý tímto darem velmi dojat, sám pochází z Bavorska a k Šumavě má velmi blízko.

Velhartický betlém je čtyřmetrový klasický betlém, situovaný do 14. století. Je v něm 25 velkých a přes 40 malých figur. Součástí jsou i čtyři výjevy, znázorňující šumavská řemesla- sklářství, kovářství, truhlářství a vinařství a jejich patrony. Zvláštností na něm je scéna z panovnického dvora, kde král a císař Karel IV. sedí u dubového stolu s Buškem z Velhartic. Pan Tittl, kterému se v literatuře nepodařilo najít portrét Buška z Velhartic, dal tomuto šlechtici svou podobu. Betlém stojí ve Velharticích, v místnosti za obchodem pana Tittla, v jeho domě. Je volně přístupný, vybrané dobrovolné vstupné věnuje autor na obnovu kostela Máří Magdalény ve Velharticích. Tento kostel je také dominantou celého betlému. Když ho pan Tittl začal vyřezávat, přicházeli místní lidé i chalupáři, jestli mohou nějak pomoci. Moc o betlém stáli. Nebylo dost finančních prostředků, proto byl vytvořen takový projekt, že si každý mohl jednu figuru z betlému odkoupit a dostal certifikát, že je jeho. Majitel si ji může po měsíci odnést, pan Tittl by vyrobil novou. Nikdo to zatím neudělal, prodaly se všechny.

Eva Procházková

 


Další články autorky



Komentáře
Poslední komentář: 19.12.2011  22:40
 Datum
Jméno
Téma
 19.12.  22:40 EvaP
 19.12.  07:20 Karel
 19.12.  04:33 Bobo :-)))
 18.12.  11:08 Hela
 18.12.  08:15 venca
 18.12.  08:05 KarlaA