Rostlina měsíce - komule je rod především subtropických stálezelených keřů a stromů s centrem rozšíření v jihovýchodní Asii. Jen několik málo opadavých druhů zasahuje ve východní Asii a Himálajích do mírného pásma. Popsáno bylo více než 100 druhů, ale v zahradách se pěstují prakticky pouze druhy dva. Komule Davidova je běžně pěstovaný opadavý zahradní keř. Známe ji pod lidovým jménem »letní šeřík«. Některé komule jsou totiž barvou květu a tvarem květenství podobné šeříkům a kvetou v létě, od července do října, tedy v době, kdy je jen málo dalších kvetoucích keřů. Komule Davidova má vzpřímené větve, které nesou listy různých podlouhlých tvarů. Může dorůstat až do 3 m, ale obvykle bývá nižší. Keř je řídce a nepravidelně stavěný, působí strnulým a poněkud neuspořádaným dojmem. Větve jsou čtyřhranné nebo někdy skoro s okrouhlým průřezem. Květenství je vzpřímená nebo mírně převislá lata. Komule hojně vyhledávají zvláště motýli, na keři jich bývá velké množství, ale i čmeláci a včely, kteří sají nektar. Komule Davidova byla do kultury zavedena v devadesátých letech 19. století ve Velké Británii. Rychle se stala oblíbeným keřem a byla vyšlechtěna řada kultivarů s květy, které mají barvu od bílé přes růžovou a světle fialovou po purpurovou až skoro černou.
Komule vyžadují slunné stanoviště a chráněnou polohu. Vysazujeme je na jaře a pečlivě zkontrolujeme, zda koupené sazenice nejsou zmrzlé. Pokud je chceme sázet na podzim, půdu kolem nich pečlivě namulčujeme. Komule Davidova v tuhých zimách snadno namrzá, ale zase snadno obráží a bohatě kvete. V předjaří ji hluboce seřízneme až do zdravého dřeva, abychom podpořili růst a odstranili staré plody, které neopadávají a na keřích působí nevzhledně. Protože chceme co největší násadu květů, volíme živnou, středně těžkou propustnou půdu. Nesnáší těžké jílovité půdy. Rychlý růst a bohatou násadu květů podpoříme dostatečnou zásobou živin. Hnojíme na jaře plným hnojivem. V létě již nehnojíme, protože bychom tím snížili mrazuvzdornost. V době sucha zaléváme, suchem stresované keře jen málo rostou a kvetou. Protože komule Davidova je vápnomilná, můžeme k ní na zimu přidat trochu vápna nebo mletého vápence. Komule jsou vděčné, pokud povrch kolem nich na zimu namulčujeme suchým listím nebo kompostem. Starší keře se obtížně přesazují. Netrpí chorobami ani škůdci. Snadno se množí bylinnými řízky, nejlépe z dlouhých bylinných letorostů .
Komule nekombinujeme s jinými keři, protože jsou svým vzhledem jedinečné, individuální. Vyžadují dostatek prostoru, který plně využijí. Hodí se především pro solitérní výsadbu, rozkládají větve obsypané květy na všechny strany. Máme-li dostatek prostoru, kombinujeme několik různobarevných kultivarů. Příjemnou vůni oceníme při výsadbě poblíž cest. Vynikne také v malé skupince v trávníku. Oživuje zahradu v druhé půli léta a počátkem podzimu. Na malých plochách může vnést do zahrady potřebný výškový rozměr.
Rostlina měsíce - komule je rod především subtropických stálezelených keřů a stromů s centrem rozšíření v jihovýchodní Asii. Jen několik málo opadavých druhů zasahuje ve východní Asii a Himálajích do mírného pásma. Popsáno bylo více než 100 druhů, ale v zahradách se pěstují prakticky pouze druhy dva. Komule Davidova je běžně pěstovaný opadavý zahradní keř. Známe ji pod lidovým jménem »letní šeřík«. Některé komule jsou totiž barvou květu a tvarem květenství podobné šeříkům a kvetou v létě, od července do října, tedy v době, kdy je jen málo dalších kvetoucích keřů. Komule Davidova má vzpřímené větve, které nesou listy různých podlouhlých tvarů. Může dorůstat až do 3 m, ale obvykle bývá nižší. Keř je řídce a nepravidelně stavěný, působí strnulým a poněkud neuspořádaným dojmem. Větve jsou čtyřhranné nebo někdy skoro s okrouhlým průřezem. Květenství je vzpřímená nebo mírně převislá lata. Komule hojně vyhledávají zvláště motýli, na keři jich bývá velké množství, ale i čmeláci a včely, kteří sají nektar. Komule Davidova byla do kultury zavedena v devadesátých letech 19. století ve Velké Británii. Rychle se stala oblíbeným keřem a byla vyšlechtěna řada kultivarů s květy, které mají barvu od bílé přes růžovou a světle fialovou po purpurovou až skoro černou. 
koupené sazenice nejsou zmrzlé. Pokud je chceme sázet na podzim, půdu kolem nich pečlivě namulčujeme. Komule Davidova v tuhých zimách snadno namrzá, ale zase snadno obráží a bohatě kvete. V předjaří ji hluboce seřízneme až do zdravého dřeva, abychom podpořili růst a odstranili staré plody, které neopadávají a na keřích působí nevzhledně. Protože chceme co největší násadu květů, volíme živnou, středně těžkou propustnou půdu. Nesnáší těžké jílovité půdy. Rychlý růst a bohatou násadu květů podpoříme dostatečnou zásobou živin. Hnojíme na jaře plným hnojivem. V létě již nehnojíme, protože bychom tím snížili mrazuvzdornost. V době sucha zaléváme, suchem stresované keře jen málo rostou a kvetou. Protože komule Davidova je vápnomilná, můžeme k ní na zimu přidat trochu vápna nebo mletého vápence. Komule jsou vděčné, pokud povrch kolem nich na zimu namulčujeme suchým listím nebo kompostem. Starší keře se obtížně přesazují. Netrpí chorobami ani škůdci. Snadno se množí bylinnými řízky, nejlépe z dlouhých bylinných letorostů .