O krokusech
Šafrány, čili krokusy patří k oblíbeným jarním květinám. Jejich květy se otevírají od února do března. Sama je velmi miluji, jejich něžné kvítky deroucí se skrz sníh mne každoročně uchvacují. Kolik je v té křehkosti síly a vůle žít!
Mám několik pěkných fotografií krokusů, jednu z nich zvlášť dobře povedenou. Je na ní zachyceno jak ze sněhové závěje vykukují tmavě fialové válečky ještě zavinutých květů, orosených tajícím sněhem. Chtěla jsem tuto fotografii vybrat jako ilustraci k článku. Bude to dobré, říkala jsem si, fotka nemá chybu, je dokonalá jak kompozicí, tak i technickým zpracováním. Najednou jsem se zarazila, ano je dobrá, dobrá a studená jak ten tající sníh. O čem vlastně vypovídá? O tom, že digitálním aparátem udělat něco podobného není vlastně žádný kumšt. Kolem jednoho kvítečku může člověk tancovat do nekonečna, fotit ze všech úhlů a nasekat stovky snímků. To by bylo, aby jeden z nich nebyl vydařený! Cédéčko s fotkou putovalo zpátky do krabice a naopak ven se dostalo to CD, které jsem měla vybrat hned napoprvé. Mám na něm obrázky, které malují postižení lidé. Maluji nohama nebo ústy, ve kterých drží štětec.
Tento obrázek, co jsem nakonec opravdu vybrala jako ilustraci a předkládám vám ho k zamyšlení. Maloval ho chlapec, který může pohybovat jen hlavou, jinak je po celém těle ochrnutý. Pokaždé, když obrázky prohlížím, nezvládám dojetí. Toto je umění, které ke mně promlouvá. Vypráví o nesmírném utrpení, ale i pokoře, štěstí a lásce k životu.
Není co dodat, snad jen citát, který se mi vždy vybaví z paměti, když těmito obrázky listuji:
Jediný možný způsob jak nejlépe prožít život, je schopnost milovat ten život od začátku až do konce.
Phdr. František Marek
Vzácných věcí bývá málo jako šafránu. Toho šafránu, bez nějž si svá jídla nedovedli představit staří Egypťané ani antičtí Řekové. Toto ve středověku nejdražší koření, jsou sušené oranžové blizny a jsou tak drobné, že na jediný kilogram se jich musí nasbírat přibližně sto tisíc. Mají výraznou mírně nahořklou kořennou chuť a obsahují látku KROCIN, rozpustnou ve vodě, která barví krásnou žlutou barvou nejen pokrmy, ale i tkaniny a dřevo. Tohle vzácné koření se kdysi vyvažovalo zlatem a tak není divu, že se brzy objevil falešný šafrán, žlutooranžové kvítky měsíčku zahradního.
Až v 11. století se prostřednictvím navracejících se křižáckých výprav z Orientu dostal šafrán do střední a severní Evropy, i když účinky šafránových blizen byly ve starověku Římanům a Řekům známy. Po zázračném šafránu byla ve středověku velká poptávka. Rychle se zakládala šafránová pole v zahradách u klášterů a na měšťanských statcích.
Latinský název Crokus pochází z řeckého slova krokys - nit, vlákno.
Český název šafrán vychází ze španělského slova azafras, které má kořeny ve starém arabském slovu asfar - žlutý.
Kuře na šafránu:
Na vysoké pánvi zahřejte olivový olej a pozvolna na něm osmažte 4 kuřecí stehna do zlatohněda. Přendejte na talíř. Na pánev dejte 1 červenou papriku a 2 velká oloupaná rajčata, vše nakrájené na kousky, opepřete, osolte a několik minut restujte. Přidejte 350 gramů oprané rýže, půl lžičky šafránu ve 2 polévkových lžících horké vody a podlijte 1 litrem vody. Vše důkladně promíchejte, přidejte kuřecí stehna a přiveďte do varu. Pánev přikryjte pokličkou a na mírném ohni duste 30 minut, dokud se neodpaří voda. Rýže by měla zůstat sypká, proto už raději směs nemíchejte. Podávejte přímo na pánvi, jako příloha je vhodný hlávkový salát.
Přeji dobrou chuť. Je to výborné i bez toho šafránu, vyzkoušejte:-)
V prvé části jsem citovala spisovatele Františka Marka, dovolte, abych jím článek zakončila, i když následující slova zdánlivě se šafránem nesouvisí.
Člověk se sám spolutvoří. Nikomu není podřízen, dovede -li se stát sám sebou, tj. tím, kým může být.
Magdalena Vlachová
Pozn.: Bylinář začal vycházet na SeniorTipu v roce 2004. Některé články jsou opakovány, ale domnívám se, že na zajímavosti jim čas neubral. (Ludmila)