Úspěšné poslání golfového míčku z pěti metrů přímo do jamky zapečetilo vítězství golfaři, který samou radostí nad vyhraným turnamentem mrsknul míček do davu a vrhnul se na kolena, aby zlíbal trávníček a od srdce poděkoval Bohu za to, že vyhrál. To, že míček radostí hozený směrem k tribuně cáknul jednoho nic netušícího diváka přímo do hlavy takovým způsobem, že se složil jako pytel cementu zapříčinilo, že vítěz se rázným krokem vydal k tribuně, kde mincí zatlačil bouli na divákově čele a zamumlal k nešťastníkovi několik povzbudivých slov doufaje, že přijde k sobě. Zraněný divák vskutku k sobě záhy přišel a rozeštkal se samou radostí nad tím jaké ho potkalo životní štěstí. Ne tím, že ho do palice bacil míček vítěze světového turnaje, ale vidinou žaloby a výše odškodného.
Zatímco si postižený divák spřádal plány jak na golfaři vydělat, sportovci, stojícímu na stupních vítězů, se na tváři rozlil úsměv od ucha k uchu. A jakby ne! Právě předaný šek za výhru pokryje nejen odškodnění zraněného diváka, ale zajistí zakoupení jachty, po které golfař prahnul již několik let. I když se během turnamentu takřka nezapotil, šel si dát osvěžující sprchu, aby mohl v okruhu několika stovek přátel a známých svoje vítězství náležitě oslavit.
Díky své výhře má náš golfař zajištěný pohodlný život. Aniž by musel stále vyhrávat. Titul vítěze US Open zaručuje pohádkové příjmy od sponzorů, kteří se mohou o jeho přízeň přetrhnout. Televizní stanice se navzájem předhánějí v nabídkách neuvěřitelných honorářů za rozhovor se šampiónem. Nemalé výdaje spojené s obsluhou jachty, soukromého letadla a údržbou pohádkové vily pokryjí značnou mírou peníze placené organizátory velkých turnamentů. A golfař může kliďánko jezdit po celém světě a mydlit do míčků na překrásných golfových hřištích nejméně do svých sedmdesáti…
Po třech týdnech nadlidské dřiny, kterou profesionální cyklista musí odvést v Tour de France, se vyčerpaný vítěz také šťastně usmívá. Nejvyšší mety se mu podařilo dosáhnout díky mnoha rokům odříkání, nekonečných kilometrů tvrdého tréninku za každého počasí v nepohodlném sedle, a s pomocí kamarádů z mužstva. Šek na $750 000, který vítěz nejslavnějšího cyklistického závodu na světě obdrží, bude tradičně rozdělen jednotlivým členům týmu, bez kterých by vítězství nebylo možné. Vítěz Tour de France se také bude mít celkem dobře. Bude-li s penězi umět dobře hospodařit, bude se vozit ve sporťáku a žít v pěkném baráku. Těžko si ale bude moci vyskakovat tak jako náš golfař. S náročným sportem bude cyklista muset skončit nejpozději ve 34 letech. Po zbytek života, než na následky nezdravého přepínání organismu předčasně umře, se pak bude kurýrovat z řady neduhů cyklistikou zapříčiněných, jako na příklad ze žaludečních vředů, křečových žil, prosezelé prostaty, a má-li doopravdy smůlu, z impotence…
Horolezec, který riskuje život, aby se vyškrábal na Mount Everest, bude za svojí touhu vidět svět na dlani platit zřejmě pěkně dlouho. Jak omrzlými končetinami, tak za drahé vybavení. Překonání nejvyšší hory světa mu sice přinese osobní uspokojení a chvilkovou slávu, ale žádné peníze na bankovním kontě. S amputovanými prsty na rukou a na nohou se horolezec tak ještě nanejvýš vydá na pomalou procházku do Prachovských skal…
Již dlouho se snažím přijít na kloub tomu, proč na jedné straně existují sporty, které úspěšným sportovcům přinášejí neuvěřitelné zisky, společenské postavení a slávu, zatímco na straně druhé je moře zajímavých a vzrušujících sportů, při kterých sportovec přijde nenejvýš k újmě na zdraví a na mizinu. A ačkoliv jde často o sporty vyžadující značné umění, sebezapření, udatnost a zdatnost, nejsou z nějakého záhadného důvodu finančně náležitě oceněny. I přes to, že se mezi lidmi těší značné popularitě.
Jako neobyčejně vnímavý důchodce si samozřejmě uvědomuji, že se v jádru jedná o nabídku a poptávku; že masy lidí raději koukají na fotbal než na kuželky, a že televizní společnosti a sponzoři jsou ochotni zaplatit nekřesťanské peníze za práva televizního přenosu golfového turnamentu než za pokrytí mistrovství Etiopie v přespolním běhu. Co mně však nedává spát je například otázka co činí tenis tak úžasně dobře placený sport? Z jakého důvodu je pohled na tenisový zápas napínavější než třeba synchronizované plavání, kde krásné plavkyně vystrkují ještě krásnější zadečky a nohy z modré hladiny bazénu? Proč je takový nepřiměřený rozdíl mezi výdělky rozmazleného, nechutně uhekaného tenisty, při jehož hře musí být diváci ticho jako pěna, protože jinak ho všechno vyvede z konceptu, který si stěžuje na to, když je na kurtu horko nebo vítr a který zanechává hry, když je mu slabo nebo má puchýř na patě a dejme tomu odvážného skokana na lyžích, elegantního krasobruslaře, či svalnatého gymnasty, nad jehož uměním na kruzích se divákům zatajuje dech?
Osobně nemám nic proti tenisu. Spíše naopak, i když se domnívám, že za to funění by měli hráči dostávat mastné pokuty, protože z jinak zajímavého zápasu se stává nechutná podívaná připomínající úryvky z porno filmu. Zrovna tak jako na tenis se však rád podívám na technicky zajímavý a rychlý pozemní hokej. A přesto si hráči holdující tomuto sportu musí sami zaplatit i ty směšně zakulacené hokejky. Pochybuji rovněž, že mezi pozemními hokejisty bude tolik primadon jako mezi tenisty, kteří si, právě k vůli výši výdělků myslí, že jim patří svět. Nemyslím si, že si někdy přečtu v novinách článek o koulaři, který si myslí, že pro něj neplatí zákony a chová se podle toho. Téměř denně se však dozvídáme o provozovatelých jiných, glamorézních sportů, kteří se dostávají do křížku se zákonem buď za požívání drog nebo za nespolečenské chování.
A sužují mě další otázky. Jsou například lehcí atleti méně sportovci než tenisté, golfaři, boxeři, automobiloví závodníci nebo fotbalisti? Jak k tomu přijde třeba takový chodec, který se u svého sportu kroutí jako když má bolení břicha, přitom se mučí jako Bulhar a navíc je terčem opovržlivých posměšků? Proč tento srdnatý sportovec za muka svá a muka, která přináší divákům nedostane náležitě zaplaceno? Jak je vůbec ospravedlnitelné, že slavný fotbalista za to, že kope do mičudy vydělá za rok tolik co neurolog, zachraňující lidské životy nevydělá ani za celý život? Kde je lidská morálka? Dovedu ještě pochopit, že boxer, kterého pořád někdo mydlí hlava nehlava, je za utrpení dobře zaplacen. Ke konci kariéry je obyčejně tak na hlavu, že potřebuje finance na vozejček a na to, aby se o něj někdo nadosmrti staral. Zrovna tak pochopím, že automobilový závodník, který dává při každém závodě život v sázku, by měl být řádně zaplacen. Ale golfař nebo tenista? Nad tím mi doopravdy zůstává rozum stát!
I když věci rozumově nechápu, vím přesně co dělat. Svým vnoučatům již od malička vtloukám do hlavy, aby se místo nudného studování houževnatě věnovaly honění míčku na tenisových kurtech nebo dělání krtků na golfových hřištích. Když se jednomu z těchto sportů budou vážně věnovat a uspějí, bude o mě ve stáří alespoň dobře postaráno. Pakliže vůbec někdy sportovkyně budou za svoje úspěchy odměňovány tak jako sportovci! Ale to už je zase o něčem úplně jiném…
Úspěšné poslání golfového míčku z pěti metrů přímo do jamky zapečetilo vítězství golfaři, který samou radostí nad vyhraným turnamentem mrsknul míček do davu a vrhnul se na kolena, aby zlíbal trávníček a od srdce poděkoval Bohu za to, že vyhrál. To, že míček radostí hozený směrem k tribuně cáknul jednoho nic netušícího diváka přímo do hlavy takovým způsobem, že se složil jako pytel cementu zapříčinilo, že vítěz se rázným krokem vydal k tribuně, kde mincí zatlačil bouli na divákově čele a zamumlal k nešťastníkovi několik povzbudivých slov doufaje, že přijde k sobě. Zraněný divák vskutku k sobě záhy přišel a rozeštkal se samou radostí nad tím jaké ho potkalo životní štěstí. Ne tím, že ho do palice bacil míček vítěze světového turnaje, ale vidinou žaloby a výše odškodného.
Po třech týdnech nadlidské dřiny, kterou profesionální cyklista musí odvést v Tour de France, se vyčerpaný vítěz také šťastně usmívá. Nejvyšší mety se mu podařilo dosáhnout díky mnoha rokům odříkání, nekonečných kilometrů tvrdého tréninku za každého počasí v nepohodlném sedle, a s pomocí kamarádů z mužstva. Šek na $750 000, který vítěz nejslavnějšího cyklistického závodu na světě obdrží, bude tradičně rozdělen jednotlivým členům týmu, bez kterých by vítězství nebylo možné. Vítěz Tour de France se také bude mít celkem dobře. Bude-li s penězi umět dobře hospodařit, bude se vozit ve sporťáku a žít v pěkném baráku. Těžko si ale bude moci vyskakovat tak jako náš golfař. S náročným sportem bude cyklista muset skončit nejpozději ve 34 letech. Po zbytek života, než na následky nezdravého přepínání organismu předčasně umře, se pak bude kurýrovat z řady neduhů cyklistikou zapříčiněných, jako na příklad ze žaludečních vředů, křečových žil, prosezelé prostaty, a má-li doopravdy smůlu, z impotence… 
vidět svět na dlani platit zřejmě pěkně dlouho. Jak omrzlými končetinami, tak za drahé vybavení. Překonání nejvyšší hory světa mu sice přinese osobní uspokojení a chvilkovou slávu, ale žádné peníze na bankovním kontě. S amputovanými prsty na rukou a na nohou se horolezec tak ještě nanejvýš vydá na pomalou procházku do Prachovských skal… 
společnosti a sponzoři jsou ochotni zaplatit nekřesťanské peníze za práva televizního přenosu golfového turnamentu než za pokrytí mistrovství Etiopie v přespolním běhu. Co mně však nedává spát je například otázka co činí tenis tak úžasně dobře placený sport? Z jakého důvodu je pohled na tenisový zápas napínavější než třeba synchronizované plavání, kde krásné plavkyně vystrkují ještě krásnější zadečky a nohy z modré hladiny bazénu? Proč je takový nepřiměřený rozdíl mezi výdělky rozmazleného, nechutně uhekaného tenisty, při jehož hře musí být diváci ticho jako pěna, protože jinak ho všechno vyvede z konceptu, který si stěžuje na to, když je na kurtu horko nebo vítr a který zanechává hry, když je mu slabo nebo má puchýř na patě a dejme tomu odvážného skokana na lyžích, elegantního krasobruslaře, či svalnatého gymnasty, nad jehož uměním na kruzích se divákům zatajuje dech?
sportu musí sami zaplatit i ty směšně zakulacené hokejky. Pochybuji rovněž, že mezi pozemními hokejisty bude tolik primadon jako mezi tenisty, kteří si, právě k vůli výši výdělků myslí, že jim patří svět. Nemyslím si, že si někdy přečtu v novinách článek o koulaři, který si myslí, že pro něj neplatí zákony a chová se podle toho. Téměř denně se však dozvídáme o provozovatelých jiných, glamorézních sportů, kteří se dostávají do křížku se zákonem buď za požívání drog nebo za nespolečenské chování.