Fotoreportáž: Žena znovuzrozená Každá ženská si někdy potřebuje udělat víkend sama pro sebe. V tomhle to mají chlapi snazší, ti si za sebou umí zabouchnout dveře. Stisknou tlačítko a brána je zavřená. Nedostane se k nim ani zvuk, natož pak starosti těch druhých. Ženská ne, pořád je tady pro druhé, připravena naslouchat, pomáhat, sdílet, řešit. Jede pořád naplno. Přiznejme si, že jí to vyhovuje. Jenomže nese to s sebou delikátní problém té nejsložitější fyziky, protože i perpetuum mobile je pouze hypotéza.
Aby mysl fungovala, potřebuje také někdy udělat generálku. Prošťouchnout neurologické tunely, vyčistit pořádně zoxidované spoje a pak dobře vyvětrat celou místnost. Ideální způsob? Jógový víkend s wellness a polopenzí. Co víc si může taková ženská přát? Uvolní se, protáhne svaly, vyválí šunky v bublinkách, vypustí. Nemusí dva dny vařit, uklízet, starat se. Bezva! Nemůžu se dočkat a hned po příjezdu zahájím na sluníčku dobíjení.
Naše meditační místnost je geniálně luxusní. Nechci tu strávit jenom hodinu a půl dvakrát denně, chci tu zůstat do konce života! Ale i to je málo, pořídím si sem svůj hrníček na dušičku... Výhled tu máme rovnou do lesa. Na jednom z pařezů sedí Buddha a vysílá k nám svůj vnitřní klid. Přímo pod ním zurčí horský potůček - pouhým otevřením oken si pouštíme tu krásnou hudbu doplněnou o trianglovské ptačí cvrlikání.
Lidi stejného ražení to k sobě přitahuje. Fotbalisty, horolezce, alkoholiky a také ženské, které cvičí jógu. Máme mnoho společného. Přemýšlíme podobně. Milujeme procházky a pozitivní myšlení. Kecáme, trháme první jarní borůvky z Lidlu, chechtáme se. Na svačince na Královce si sedáme ke stolu a rozebíráme své duchovní a vizuální světy. Materialisté od vedlejších stolů se od řízků naklánějí přes sloup, aby si nás, exotky, lépe prohlédli.
Po chutné čtyřchodové večeři se převalíme do společenské místnosti penzionu. Jedna z nás vybaluje poklad. Přivezla si ho s sebou v kufru, který by neprošel přes letištní celní zónu. Je plný drahých kamenů. Achátů, opálů, jaspisů, křišťálu, růženínů... s vnitřní radostí se probíráme těmi buňkami Země a z těch opracovaných si vybíráme přívěsky, náramky, náušnice. V každé ženské je kousek straky. V každé lidské bytosti je kousek šamana. Intuitivně sáhnu po náramku z opálu a tygřího oka. V první chvíli si nevšimnu přívěsku, který mě později překvapí: je na něm strom. Je mi to jasné, tohle je prostě můj Literární strom! Vybrala jsem si srdcem - a proto správně.
Byl to nádherný víkend. Cítím se jako znovuzrozená, mám energie na rozdávání. I když mi kus vezmete, zůstane mi pořád stejně. Momentálně jsem bezedná, nemám žádné hranice. Je mi jasné, že mi tenhle povznášející pocit nevydrží věčně. Ani když budu meditovat, cvičit jógu a jíst zdravě. Chce to energetickou kúru. A tak se těším za půl roku znovu, tentokrát na podzim, 5. až 7. října, říká nám naše cvičitelka Iva. Paráda, les bude oblečen pestrobarevně, další bonus navíc, i kdyby se znovu nepovedlo sluníčko.
